Podkoní a žák

← Český jazyk

Literární dílo (rozbor)
Titul	Podkoní a žák
Literární období	středověká literatura
Literární druh	epika
Autor	N/A
Literární žánr	satira
První vydání	konec 14. století
První české vydání	konec 14. století
Kanonické vydání	1974, Svoboda, Rudolf Mertlík, Písně žáků darebáků

Děj

Báseň začíná příchodem vypravěče do hospody, kde si přisedne ke studentovi a podkonímu. Následuje popis obou účastníků pozdějšího sporu, oba vypadají dosti uboze. Podkoní se začne vychloubat, že živobytí podkoního je nejlepší. Žák však řekne, že zaměstnání podkoního je naopak ze všech nejhorší a vychvaluje si, že studenti mají vždy dostatek jídla – vždy se jim podaří někde sehnat alespoň starý chleba a na posvícení mají i maso a drůbež. Poté se vysměje podkonímu, že místo jídla dostane akorát výprask. Podkoní mu odporuje – žáci si podle něj musí obstarávat jídlo žebrotou po domech a nakonec jim jejich vyžebrané jídlo stejně ve škole seberou starší studenti. Vytahuje se, že podkoní mají dostatek chleba, v kuchyni si mohou obstarat zvěřinu, nebo kaši. Sice je jejich pán občas udeří, ale tomu se dá vyhnout útěkem. Studenti jsou prý naopak biti pořád. Žák se začne podkonímu vysmívat, že jednou četl příběh o čertovi, který se jednomu člověku nabídl jako podkoní. Čert však nakonec poznal, jaké je povolání podkoního dřina, a proto utekl. Student se podkonímu vysmívá, že ani čert nechce práci podkoního, a že žádné horší povolání není. Také se vychloubá, že přestože je ve škole staršími bit, může si to vybít na mladších studentech. Také poukazuje na to, že se má dobře během půstu – může jít sám svobodně na venkov, kde od místních dostane bohatou výslužku. Také se vychloubá, že studenti a kněží jsou lépe chránění před zákonem a nemusí se bát oběšení, zatímco podkoní žijí ve strachu z šibenice. Podkoní se rozhněvá a připomíná mu, že student může být rád, když může spát na podlaze, zatímco podkoní mají měkké lůžko ze slámy nebo z hnoje. Také se vychloubá, že se jej ostatní muži bojí a jednají s ním s pokorou. Připomíná, že je bit pouze výjimečně a že mu jeho pán dá, co si podkoní zamane – například nový kabát. Říká také, že byl kdysi zbrojnošem, ale že je rád, že povýšil na podkoního a že je na tom líp, než všichni studenti. Navíc má vyhlídku, že by jej mohl jeho pán udělat střelcem ze samostřílu. Žákovi jsou už slova podkoního protivná a nadává mu, že musí každý den kydat hnůj, zatímco z něj, z žáka, se může stát biskup. Bude pak mít skvělé živobytí, zatímco podkoní skončí na šibenici. Podkoní hněvivě vstane a řekne, že žák skončí na oprátce nebo se z něj přinejlepším stane kat. Poté se začnou rvát a vypravěč znechuceně odchází.

Dodatečné informace

Autor díla je neznámý, i když původně bylo připisováno Smilu Flaškovi z Pardubic. Báseň je zajímavá z kulturně-historického hlediska, neboť popisuje styl oděvu a života podkoních a studentů. Dílo paroduje disputy (spory), které se využívaly při středověké výuce filozofie. Studentům v nich byly prezentovány dva protikladné názory, přičemž student měl rozeznat ten správný a svou volbu logicky zdůvodnit. Kolem sporů vznikl později samostatný literární žánr, báseň Podkoní a žák se však od jeho norem mírně odchyluje. Vypravěč zde (nezvykle) nezastává žádné stanovisko, neobvyklý je též výskyt popisu prostředí, v němž se spor odehrává, stejně jako popisu jednotlivých aktérů. Většina veršů použitých v básni je osmislabičná. Na základě určitých historických odkazů v básni je vznik díla přesněji datován do roku 1398.

Význam archaismů (historismů) užitých v díle

• točenka = pokrývka hlavy stočená z látky
• dvořák = člověk sloužící u dvora
• psota = bída, obtíže
• úkruch = krajíc (chleba)
• partéka = krajíc (chleba), lze užít i jako nadávku
• jícha = omáčka, šťáva (z masa)
• ukydati = na někoho něco naházet
• črt = čert
• třěpačka = hadr na čištění koní, lze užít i jako urážlivé označení pro podkoního
• zočiti = spatřit
• rynéř = zbrojnoš, sluha pána účastnícího se bitvy či lovu
• satrapa = člověk sloužící u dvora
• čáka = vyhlídka (na něco), naděje
• setně = sotva

Maturitní úkoly

• Téma - hospodská hádka (spor) mezi podkoním a žákem
• Motivy - hádka, chudoba
• Časoprostor - hospoda, neznámý čas, záběr díla - několik minut
• Kompoziční výstavba - příběh je vypravěčem vyprávěn zpětně, jinak chronologický postup, skládá se z devíti slok (ve kterých zpravidla hovoří pouze jediná osoba) a 490 veršů
• Literární druh - epika, literární žánr - satira, epická báseň, žákovská poezie
• Vypravěč - ich forma, personální vypravěč
• Postavy
  • Vypravěč - člověk, jenž je svědkem celé hádky. Později je znechucen nastalou rvačkou a proto hospodu opouští.
  • Žák - chudý student doufající, že se stane knězem. Je poměrně prchlivý a vychloubačný.
  • Podkoní - služebník na panském dvoře, kde se stará o koně. Jinak je stejně prchlivý a vychloubačný jako žák.
• Vyprávěcí techniky - užívána přímá řeč i pásmo vypravěče, slohové postupy - popisný a vyprávěcí
• Veršová výstavba - celkem obsahuje 9 slok a 490 veršů, druh rýmu - sdružený, verše mají většinou osm slabik
• Jazykové prostředky - hovorová slova, dnes archaické výrazy, nadávky
• Kontext autorovy tvorby a informace o autorovi - autor je neznámý
• Literární a obecně kulturní kontext
  • Od 2. poloviny 13. st. se v českých zemích rozvíjela kultura i literatura, vznikala staročeská literatura, která byla téměř vždy veršovaná. To bylo způsobeno zejména vlivem ústní lidové slovesnosti a skutečností, že pouze omezená skupina lidí uměla číst. U děl nebyla tolik vyzdvihována originalita, jako spíše způsob zpracování, starobylost a ověřenost časem. Autoři děl jsou většinou anonymní, s čímž je spojena i obtížná datace děl. Z mnoha děl se dochovaly pouze zlomky. Část spisovatelů tvoří v latině.
  • Latinské památky
    • 2. pol. 13. st. - 1. pol. 14. st.
      • Zbraslavská kronika - kronika psána opaty zbraslavského kláštera - Otou Durynským a Petrem Žitavským. Dílo má velkou uměleckou i historickou hodnotu.
      • Legenda aurea (Zlatá legenda) - sbírka životopisů svatých sestavená Jakubem de Voragine
    • V době Karla IV.
      • Vita Caroli (Život Karlův) - autobiografie Karla IV., ve které zachycuje zejména své zážitky z mládí a počátky pobytu v Čechách, události po roce 1340 již zaznamenal jiný autor. Spolu s osobními zážitky jsou zde zaznamenány i filozofické a morální úvahy. Text byl ještě během 14. století přeložen do češtiny.
      • Mistr Klaret (vlastním jménem Bartoloměj z Chlumce) - Bohemář, Glosář, Vokabulář gramatický - latinsko-české slovníky
  • České památky
    • 12-13. st.
      • Svatý Václave, vévodo české země - církevní hymnus pocházející z 12. století. Nejstarší jeho zápis pochází z kroniky Beneše Krabice z Weitmile ze 2. poloviny 14. století.
      • Z počátku 13. století pochází první dochovaná česky psaná věta na zakládací listině litoměřické kapituly mající charakter přípisku.
    • 2. pol. 13. st. - 1. pol. 14. st.
      • Buoh všemohúcí, Jezu Kriste, ščedrý kněže - zlidovělé písně
      • Alexandreis - veršovaná epická skladba o osudech Alexandra Velikého, který je alegorickým vyobrazením krále Přemysla Otakara II. Autor ve skladbě vyjadřuje svůj odpor k německému vlivu v českých zemích.
      • Kronika tak řečeného Dalimila (Dalimilova kronika) - nejstarší česky psaná veršovaná kronika. Ve 106 kapitolách autor líčí dějiny od stavby babylonské věže až po rok 1314 (dodatky, které patrně dopsal jiný autor pak pokračují do roku 1325). Historické události jsou v ní často zkresleny. Je psána jednoduchým jazykem a bezrozměrným veršem (celkem 4500 veršů).
    • V době Karla IV.
      • Legendy
        • Legenda o svatém Prokopu - jedna z nejznámějších staročeských veršovaných legend. Životopisně popisuje život svatého Prokopa.
        • Život svaté Kateřiny - legenda popisující osudy pohanské princezny Kateřiny Alexandrijské, která má vidění Ježíše Krista, zamiluje se do něj, a uzavře s ním sňatek. Posléze odmítla ruku syna císaře Maxencia, za což je uvězněna a umučena, když předtím svou výřečností převrátí císařovy filozofy na křesťanskou víru.
      • Světská epika
        • Tristram a Izalda - epos o 9000 verších na motivy francouzského eposu Tristan a Isolda.
        • Tkadleček - vrcholná česká prozaická skladba, v níž Tkadleček vede spor s Neštěstím o jeho roli ve světě
        • Trojanská kronika - románovou formou popisuje válku o Tróju a její dobytí
      • Světská lyrika
        • Drievo sie listem odievá, Stratilať sem milého
        • Závišova píseň (Jižť mne všě radost ostává) - milostná píseň, jejíž autorství je připisováno Závišovi ze Zap
      • Satiry
        • Píseň veselé chudiny - s ironií a vtipem vypovídá o chudobě nejnižších společenských vrstev
        • Hradecký rukopis - soubor duchovních skladeb a humorných satir určených pro měšťany
          • Satiry o řemeslnících a konšelích - sedm drobných satir, v nichž autor kritizuje nedostatky měšťanské společnosti, odsuzuje podvody a nepoctivost
          • Desatero kázanie božie - kritika lidí za hříchy proti přikázáním
          • Bajka o lišce a čbánu - první doložená česky psaná bajka
        • Nová rada - autor Smil Flaška z Pardubic - zvířata radí lvovi, jak vládnout, alegorické vyobrazení šlechticů prosazujících své zájmy u královského dvora
      • Drama
        • Mastičkář - česky psaná fraška, v níž tři Marie shánějí masti k balzamování Kristova těla. Mastičkář prodávající na trhu, mistr Severin, před nimi vzkřísí Abrahámova syna Izáka a nakonec jim prodá své masti.

Reference

• MAREK, Jakub. Základní charakteristiky staročeské skladby Podkoní a žák. Proudy. Dostupné online.
• GRIM, Josef; PELIKÁN, Jan. Podkoní a žák (úvod). Dostupné online.