Záskok: Porovnání verzí

Z EkzamenoWiki
Přejít na: navigace, hledání
(nová stránka, části jsou převzaty z odpovídajících článků na Wikipedii)
 
m (Maturitní úkoly: typo, oprava dat)
Řádek 34: Řádek 34:
 
* '''Téma''' – herectví a divadelnictví
 
* '''Téma''' – herectví a divadelnictví
 
* '''Motivy''' – (kočovné) divadlo, herectví, samotná hra pak dědictví, úklady
 
* '''Motivy''' – (kočovné) divadlo, herectví, samotná hra pak dědictví, úklady
* '''Časoprostor''' – v neznámém městském divadle (samotná hra pak na bohatém statku), časově patrně během 2. pol. 18. či 1. pol. 19. st., záběr díla – přibližně jeden den (samotná hra pak přibližně tři čtvrtě hodiny)
+
* '''Časoprostor''' – v neznámém městském divadle (samotná hra pak na bohatém statku), časově patrně během 2. pol. 19. či 1. pol. 20. st., záběr díla – přibližně jeden den (samotná hra pak přibližně tři čtvrtě hodiny)
 
* '''Kompoziční výstavba''' – tři části – úvodní seminář, předehra a samotná hra Vlasta. Předehra je členěna na 2 výstupy, hra Vlasta na 4. Divadelní části jsou dále členěny na repliky, přítomné jsou scénické poznámky
 
* '''Kompoziční výstavba''' – tři části – úvodní seminář, předehra a samotná hra Vlasta. Předehra je členěna na 2 výstupy, hra Vlasta na 4. Divadelní části jsou dále členěny na repliky, přítomné jsou scénické poznámky
 
* '''Vypravěč̈́''' – není
 
* '''Vypravěč̈́''' – není
Řádek 62: Řádek 62:
 
**** ''Povídky'', ''Nové povídky''
 
**** ''Povídky'', ''Nové povídky''
 
** '''Divadlo Járy Cimrmana'''
 
** '''Divadlo Járy Cimrmana'''
*** Autorem nápadu na založení DJC byl Jiří Šebánek, který v roce 1966 seznámil se svým nápadem Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. První hra uvedená v divadle byla jednoaktovka ''Akt'', zbytek času vyplnil seminář, neboť druhá chystaná hra (''Domácí zabíjačka'') nebyla včas dokončena. Veřejná premiéra se konala 4. října 1967. Kvůli neshodám s Ladislavem Smoljakem Jiří Šebánek divadlo opustil a požádal o stažení ''Domácí zabíjačky'' z repertoáru. V následujících letech se divadlo potkalo s vládnoucím režimem. Po změně režimu mohla být uvedena i hra ''Blaník'', o níž se nevěřilo, že by prošla schvalovacím procesem.
+
*** Autorem nápadu na založení DJC byl Jiří Šebánek, který v roce 1966 seznámil se svým nápadem Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. První hra uvedená v divadle byla jednoaktovka ''Akt'', zbytek času vyplnil seminář, neboť druhá chystaná hra (''Domácí zabíjačka'') nebyla včas dokončena. Veřejná premiéra se konala 4. října 1967. Kvůli neshodám s Ladislavem Smoljakem Jiří Šebánek divadlo opustil a požádal o stažení ''Domácí zabíjačky'' z repertoáru. V následujících letech se divadlo potýkalo s vládnoucím režimem. Po změně režimu mohla být uvedena i hra ''Blaník'', o níž se nevěřilo, že by prošla schvalovacím procesem.
 
* '''Literární a obecně kulturní kontext'''
 
* '''Literární a obecně kulturní kontext'''
 
** '''Divadlo Semafor'''
 
** '''Divadlo Semafor'''

Verze z 5. 5. 2018, 17:56


Český jazyk
Literární dílo (rozbor)
Titul Záskok
Literární období literatura 20. století
Literární druh drama
Autor Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák
Literární žánr komedie
První vydání 1994 (premiéra)
První české vydání 1994 (premiéra)
Kanonické vydání "Divadlo Járy Cimrmana"


Děj

Část A (úvodní seminář)

Na pódium přichází Miloň Čepelka, který zahajuje seminář o Cimrmanově kočovné herecké společnosti Lipany. Nejprve popisuje, jak se Cimrman potýkal s nedostatkem herců. Mnohé hry musel tedy pro potřeby své divadelní skupiny upravit, zejména významným snížením počtu postav. Jako příklad uvádí sehrání Shakespearova dramatu Hamlet bez jeho hlavní postavy – Hamleta. Jeho nepřítomnost na jevišti pak byla vysvětlována jeho zálibou ve schovávání a jeho repliky byly vyřčeny ostatními postavami. Takto upravená hra se však u veřejnosti nesetkala s příliš příznivým ohlasem – během představení v Kopidlnu například museli herci rychle sklidit kulisy a utéci z města. V další části pak Jaroslav Weigel uvádí Cimrmanovu krátkou scénickou vložku "Tma jako v pytli" určenou pro zabavení publika během výpadků elektrického proudu. V ní František Křižík úmyslně přerušuje dodávku elektrického proudu, aby pak mohl docházet za svou milenkou. Jednoho dne je však přistižen manželem a musí slíbit, že už nikdy elektřinu nevypne. Scénka se s velkým úspěchem hrála až do roku 1913, kdy představení navštívil František Křižík s manželkou. V přednášce dále pokračuje Genadij Rumlena, který referuje o korespondenci mezi Járou Cimrmanem a Ladislavem Stroupežnickým. Cimrman toužil o uvedení jedné ze svých her na pódiu Národního divadla, což Stroupežnický, jakožto jeho dramaturg, zatvrzele odmítal. Nakonec na jeviště přichází Zdeněk Svěrák, který diváky seznamuje s dalšími zvláštnostmi Cimrmanova divadelního spolku. Zmiňuje například tehdy neobvyklé užívání bicyklů (které herci užívali k rychlému útěku), protagonistu souboru Otu Plka (který se pokaždé zcela vžil do role, jíž hrál, což například způsobilo, že po představení Maryši marně zval kolegy na kávu), neobvyklý způsob uvádění divadelních her (kdy herci před představením zazpívali základní informace o hře) a velký počet netalentovaných herců či herců začátečníků (pro které Cimrman sestavil herecké desatero).

Část B (předehra)

  • Výstup 1
    • Na pódium přichází principál divadelního souboru s herci a oznamuje jim, že se mu podařilo najít náhradu za herce, kteří od společnosti utekli. Herce Bittnera nahradí v jeho roli Karel Infeld Prácheňský, zatímco role herečky Bittnerové bude upravena tak, aby na ní nebyla třeba živá osoba. Současně však členům společnosti oznamuje, že kvůli platu a cestovním výlohám Prácheňského budou muset všichni hrát zadarmo.
  • Výstup 2
    • Na jeviště je uveden Prácheňský, který přítomným sděluje své teorie o rozmístění publika (vlevo podle něj vždy sedí blbci). Poté se pokouší principála přesvědčit, aby místo jeho vlastní hry sehráli raději nějaký klasičtější kus. Principál změnu hry odmítá a raději seznamuje Prácheňského s postavami. Ten se však více zajímá o to, jak bude řešena nápověda. Principál se mu pak pokouší napovědět větu "V Českých Budějovicích by chtěl žít každý.", což Prácheňský považuje za nesmysl, neboť má na Budějovice špatné vzpomínky. Překvapuje jej také, že jeho nevlastní dceru Vlastu bude hrát muž. Poté, co se Prácheňský doví další podrobnosti o uváděné hře, se principála ještě jednou pokouší přesvědčit ke změně hry. Principál opět odmítá s tím, že starostovi slíbil premiéru. Prácheňský poté odchází do svého pokoje, aby si scénář prostudoval. Principál jej uklidňuje, že v nejhorším vjede jakožto "zvědavý invalida" na jeviště a zajistí, aby se hra odvíjela správným směrem.

Část C (Vlasta)

  • Herec hrající doktora Vypicha uvádí hru Vlasta a Prácheňského, který je uvítán bouřlivým potleskem. Po jejich odchodu začíná samotná hra.
  • Výstup 1
    • Vavrochova (kterého hraje Prácheňský) nevlastní dcera Vlasta si podruhovi Bártovi stěžuje, jak se otčím na ní v noci dobýval a dokonce se mu podařilo dostat do místnosti. Nakonec však sám odešel. Bárta se Vlastu pokouší přemluvit ke sňatku, ta jej však odmítá. Také Bártu informuje, že mléko, které Vavroch dříve přinesl pro svou nemocnou ženu, bylo otrávené. Požádá jej, aby byl svědkem sepsání nové poslední vůle, ve které chce její matka Vavrocha vydědit.
  • Výstup 2
    • Přichází doktor Vypich, který asistuje při sepsání závěti. V ní matka odkazuje veškerý majetek své jediné dceři Vlastě. Matka si navíc vymůže doložku, kterou majetek odkazuje i otci své dceři, což Vypich považuje za irelevantní, neboť matčin dřívější manžel už nežije). I tak je však daná pasáž do závěti zapsána.
  • Výstup 3
    • Do domu přichází šikovatel Vogeltanz s posádkou v Českých Budějovicích, který se ihned zamiluje do Vlasty. Bárta protestuje, Vogeltanz jej však odbude tím, že bude stejně muset odejít na vojnu. Bárta žádá doktora Vypicha o potvrzení jeho zdravotní vady, kterou je umělé oko.
  • Výstup 4
    • Na pódium přichází Vavroch (Prácheňský) a okamžitě sklidí potlesk ze záznamu (scénář nicméně předpokládá, že se k němu přidá i živé publikum). Prácheňský však hned v první replice udělá chybu, neboť v ní řekne i nesouvisející pochvalnou poznámku, kterou k němu při zkoušení scény měl přincipál. Poté si splete Bártu s doktorem Vypichem a Vlastě říká Maryšo. Vlasta Prácheňského chyby vysvětluje Vavrochovým opilstvím, zatímco ze zákulisí začne napovídat principál. Vogeltanz poté vysvětluje, že v kraji verboval lidi na vojnu. Nečekaně však narazil na Vlastu a chce se s ní oženit. Principál Vavrochovi napovídá, aby začal mluvit o své milence Olze, Prácheňský však místo toho řekne jakousi repliku o Volze (patrně z některé ruské hry, kterou dříve hrál). Na scénu vjíždí zoufalý principál v roli zvědavého invalidy Jirky Karáska. Ten se Vavrocha zeptá, co hodlá dělat poté, co jeho žena zemře. Díky nápovědě od kolegů se nakonec Pryštejnský chytne a prohlásí, že by se mu hodilo mít Vlastu z domu. Pak by do něj mohl přivést svou milenku Olgu. Vlasta je popuzena tím, jak Vavroch mluví před svou ženou, a tak jej informuje o překažení jeho plánu s jedem a dědictvím. Prácheňský poté začne odříkávat repliku z Maryši, za což jej sice publikum ze záznamu odmění potleskem, ale principál není spokojen a opět přijíždí na jeviště. Tam se Vavrocha zeptá, co má v kapse. Pryštejnský však zatím zapomněl jméno své postavy, a proto se s žádostí o ukázání obsahu kapes obrací na doktora Vypicha. Až Vlastino připomenutí jej opět vrací do role, kdy se začne vychloubat závětí, která jej ustavuje jediným dědicem. Vypich poté Vavrochovi přečte novou závěť, ten si z ní však příliš starostí nedělá. Dokonce navrhuje, aby ji Vypich zkusmo přečetl Olze. Vogeltanz se zatím pokouší dojednat detaily své svatby s Vlastou, proti čemuž Bárta bouřlivě protestuje. Nakonec se Vogeltanz chystá k odchodu s tím, že svatební oznámení včas rozešle. Vavroch jej má před jeho odchodem zadržet, na což se jej Vogeltanz pokouší nenápadně upozornit. Pryštejnský však jeho narážky nechápe a posílá jej pryč. Po Vypichově upozornění si Pryštejnský odchází vše "rozmyslet" do zákulisí, zatímco ostatní herci zůstávají bezradně na jevišti. Po chvíli, která se vlivem banální konverzace, kterou spolu herci zbylí na jevišti vedou, a následného mlčení zdá být nesnesitelně dlouhou se Pryštejnský konečně vrací. Uvítá jej nahraný potlesk, Pryštejnský se však po vyřčení poloviny repliky opět vrací do zákulisí. Herci na jevišti se opět pokouší improvizovat a Pryštejnský se nakonec opětovně vrací (již tradičně je přivítán potleskem). Vavroch poté odhaluje, že Vlasta je ve skutečnosti muž. Vlasta u své matky hořekuje, že se jej marně pokoušela chránit před vojnou. Překvapený a zklamaný Bárta je rozhodnut odejít na jiný statek. Vogeltanze však odhalení nijak nezneklidní a dál plánuje podrobnosti svatby. Jeho výrok o lustru jakožto svatebním daru, díky kterému si nebudou muset svítit lucernou v Prácheňském opět vyvolá vzpomínky, takže začne pateticky citovat repliku z Nerudovy Lucerny. Za své úsilí je odměněn nahraným potleskem a příjezdem naštvaného Karáska, který mu doporučuje zatopit nějakým úředním dokumentem. Prácheňský se poté chytí a prohlásí, že nově napsaná závěť je díky chybě v pohlaví dědice neplatná a dobrá tak akorát do kamen. Vypich se pokouší závěť opravit, přičemž k psaní užívá ruku nemocné matky. Vavroch jeho postup napadá jakožto jasný podvod a tvrdí, že jeho žena je už zcela bezvládná. Vogeltanz je ovšem ochoten legitimitu závěti dosvědčit. Pryštejnský zatím v křesle usne a po probuzení začne odříkávat báseň tvořící závěr celé hry. Na jeviště opět vjede principál, který Vavrochovi připomene, že Olga má kamaráda advokáta, který na Vypicha může podat žalobu pro falšování závěti. Vypichovi zatím nemocná matka něco pošeptá. Než však stihne vše vypovědět ostatním, začne jeho text odříkávat Prácheňský, který jej slyší od napovídajícího principála. Ten jej však ze zákulisí přetáhne smetákem a Prácheňský zmlkne. Vypich poté ostatním sděluje, že je Vlastin otec, takže dědí polovinu statku. Vavroch však Vypicha napodobuje v jeho hovoru s nemocnou matkou a říká, že takhle by mohl dědit každý, přičemž se prohlašuje za Vlastina otce. Vogeltanz se rozhodne posečkat do doby, než bude rozhodnuto, kdo povede Vlastu k oltáři. Prácheňský poté opět začne předříkávat závěrečnou báseň, kvůli čemuž jej principál začne naštvaně honit po jevišti. Když Prácheňský na útěku před invalidou přiběhne na jeviště z druhé strany, opět je přivítán potleskem. Doktor Vypich následně Vavrochovo otcovství rozporuje a žádá Bártu o to, aby posoudil dědičné znaky dokazující jeho či Vavrochovo otcovství. Nemocná matka mu však zatím připomíná, že stejně jako Vlasta ráčkuje. Vavroch se následně hněvá na svého učitele, který jej ráčkování odnaučil, a připravil jej tak o dědictví. Na závěr hry pak Vavroch a po němém dotazu na principála konečně může zarecitovat závěrečnou báseň.

Maturitní úkoly

  • Téma – herectví a divadelnictví
  • Motivy – (kočovné) divadlo, herectví, samotná hra pak dědictví, úklady
  • Časoprostor – v neznámém městském divadle (samotná hra pak na bohatém statku), časově patrně během 2. pol. 19. či 1. pol. 20. st., záběr díla – přibližně jeden den (samotná hra pak přibližně tři čtvrtě hodiny)
  • Kompoziční výstavba – tři části – úvodní seminář, předehra a samotná hra Vlasta. Předehra je členěna na 2 výstupy, hra Vlasta na 4. Divadelní části jsou dále členěny na repliky, přítomné jsou scénické poznámky
  • Vypravěč̈́ – není
  • Postavy
    • Karel Infeld Prácheňský – známý a patrně poměrně talentovaný herec. Zanedbá však přípravu na hru, a proto se po většinu doby spoléhá na nápovědu. Často vystupuje poněkud afektovaně a arogantně. Jde o hlavní postavu celé hry.
    • Vavroch – bezohledný člověk, který si svou ženu vzal pouze pro majetek a nyní doufá v její brzkou smrt.
    • Vypich – vesnický lékař, který pomáhá Vlastě zkřížit Vavrochovy plány
    • Vlasta – muž vydávající se za ženu, aby se vyhnul vojně. Poměrně prozíravý.
    • Bárta – dosti jednoduchý, ale upřímný člověk
    • Jára Cimrman – fiktivní postava. V dramatu přímo nevystupuje, ale během semináře je často zmiňován.
  • Vyprávěcí techniky – při seminářích zejména monolog, ve hře zejména dialog
  • Jazykové prostředky – většinou spisovný jazyk, vyskytují se však i slova hovorová (např. expr. "hergot")
  • Kontext tvorby autorů a informace o nich
    • Ladislav Smoljak (Česko, 1931-2010)
      • Nebyl přijat ke studiu na DAMU, a proto vystudoval matematiku a fyziku na Vysoké škole pedagogické. Působil jako asistent na Fakult technické a jaderné fyziky UK a jako středoškolský učitel na Gymnáziu v Brandýse nad Labem. Poté pracoval jako redaktor Mladého světa a Mladé fronty. v 70. letech se stal scénáristou Filmového studia Barrandov. Společně se Zdeňkem Svěrákem a Jiřím Šebánkem založil Divadlo Járy Cimrmana a podílel se na scénáři většiny zde uvedených her.
      • Významná díla
        • Jáchyme, hoď ho do stroje!, Marečku, podejte mi pero!, Kulový blesk, Rozpuštěný a vypuštěný, Nejistá sezóna – filmové scénáře
        • Vyšetřování ztráty třídní knihy – jediná hra DJC, jejímž autorem je pouze Smoljak
        • Hospoda Na mýtince, Vražda v salonním coupé, Němý Bobeš, Cimrman v říši hudby, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Posel z Liptákova, Lijavec, Dobytí severního pólu, Blaník, Švestka, Afrika, České nebe – hry DJC napsané spolu se Zdeňkem Svěrákem
    • Zdeněk Svěrák (Česko, 1936-)
      • Po studiu na gymnáziu a Vysoké škole pedagogické odešel učit do severozápadních Čech. Po čtyřech letech začal pracovat v Československém rozhlase, kde se stal jedním z autorů rozhlasového pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka, v němž vznikla i postava Járy Cimrmana. Roku 1967 spoluzakládal DJC a napsal pro ně jeho první hru – Akt. Působil též jako filmový a televizní scénárista.
      • Významná díla
        • Jáchyme, hoď ho do stroje!, Marečku, podejte mi pero!, Kulový blesk, Vrchní, prchni!, Rozpuštěný a vypuštěný, Vesničko má středisková, Nejistá sezóna, Kolja, Vratné lahve – filmové scénáře
        • Akt – jediná hra DJC, jejímž autorem je pouze Svěrák
        • Hospoda Na mýtince, Vražda v salonním coupé, Němý Bobeš, Cimrman v říši hudby, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Posel z Liptákova, Lijavec, Dobytí severního pólu, Blaník, Švestka, Afrika, České nebe – hry DJC napsané spolu s Ladislavem Smoljakem
        • Tatínku, ta se ti povedla, Radovanovy radovánky – tvorba pro děti
        • Povídky, Nové povídky
    • Divadlo Járy Cimrmana
      • Autorem nápadu na založení DJC byl Jiří Šebánek, který v roce 1966 seznámil se svým nápadem Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. První hra uvedená v divadle byla jednoaktovka Akt, zbytek času vyplnil seminář, neboť druhá chystaná hra (Domácí zabíjačka) nebyla včas dokončena. Veřejná premiéra se konala 4. října 1967. Kvůli neshodám s Ladislavem Smoljakem Jiří Šebánek divadlo opustil a požádal o stažení Domácí zabíjačky z repertoáru. V následujících letech se divadlo potýkalo s vládnoucím režimem. Po změně režimu mohla být uvedena i hra Blaník, o níž se nevěřilo, že by prošla schvalovacím procesem.
  • Literární a obecně kulturní kontext
    • Divadlo Semafor
      • Založeno 1959, spjaté především se jmény Jiřího Suchého (Česko, 1931-), který byl autorem textů a Jiřího Šlitra (Česko, 1924-1969), který byl autorem hudby
      • Původně se představitelé divadla věnovali většímu počtu žánrů, z čehož vycházel i název SEdm MAlých FORem (těmito formami měli být film, poezie, jazz, loutky, tanec, výtvarné umění a hudební komedie, někdy jsou též uváděny jiné žánry vč. pantomimy, kabaretu pro děti apod.). Od tohoto záměru však bylo poměrně brzy upuštěno, neboť kladl velké nároky na vystupující umělce.
      • Později v divadle působila i dvojice Jiřího Grossmanna a Miroslava Šimka, jejichž tvorba však byla více povídková a jejich humor byl zaměřen méně intelektuálně.
      • Významná díla uvedená v divadle
        • Člověk z půdy – první hra divadla Semafor, hudební komedie – autoři Jiří Suchý a Jiří Šlitr
        • Zuzana je sama doma – pásmo písniček, které pro divadlo upravil Jiří Suchý
        • Jonáš a tingltangl – kabaret Jiřího Suchého, v níž poprvé na jevišti vystupoval i Jiří Šlitr. Představení je pásmem písniček a komických výstupů.
        • Dobře placená procházka – jazzová opera, autoři Jiří Suchý a Jiří Šlitr
          • Návštěvní den č.1-3 – představení Miroslava Šimka a Jiřího Grossmana
    • Vratislav Blažek (Česko, 1925--1973)
      • Kde je Kuťák? – hra vykládaná jako kritika socialismu, která byla záhy po uvedení zakázána. Jednalo se o alegorii, v níž se na Archu za potopy světa plující ke "šťastným zítřkům" nedostane pouze pracující lid, ale i tzv. příživníci
      • Třetí přání – satirická hra
      • Příliš štědrý večer – kritická hra
    • Václav Havel (Česko, 1993-2003)
      • Zahradní slavnost – absurdní drama o zahradní slavnosti Likvidačního úřadu, kde všichni přítomní komunikují prostřednictvím formálních a bezobsažných frází. Hugo, který na oslavu přichází si fráze postupně osvojuje a díky tomu nakonec stane v čele nově ustavené Ústřední komise pro zahajování a likvidování. Ztrácí však svou vlastní identitu.
      • Vyrozumění, Asanace – hry kritizující byrokracii
      • Audience, Vernisáž, Protest – kratší hry s autobiografickými rysy
    • Josef Topol (Česko, 1935-2015)
      • Konec masopustu – hra, v níž se tajemník pokouší přesvědčit posledního soukromého rolníka Krále, aby vstoupil do zemědělského družstva.