Válka s mloky

Z EkzamenoWiki
Přejít na: navigace, hledání


Český jazyk
Literární dílo (rozbor)
Titul Válka s mloky
Literární období demokratický proud české meziválečné literatury
Literární druh epika
Autor Karel Čapek
Literární žánr dystopický román
První vydání 1935-1936 (vycházelo na pokračování v Lidových novinách)
První české vydání 1935-1936
Kanonické vydání N/A


Děj

Kniha první (Andrias Scheuchzeri)

Kapitán Jan van Toch kotví se svou lodí Kandong Bandoeng u ostrova Tana Masa, kde má hledat nová loviště perel. Od zde žijícího obchodního agenta se doví, že kolem ostrova nejsou žádná neprobádaná místa kromě Devil Bay, kde podle místních žijí mořští čerti (nazývaní Tapa). Kapitán zvěstem o čertech nevěří a pokusí se s domorodým starostou vyjednat pomoc místních při průzkumu Devil Bay, což však vede jen k hádce. Odpoledne se na místo vydá s vlastními lovci perel, kteří zde sice objeví škeble s kvalitními perlami, ale současně i velké množství podivných živočichů, které považují za čerty. Kapitán poté zátoku po několik nocí navštěvuje a komunikuje s oněmi živočichy. Následně odpluje do Padangu, odkud pošle své společnosti balíček s perlami, požádá o roční dovolenou a spolu s lovcem žraloků Dajakem se vrací na Tana Masu.

V létě jsou novináři zoufalí z nedostatku zpráv a doslechnou se, že v Jevíčku právě přebývá kapitán van Toch. Rozhodnou se jej tedy vyptat na jeho cesty a uveřejnit o nich reportáž. Van Toch jim však namísto vyprávění o svých zážitcích nabídne obchod – pokud mu poskytnou patnáct až šestnáct milionů korun, stanou se jeho společníky v obchodu s perlami. Novináři mu sdělují, že tolik prostředků k dispozici nemají, ale doporučí mu jako investora milionáře Bondyho.

Portýr pana Bondyho se nejprve rozmýšlí, zda kapitána vůbec pouštět dál, nakonec jej však přeci jen ohlásí. Příchod van Tocha u Bondyho vyvolá staré vzpomínky a touhu po dalekých zemích. Kapitán však zatím začne poněkud nesouvisle vyprávět o "ještěrech" žijících na Tana Mase. Popisuje, jak se za nimi večer vypravil a pomohl jim otevírat škeble perlorodky, ostatní druhy zahazoval. Takto se mu za večer podařilo shromáždit osmnáct perel, další večer však několik "ještěrů" sežrali žraloci. Kapitánovi bylo "ještěrů" líto, a proto jim daroval svůj nůž, aby mohli snáze otevírat škeble.

Později se na ostrov vrátil s lovcem žraloků a pokračoval v pozorování "ještěrů". Přitom si povšiml jejich vysoké inteligence a vloh pro stavbu podvodních hrází. Jednomu z nich se také podařilo darovaným nožem zabít žraloka, což kapitána potěšilo a daroval mu za to harpunu. Postupně také začal s "ještěry" obchodovat, kdy jim za perly dával různé nástroje. Starosti mu dělali pouze místní domorodci, kteří každou noc vyzváněli, aby odehnali domnělé čerty od jejich vesnice a později chtěli výdaje za zvonění po kapitánovi zaplatit. Van Toch nakonec nabídne Bondymu, že by se správnou lodí mohl "ještěry" přepravovat mezi perlovými ostrovy a dál od nich kupovat perly. Bondy jej považuje za blázna, současně jej však má za poctivého člověka a intuicí cítí, že by mohl na obchodu vydělat. Dohodne se tedy s kapitánem, že bude velet obchodní lodi, která bude současně i přepravovat mloky.

V Marseille se spolu baví dva námořníci – Švéd Jensen a Ir Dingle, kteří oba sloužili nějaký čas na lodích kapitána van Tocha. Dingle si stěžuje na "ještěry", jež kapitán přepravoval na lodi, a vypravuje, jak se mu hnusili. Také se domnívá, že si van Toch zahrává s čerty, a nabízí Jensenovi, že za něj dá v Irsku sloužit mši, pokud mu na ní dá peníze. Jensen se obává, že Dingle peníze utratí za alkohol, ale nakonec je uchlácholen stvrzenkou, kterou mu Dingle vystaví. Ir nakonec peníze skutečně propije a navíc nejede do Irska, takže mše sloužena není.

Abe Loeb dostal od svého bohatého otce za složené zkoušky na univerzitě jachtu, aby mohl poznat svět. Poněkud nesouvisle přemýšlí o svém vztahu s Li (Lily Valley / Lilian Nowak / White Lily) a o dalších svých společnících na lodi – Fredovi a Judy. Li zatím napadne, že by se na ostrově, u kterého přistáli, dal natočit film. V něm by u ostrova ztroskotala loď a ona by se jako jediná zachránila. Poté by ji unesla gorila, zajali divoši a nakonec by se s jedním z divochů oženila. Když se jde vykoupat, vyděsí ji ve vodě neznámé zvíře. Několik desítek zvířat pak vyleze na pláž, kde požadují po Abovi nože a nabízejí mu perly. Abe pak perly věnuje Li a tvrdí, že jí je přinesli mořští bohové, tritoni. Li se zvířat nadále bojí, a trvá na okamžitém odjezdu. Na cestě k lodi však usoudí, že jsou poměrně milí.

Večer se na lodi všichni dohadují o taxonomickém zařazení zvířat. Abe s Fredem je považují za ještěry, zatímco kapitán za savce. Judy se domnívá, že si Abe s Li celou historku vymysleli. Nakonec se všichni usnesou zvířata nafilmovat, Li pak má ve vzniklém snímku hrát. Na ostrov jsou dopraveny zbraně a tři muži pod vedením kapitána mají zajišťovat bezpečnost celé akce. Na poslední chvíli doráží na ostrov i Li, která se nechává točit do doby, než na ní jedno ze zvířat sáhne. Zvířata jsou pak zahnána na útěk kapitánovými muži, kterým se podaří jedno z nich odchytit živého. Celá společnost poté na pláži nachází desítky perel. Na lodi se pak diskutuje o tom, jaký titulek by měla mít zpráva o jejich setkání s mloky. Li napadne další námět na film, v němž by žila s tritony v podmořském městě, zamilovala se do rybáře a byla nakonec spolu s ním obléhána mloky. Zvíře, které kapitánovi muži odchytili po dvou dnech uhyne, zpráva se skutečně dostane do novin po celém světě. Živočichové na snímcích jsou pak identifikováni jako mloci, i když část odborné veřejnosti je považuje za falzifikáty. Abe Loeb se nakonec ožení s Judy.

Objev mloků vyvolá ve světě senzaci a způsobí vzestup kulturních děl s podmořskou tematikou. Konečně se za mloky vydá vědecká výprava složená ze světových kapacit. Té se nakonec podaří několik mloků usmrtit a pitvat. Přitom zjišťují, že je stavba kostry těchto mloků takřka totožná s fosilním otiskem mločí kostry, která byla původně považovaná za lidskou. Později byla považována za pozůstatky domněle vyhynulého pravěkého mloka Andriase. Vědci proto navrhnou daný druh pojmenovat Andrias Scheuchzeri (po J. J. Scheuchzerovi, který fosilní otisk objevil). Členové výpravy si nedokáží vysvětlit, jak mohlo dojít k tak rychlému rozšíření mloků po tropických ostrovech. Další členové vědecké komunity zařazují mloky do jiných taxonů a dávají jim jiná jména, přičemž vědecké spory o mloky se nepodaří až do konce uspokojivě vyřešit.

V londýnské zoo pracuje v pavilonu ještěrů jako hlídač a ošetřovatel Thomas Greggs. Jednoho večera si povšimne, že mlok druhu Andrias Scheuchzeri dokáže opakovat slova, která během dne slyšel od návštěvníků. Učí jej tedy postupně mluvit, což jednoho večera zjistí ředitel a přísně Greggsovi vyčiní. Po čase přijede za ředitelem profesor Petrov, kterému ředitel předvede mlokovy schopnosti. Profesor je narušením svých představ o zvířatech podrážděn a spěšně odchází. Za mlokem však brzy přichází další vědci, kteří podrobně zkoumají jeho rozumové schopnosti. Ti usoudí, že mlok poněkud mechanicky opakuje informace, které se dočetl v novinách. Jeho rozumové schopnosti považují za podprůměrné oproti průměrným lidem. Mluvící mlok se stane senzací londýnské zoo, ale nakonec umírá v důsledku přílišné konzumace sladkostí, které mu návštěvníci nosili.

Pan Povondra tráví dovolenou ve svém rodném městě, kde se má brzy konat posvícení. Spatří, jak jakýsi mužík věší na stan stojící na náměstí nápis oznamující, že se uvnitř nachází mluvící mloci kapitána J. van Tocha. Povondra je poněkud udiven, když zjistí, že se zcela neznámý muž vydává za kapitána van Tocha, přesto se však rozhodne zaplatit vstupné a mloky synovi ukázat. Je poněkud zklamán, když zjistí, že ve stanu je pouze jeden dosti zanedbaný mlok. Překvapí jej však, že mlok dokáže mluvit. Protože za vstup do stanu zaplatil tři koruny, chtěl by vidět ještě něco dalšího, ale majitel mu ukazuje pouze svou tlustou ženu.

Mluvící mloci způsobí ve světě senzaci a stanou se jedním z hlavních témat novinových zpráv a článků. Tyto články jsou však ve většině případů dosti neodborné, a proto profesor Vladimír Uher napíše do Lidových novin vlastní článek, pokoušející se o vědečtější pohled na celou problematiku. Za nejzajímavější otázku nepovažuje Uher inteligenci mloků, ale záhadu jejich rychlého rozšíření. Díky jeho článku je profesoru Uhrovi jedním ze čtenářů zaslán výstřižek ze starých novin pojednávající o kapitánovi anglické lodi, který v jednom z australských slaných jezer objevil zvláštní druh mloků. Ty chtěl dopravit v sudech do Evropy, zvířata však během plavby otevřela okno a unikla do moře v okolí Sumatry. Uher se domnívá, že právě přesun do příhodnějších podmínek byl impulsem, který odstartoval tak výrazný vývoj mloků. O své teorii chce napsat do novin, čtenáři jsou však čtením o mlocích znuděni, a tak redakce jeho příspěvek neotiskne.

G. H. Bondy zahajuje valnou hromadu Pacifické Exportní Společnosti a oznamuje úmrtí kapitána Jana van Tocha, který byl stižen mrtvicí. Ředitel Volavka informuje o neuspokojivých hospodářských výsledcích společnosti, kdy kvůli zvýšené nabídce rapidně poklesla cena a obliba perel. Společnost se pokoušela vzniklé ztráty kompenzovat prodejem dalších mořských plodin, např. korálů a uvažovala i o intenzivním rybolovu v Tichém oceánu, tyto obchodní aktivity však neměly výraznější úspěch. Vývoz různého zboží spjatý s působením společnosti je mírně na vzestupu, ředitel však upozorňuje, že společnost nebude schopna vyplatit akcionářům jakoukoliv dividendu. Účastníci valné hromady poté diskutují o efektivitě lovu perel a o nedostatku nevyčerpaných lovišť. Mnoho přítomných si také stěžuje na přílišnou lidumilnost kapitána van Tocha, který mlokům dodával příliš kvalitní stravu a nástroje a snižoval tak zisk společnosti. Bondy informuje o velkém množství mloků v držení společnosti, které se díky jejich rychlému rozmnožování velmi rychle rozroste. Oznamuje také akcionářům, že tímto končí první fáze společnosti založená na obchodu s perlami, a nyní je třeba nalézt jistějšího zdroje příjmů. H. Brinkelaer navrhuje prodávat mloky jako pracovní síly pro vodní práce. Někteří účastnící schůze namítají, že prodejem mloků společnost přijde o svůj monopol. Ředitel Volavka upozorňuje, že právní status mloků žijících u pobřeží tichomořských ostrovů je velmi nejistý a že společnost na ně bude poměrně těžko uplatňovat majetkové nároky. Bondy oznamuje, že si společnost do budoucna stěží dokáže udržet monopol na mloky. Připraveny jsou však smlouvy, které povedou ke vzniku Salamander-Syndicatu, obřího společenství firem, které by poskytovaly komplexní služby spojené s mloky – pojištění, speciální nástroje, levné krmivo a přepravu mloků na pracoviště. S mločím syndikátem by spolupracovali i dodavatelé stavebnin. Bondy pak představuje svou vizi budoucnosti, kdy mloci pomohou při konstrukci umělých ostrovů či umělých pevnin a budou jedním z nejvýznamnějších obchodních artiklů. Po příslibu dividend pro akcionáře je návrh na vznik Salamander-Syndicatu schválen.

První část knihy obsahuje dodatek o rozmnožování mloků. Zde je uvedeno, že mloci se rozmnožují standardně snášením vajíček, jejich vývojem přes pulce apod. Samec se k samici přidružuje začátkem dubna a drží se jí po několik dnů. Samci po dobu rozmnožování nepřijímají potravu, samice jsou během této doby naopak velmi žravé. Samec samici pronásleduje a ve chvíli, kdy ji dostihne, předsune svou tlamu poněkud před čenich samice. Takto pak pár zůstává po několik dní a pokud se samice během této doby pokusí utéci za potravou, samec ji s velkým úsilím honí. Po čase jsou již oba mloci zcela nehybní a tehdy dochází k oplození vajíček. Bylo však zjištěno, že k oplození vajíček nejsou třeba přímo pohlavní buňky, ale spíše určitá kyselá chemická směs vylučovaná samci. Byl také lépe popsán tanec salamandrů, kdy za úplňkových večerů samci mloků vylézají na břeh a kroutí horní polovinou těla. Někteří považovali tyto společné tance za projev komunity, která je však přítomná pouze u samců, zatímco samice jsou spíše samotářské.

Kniha druhá (Po stupních civilizace)

Pan Povondra čte noviny a dovídá se o obřím komerčním úspěchu mloků, kterých se prodalo již sedmdesát milionů kusů. Povondra se považuje za spolustrůjce celého úspěšného projektu, neboť nemusel kapitána van Tocha za panem Bondym pouštět, kvůli čemuž by se podle něj obchod s mloky nikdy neuskutečnil. Povondra pak začne sbírat novinové výstřižky o mlocích, pan Bondy dokonce přikáže, aby mu z kanceláře byly zasílány všechny výstřižky o mlocích, které nebylo nutno archivovat. Kompletnost jeho sbírky je však dosti narušována jeho ženou, jež výstřižky, které jí překážely, pravidelně pálila. Pan Povondra pak mnohé články sám vyhazoval.

V počátcích obchodu s mloky byli tito tvorové užíváni k odklízení mělčin, čištění přístavů či rozšiřování Panamského průplavu. Byla též plánována výstavba leteckých ostrovů, které by usnadnily doplňování paliva. Mločí syndikát usilovně pracoval na propagaci mloků, místy však bylo jejich rozšiřování brzděno legislativou. Britská vláda odmítla povolit transport mloků Suezským průplavem a zakázala jejich zaměstnávání u pobřeží či ve vodách Spojeného království z bezpečnostních důvodů a z důvodů dodržování zákonů o potírání otroctví. Mnozí lidé před šířením mloků varovali, světový tisk však pojednával spíše o výhodách obchodu s nimi (a to i proto, že byl tento obchod spojen s výnosnou inzercí v novinách).

V Austrálii došlo v souvislosti s importem mloků ke stávkám přístavních a jiných pracovníků, které byly urovnány nabídkou finančního příspěvku odborům. Mloci zlepšili svou reputaci i záchranou několika tonoucích v přístavu Madras (domorodci však byli jejich zásahem pobouřeni, neboť se jakožto nečistá stvoření dotkli příslušníků vyšších kast). Postupně byli mloci rozděleni na cenové třídy podle jejich možného využití. Mloci "Leading" byli užíváni jako vůdci pro jejich inteligenci; "Heavy" byli silní mloci schopní vykonávat těžké práce; "Team" byli běžní, řadoví mloci; "Odd Jobs" byli neškolení mloci schopní vykonávat pomocné práce; "Trash" byli slabí či postižení mloci, kteří se prodávali hromadně na váhu a účel jejich nákupu nebyl zcela znám. Jako "Spawn" byl označován mločí potěr. Mloci se začali užívat i pro závodění, kdy v trojspřeží táhli plochou lodici. Mloci byli množeni a cvičeni ve specializovaných farmách, kde se učili lidské řeči a zacházení s pracovními nástroji. Po výcviku byli naloženi do tankových lodích, které je dopravily na jejich pracoviště, přičemž ztráty během přepravy "dosahovaly stěží desíti procent". Na žádost spolku pro ochranu zvířat byl na každé lodi kaplan, který měl dohlížet na humánní zacházení s mloky a kázal jim o úctě k budoucím zaměstnavatelům.

Kromě oficiálního obchodu s mloky se brzy rozbujel i obchod ilegální. Při něm byli mloci omračováni vesly a dosti bezohledně odvlečeni na loď, která navíc často nebyla uzpůsobena pro jejich přepravu. Takto byla podle průzkumů ulovena asi čtvrtina prodávaných mloků a Mločí syndikát i místní vlády toto pirátství vzhledem k přemnožení mloků tiše tolerovaly. S rozvojem obchodu s mloky docházelo ve světě k projektování megalomanských projektů majících za cíl vytvoření nových pevnin. Japonsko projektovalo propojení svých ostrovů souší, Holandsko pokračovalo ve vysušování přímořských oblastí a Francie propojila ostrovy departmentu Guadeloupe.

Mloci dále přitahovali pozornost vědců, kteří se nově začali zabývat jejich psychologií. V důsledku jejich zkoumání byl uspořádán "První mezinárodní kongres zoologů pro psychologický výzkum obojživelníků ocasatých". Vědci se zde ani tak nezabývali intelektem mloků, jako spíše popisem krutých experimentů, které s nimi byly prováděny (vyříznutí částí mozku, rozdrcení ušního labyrintu...). Následkem podrobného vědeckého prozkoumání a rychlého rozšíření mloků se o ně většina veřejnosti přestala zajímat a stali se běžnou součástí života. Odolnost mloků pak zkoumal hamburský badatel Wuhrmann, který shledal, že mloci vydrží bez vody pouze několik dní. Jsou-li však pravidelně postříkáváni vodou, jsou schopni po určitý čas pracovat i v suchém prostředí. Bylo též zjištěno, že mloci zůstávají aktivní při teplotách do 7°C, při poklesu teploty pod 5°C pak upadají do jakési hibernace. Vysoce netolerantní jsou vůči chemickému znečištění, naopak bez jídla vydrží při relativní čilosti tři týdny. Mloci mají také velmi dobré regenerační schopnosti, kdy jim při zranění dorůstají celé končetiny i vnitřní a smyslové orgány. Při výzkumech bylo také zjištěno, že tuk mloků by mohl být využit v průmyslu jako mazadlo a jejich maso je při adekvátní úpravě poživatelné.

V anketě dotazující se známých osobností, zda mají mloci duši, převažoval názor, že nemají. Začala však být řešena Mločí Otázka, tj. otázka humánního nakládání s mloky. Průkopnicí v tomto ohledu byla Mme Louise Zimmermann požadující pro mloky vzdělání, která nakonec založila první lyceum pro mloky. I když její další projekt dívčí školy pro mloky skončil neúspěchem, když se její učební program setkal s nezájmem žákyň, vystudovaní mloci měli takový úspěch, že byla vzápětí zřízena i mločí polytechnika a univerzita. Někteří pedagogové považovali výuku humanitních věd u mloků za zbytečnou, v důsledku čehož byla založena Refomní Škola zaměřená ryze na přírodní vědy a praktickou výuku. Nastalý spor o důležitosti humanitního vzdělání byl nakonec vyřešen reformou lidských škol podle Reformní Školy pro mloky. Vzdělávání mloků bylo nakonec ve všech námořních zemích (kromě Velké Británie) organizováno státem a kvalita mločího školství díky zavádění nových postupů a technologií brzy přesáhla kvality rigidních lidských škol. V oblasti jazykového vzdělání mloků nepanovala mezi jednotlivými státy shoda a nakonec každý stát vzdělával mloky ve svém jazyce. Mezi mloky byla ze všech jazyků nejvíce rozšířená Basic English, která se nakonec stala i jazykem oficiálním.

Kvůli stavbě svých mluvidel nedokázali mloci vyslovit dlouhá slova a hlásku r. Stejně tak nebyli schopni rozlišit mezi zájmeny "já" a "my" a nerespektovali gramatické rody. Tyto nedostatky si však brzy osvojila i část lidské populace žijící v přístavech a též vyšší společnost, u které se "mločí" vyjadřování stalo módní. V Čechách zatím vyšel článek požadující seznámení mloků s českou kulturou a jazykem, následkem kterého vyšla příručka "Česky pro Mloky", které se prodalo přes sedm set výtisků. Následkem toho se pak jistý Čech se ženou setkal na souostroví Galapágy s mlokem, který mluvil česky. Záhy začaly být přijímány zákony pro ochranu mloků, které v mnohých státech zakazovaly experimenty s živými mloky (např. v Německu byla židovským vědcům vivisekce mloků zakázána). Protože mloci byli považováni za bližší lidem, než ostatní zvířata, byla jejich ochrana svěřena zvláštním spolkům, mj. Lize pro Ochranu Mloků. Ta se postarala zejména o zřízení zvláštních mločích hřišť a o oplocení mločích pracovišť, což umožnilo jejich lepší ochranu před lidmi a před psy, kteří mloky neúprosně pronásledovali. Na ploty také mohla být také umístěna různá motivační hesla povzbuzující mloky k usilovnější práci.

Mloci také brzy začali hrát roli v právních sporech, když například salamandři jistého přístavního úřadu bez povolení postavili hráze a přístavní nádrže na březích občana, jenž pak úřad žaloval. Soud pak rozhodl o povinnosti odstranění mloků i postavené infrastruktury z pozemku žalobce, přičemž tento případ vyvolal nutnost přijetí legislativy explicitně upravující postavení a povinnosti mloků. První zákony pro mloky byly přijaty ve Francii a stanovily pro mloky povinnost zdržovat se pouze v jim vykázaných místech, uposlechnout všech policejních nařízení a pomáhat bránit zemi v případě války. Následně vypukly politické spory, kdy levicové strany požadovaly pro mloky větší práva (např. nárok na čtrnáctidenní dovolenou v době páření), zatímco krajně levicové strany požadovaly jejich vykázání (neboť berou práci proletariátu). Po přijetí zákonů upravujících povinnosti mloků, začaly debaty o jejich právech. Bylo navrhováno, aby mloci získali hlasovací právo, právo zastávat veřejné úřady, či aby byly dovoleny sňatky mezi lidmi a mloky. V Americe jsou zatím mloci lynčováni (zejména upalováni) kvůli vysoce nedůvěryhodným obviněním ze znásilňování žen, toto upalování je nakonec vládou omezeno tak, že se smí konat pouze v sobotu a pod dozorem hasičů. Vznikne zde sice Hnutí proti lynčování mloků, nicméně jeho členy jsou zejména černoši, kteří jsou za účast v něm též často upalováni. Jedním z mála "práv", která byla mlokům přiznána, byla povinnost platit daně a jiné poplatky.

Debatovalo se též o vztahu mloků k náboženství. Katolická církev vytvořila pro mloky zvláštní modlitbu čtenou spolu s modlitbou za nevěřící, protestantské církve vydaly Bibli pro mloky na nepromokavém papíře. Různé sekty také vysílaly k mlokům své kazatele, kteří se však většinou k mlokům kvůli jejich zaměstnavatelům a oplocení jejich pracovišť nedokázali dostat. Nejvíce rozšířen byl u mloků monismus, dále pak materialismus, víra ve zlatý standard a další podobné věrouky. Filozof Georg Sequenz vypracoval zvláštní náboženství pro mloky založené na víře ve Velkého Salamandra, to se však ujalo pouze u lidí. Mloci poté obecně přijali víru, jejíž původ nebyl nikdy zcela objasněn, a jež spočívala v uctívání Molocha, kterého si přestavovali jako obřího mloka s lidskou hlavou. Byla též probírána možnost uznání mloků jako národa. Komunistická internacionála vydala provolání vyzývající mloky k účasti na revoluci, které mezi mloky nemělo větší ohlas, povzbudilo však různé frakce a státy k tomu, aby se mloky pokoušely indoktrinovat vlastní ideologií.

Problematikou pracovního práva pro mloky se zabýval i Mezinárodní úřad práce v Ženevě, který nakonec přijal nařízení omezující působiště mloků jen na vodu a břeh do vzdálenosti deseti metrů od čáry nejvyššího přílivu a obsahující i další omezení. Tato pravidla však nebyla nikde dodržována. S rozpaky byly přijímány vědecké práce mloků a japonský učenec, který se z nich odvážil citovat, byl vědecky bojkotován. Odvážně tak působilo gesto univerzity v Nice, která pozvala na slavnostní přednášku mloka matematika. Delegátka ženevské organizace Mme Maria Dimineanu pak dosáhla zřízení Komise pro studium Mločí Otázky při Společnosti národů, do které byli přizváni i dva delegáti mloci. Ta se však zabývala pouze otázkou označení mloků a do konce Mločího Věku nedospěla k jednoznačnému závěru.

Mloků brzy bylo sedm miliard a obsadili již 60 % světových břehů. Docházelo u nich k rychlému vědeckému a technickému pokroku, který však byl brzděn interními spory mezi mladomloky (kteří bezmezně podporovali pokrok) a staromloky (kteří novoty odsuzovali a volali po návratu k přírodnímu mloctví). Byla uzavřena Mezinárodní konvence o Salamandrech, v níž se signatářské státy zavázaly nevysílat své mloky do vod cizích států, nevyzbrojovat mloky silnějšími zbraněmi, nestavět nové pevniny bez schválení Stále námořní komise v Ženevě apod. Uzavření této konvence vyvolalo ve světě vlnu optimismu a zdálo se, že svět čeká období míru a prosperity, mluvilo se dokonce o Zlatém Mločím Věku.

Pan Povondra opět čte noviny, ve kterých se dovídá o napětí panujícím mezi mocnostmi v důsledku zřizování nových pevnin a ostrovů na strategických místech. Domnívá se, že brzy začne světová válka, v níž si velmoci rozdělí oceány. Tyto zprávy nepovažuje Povondra za nijak znepokojující, zneklidní jej teprve zpráva o přepadení vesnice na Cejlonu mloky a následné přestřelce mezi nimi a vojskem. Začíná si vyčítat, že van Tocha k Bondymu pouštěl.

Kniha třetí (Válka s mloky)

Incident, o němž se pan Povondra dočetl v novinách nebyl prvním ozbrojeným střetem s mloky. Již dříve na Kokosových ostrovech pozabíjeli mloci většinu posádky pirátské lodi, jež je chtěla ulovit a prodat. Většinu mužů postříleli či utopili a člun kapitána, který do pálil z kulometu, potopili za použití třaskaviny. Původ oné nálože nebyl nikdy spolehlivě zjištěn a ozývaly se hlasy volající po zákazu dodávek takto účinných výbušnin mlokům, které však nebyly vyslyšeny. Z celé posádky se zachránil pouze plavčík Kelley. Anglická dělová loď Fireball v důsledku incidentu provedla odvetný úder, při kterém byly tisíce mloků usmrceny a ostatní světové mocnosti též za pomocí svého námořnictva provedly menší údery proti mlokům.

K dalšímu střetu došlo v Normandii, kde si místní mloci vysoce oblíbili jablka, a když jim je neposkytovali jejich zaměstnanci, kradli je od místních sedláků. Místní sedláci pak začali podnikat odvetné údery na mločích pracovištích, na což si stěžovali jejich zaměstnavatelé. Místní prefekt nařídil zabavení zbraní sedlákům, kteří pak začali ostřelovat i četníky. Ve stejné době obklíčila skupina vesnických dětí mloka, který se měl krást ke slepičímu kurníku a začali jej kamenovat. Mlok vyvolal explozi trhaviny, která usmrtila nejen jej, ale i tři chlapce a pět dětí bylo při incidentu těžce zraněno. Lidé z okolí poté napadli mločí osadu a pobili asi dvacet mloků než se policii podařilo zjednat pořádek. Kolem osady byl natažen ostnatý drát, který však mloci v noci roztrhali granáty a vydali se do vnitrozemí. Sedláci zatím podnikali útoky proti úřadům a využili situace k oběšení neoblíbeného berního exekutora. K pobřeží byl vyslán bojový křižník Jules Flambeau, který však byl mloky potopen. Tato událost vyvolala vlnu nepokojů a návrhy na odzbrojení mloků, které však byly vládou zamítnuty, neboť Německo a Itálie vyzbrojovay své mloky větším množstvím těžkých zbraní. Ministr orby pak celou situaci vyřešil odkupováním jablek od statkářů, které byly poté dodávány mlokům. Později jim bylo dodáváno i bílé víno.

Po čase zaznamenala belgická dopravní loď Oudenbourg přeplouvající kanál La Manche silné podmořské exploze. Později bylo zjištěno, že výbuchy byly způsobeny střetem skupin britských a francouzských mloků provádějících zde stavbu podmořských pevností. Následkem sporů mezi oběma mocnostmi téměř došlo k válce, která však byla zažehnána zřízením mořského neutrálního pásma o šířce pěti kilometrů.

V Německu zatím dr. Hans Thüring zjistil, že se baltský mlok od ostatním mloků prý liší v některých tělesných znacích. To vedlo k vypracování teorie, podle které pocházejí mloci z oblasti Německa a vlivem svého rozšíření po světě zdegenerovali. Teprve po návratu do Německa se opět začali měnit ve svou ušlechtilou formu. Pod vlivem této teorie pak Němci postavili Scheuchzerovi (objeviteli onoho otisku mloka) pomník a požadovali zvětšení svého území, na kterém by pak mohlo docházet k evoluci mloků. Británie považovala jejich požadavky za vyhrožování a odpověděla schválením stavby nových válečných lodí. Francouzský novinář ve svém článku Británii upozornil, že Německo má k dispozici silné vojsko složené z mloků, které je schopno potopit i ty nejlépe obrněné koráby a zničit výbušninami velké části pevniny. Německo poté provedlo demonstraci, kdy čety mloků vyhodily do povětří šest čtverečních kilometrů písečných dun.

Německý filozof Wolf Meynert sepsal rozsáhlé dílo Untergang der Menschheit (Zánik člověka), ve kterém označil probíhající technický rozvoj za poslední záchvěvy lidské civilizace. Známky nastávajícího úpadku pak viděl v neštěstí lidí, ve strachu a nenávisti. Považoval lidstvo za příliš rozčleněné na národy a frakce, které nebudou nikdy moci koexistovat v souladu. Jednotné mloky naopak považoval za dokonalé a domníval se, že nevyhnutelně dojde ke střetu mezi nimi a lidstvem, který skončí zánikem lidstva. Menertova kniha byla vydána v milionových nákladech a hojně byla rozšířena i mezi mloky.

Světová kultura zatím zažívala rozvoj umění spjatého s mloky. Objevovala se však i kritika namířená proti mlokům. Nejznámějším se stal anonymně vydaný pamflet s názvem X varuje, v němž bylo upozorňováno na nedostatečné informace o mločí infrastruktuře, jejímuž mapování brání i záhadná úmrtí potápěčů, kteří byli patrně zabiti samotnými mloky. X připouštěl, že na první pohled nemají mloci příliš racionálních důvodů k vedení války proti lidstvu, nicméně i tak se nemohl neurčitého tíživého pocitu. Zneklidňovala jej především absence jakýchkoliv požadavků ze strany mloků a hrozivá pospolitost mločí civilizace. V závěru pamfletu pak požadoval ukončení dodávek zbraní mlokům a jejich pronásledování spojeným lidstvem. Pamflet byl vládami všech zemí odmítnut jako iracionální a nevedl k žádným významným změnám v dodávkách zbraní a jiných materiálů pro mloky. Probudil však lidové protimločí hnutí, jehož členové živelně napadali mloky a znemožnili jim vycházet ve dne z vody.

11. listopadu došlo v Louisianě k silnému "zemětřesení", při kterém vznikla trhlina o délce přibližně 80 km. Zatímco seismologové vysvětlovali zemětřesení zemskou tektonikou a varovali před dalšími podobnými jevy v oblasti Mexického zálivu, dostal guvernér Luisiany telegram, v němž se mloci omlouvali za lidské ztráty v důsledku výbuchu (zjistili celkem 346 lidských obětí). Guvernér považoval zprávu za žert a nezveřejnil ji.

Brzy po "zemětřesení" v Luisianě došlo k podobným katastrofám i v Číně a na západním pobřeží Afriky. Poté bylo zahájeno vysílání mločí radiostanice, v němž se Chief Salamander omlouval za způsobené ztráty a slíbil, že napříště bude rozšiřování moře dopředu ohlášeno. Ujišťoval, že mloci nechovají vůči lidem nepřátelských úmyslů a toliko chtějí rozšířit břehy a využít materiálu z pevnin k vytváření nových mělčin. Nabídl také lidem spolupráci na odbourávání světa. Británie po těchto událostech odmítla pokračovat v dodávkách pro mloky, na což mloci reagovali námořní blokádou a potopením několika britských válečných lodí.

Britská vláda chtěla na mločí blokádu reagovat konstrukcí letadel, které by mohly dodávat dostatečné množství potravin, tento plán však byl překažen ostatními evropskými mocnostmi odmítajících porušení letecké rovnováhy. Zatím se britské vojsko pokoušelo o boj s mloky za použití leteckých bomb a otravných látek vypouštěných do moře, na což mloci též reagovali použitím chemických zbraní. Mloci též potopili část britského území. Na popud britské vlády se sešla mezinárodní konference států ve Vaduzu, kde však byly britské návrhy na zastavení dodávek zbraní a výbušnin mlokům zamítnuty. Na konferenci byla též zahájena neoficiální jednání s představiteli mloků. Ke všeobecnému překvapení dorazili místo mloků lidští advokáti, kteří přítomným delegátům tlumočili podmínky uzavření míru s Velkou Británií. Poté jednali o podmínkách odkoupení částí pevnin a apelovali na státy, aby se rozhodly rychle, neboť cena bouraného světa bude postupně klesat. Během konference přišla zpráva o zatopení italského Benátska.

Nyní již postarší pan Povondra rybaří na Vltavě a nabírá na loď svého syna Františka. Ten Povondru informuje o tom, že se mloci již dostali až k Drážďanům. Povondra vzpomíná na rozruch, který vyvolalo potopení Číny a Mezopotámie a stěžuje si na vysoké ceny kávy (která je částečně důsledkem zániku Brazílie). František se obává, že by mloci mohli dorazit až do Česka, což Povondra považuje za nemožné i vzhledem k neutralitě Česka. Poté však spatří jednoho z mloků ve Vltavě, což jej zděsí. Onemocní a vyčítá si, že vpuštěním van Tocha k Bondymu nepřímo zavinil konec světa.

Vnitřní hlas autora mu sobě vyčítá, že nechává Povondru zemřít v takové beznaději. Autor nabízí, že pošle Povondrovi doktora, který jej uzdraví a prodlouží tak jeho život. Vnitřní hlas namítá, že to Povondrovi příliš nepomůže, když se bude po zbytek svých dní bát o vnoučata. Autor se hájí, že dělal co mohl a částečně varoval lidstvo za pomocí Xova pamfletu. Uklidňuje se navíc myšlenkou, že pro mloky bude výhodnější zachovat úzké pásy pevniny, na kterých lidstvo přežije a bude moci pro mloky zpracovávat kovy. Vnitřní hlas se ptá, jestli by přeci jen nebylo možné mloky nějak zastavit. Autor argumentuje, že je jich příliš mnoho a navíc jsou dále podporování světovými zeměmi a institucemi. Vnitřní hlas navrhuje, že by mloci mohli válčit sami se sebou a vzájemně se vyhubit. To u autora vyvolá nápad na spor mezi primitivnějšími mloky žijícími v oblasti Indického oceánu (Lemurie), kterým vládne King Salamander, a civilizovanějšími mloky žijícími zejména v oblasti Atlantského oceánu (Atlantidy), kterým velí Chief Salamander (který je ve skutečnosti člověk). Postupně vzroste napětí mezi oběma frakcemi, až dojde k ozbrojenému střetu. Evropští mloci vyvinou chemické jedy a bakterie, které nedopatřením zamoří světové oceány a vyhubí všechny mloky. Lidé se postupně vrátí z hor na pobřeží, i když oceán bude ještě dlouho zamořen mločími těly. Budou se vyprávět zkazky o bájných zemích, např. o Anglii, Francii či Německu.

Význam výrazů a jmen užitých v textu[pozn. 1]

  • dubbeltje = drobná holandská mince
  • kampong = malajská vesnice s tržištěm
  • toddy = palmové víno
  • Golombek – skutečná postava, Bedřich Golombek, československý novinář a prozaik
  • Valenta – skutečná postava, Edvard Valenta, československý spisovatel a publicista
  • Eskymo Welzl – skutečná postava, Jan Eskymo Welzl, československý cestovatel, vynálezce a dobrodruh
  • Bezoár = usazenina v útrobách některých savců považovaná za léčivý prostředek
  • YMCA – Young Men's Christian Association – nejstarší a největší organizace pro mládež
  • Schilerův rytíř – odkaz na baladu Rukavička Friedricha Schillera v níž dvorní dáma Kunhuta úmyslně zahodí svou rukavičku do výběhu lvů. Svého obdivovatele pak vyšle do jejich výběhu. Rytíř jí sice rukavičku přinese, nadále však o dvorní dámu nestojí.
  • Trader Horn – ve své době populární americký film o obchodníkovi Hornovi a jeho cestě do Afriky
  • Předdiluviální, antediluviální (v díle jsou přítomné různé zkomolené varianty) = pocházející z doby před pleistocénem[pozn. 2] (dříve známým též jako diluvium)
  • Pelagický = žijící volně v moři
  • Elberfeldští koně – koně z chovu německého podnikatele Kralle, který údajně uměli počítat a výsledky oznamovali údery kopyt. Jednou z teorií vysvětlující jejich schopnosti je, že koně sledovali emoce jejich majitele a naučili se klepat kopyty do doby, než svým uvolněním dal najevo správnost výsledku.
  • Mae West – skutečná postava – americká herečka
  • In actu = v praxi
  • Lemurie – mýtický kontinent, jež se měl nacházet v Indickém oceánu mezi Srí Lankou a Madagaskarem
  • Divertissement = zábava, rozptýlení
  • Exploatace = hospodářské využívání či zneužívání
  • Askeurace = pojištění
  • Animal faber = živočich pracující
  • Trade Unie – zaměstnanecké odbory
  • Barkasa – typ člunu sloužící zejména pro dopravu mezi kotvící lodí a břehem
  • C’est un type = je to podivín
  • Xeróza = abnormální vysušení
  • François Coppé – skutečná postava – francouzský básník
  • Basic English – jazyk se slovní zásobou 850 slov vytvořený v roce 1929
  • Eruditam linguam Latinam = ušlechtilý jazyk latinský
  • Orbis terrarum = svět pozemský
  • Bimetalismus – měnový systém založený na užívání dvou kovů
  • Baxa – skutečná postava, Karel Baxa, pražský primátor známý pro své antisemitské názory
  • Ipso facto – právě tím
  • Mirabilia Dei opera = Podivuhodná díla boží
  • Monismus – filozofická koncepce, podle níž je základem všeho jediná podstata
  • Molchen, wirft Juden heraus! = Mloci, pryč se Židy!
  • Hé, vous, qu’est-ce que vous cherchez ici? = Hej, vy, co tady hledáte?
  • Maire et Député = starosta a poslanec
  • Auspicie = vyhlídka, naděje
  • Ženerózní = velkodušný, šlechetný
  • Pevre petit, il est tellement laid! = Chudáček, on je tak ošklivý!
  • Lac Léman – Ženevské jezero
  • "Mikádo" (správně mikado) – titul japonských císařů
  • Žandarmerie = četnictvo
  • Destroyer = torpédoborec
  • Konflagrace = vypuknutí
  • Kombantant = vojín s bojovým posláním
  • Berta – dělo
  • Solche Erfolche erreichen nur deutsche Molche. = Takových úspěchů dosahují jen němečtí mloci
  • Untergang der Menschheit = Zánik lidstva
  • Abyssal / abysál = nejhlubší dno oceánu či hlubokých jezer
  • Mediokrita = prostřednost, průměrnost
  • Wady = vádí
  • Dossier = desky na listiny, svazek listin
  • Barkarola = árie z opery Jackquese Offenbacha Hoffmannovy povídky, původně píseň benátských gondoliérů.
  • Kris = dýka s vlnkovitým ostřím

Maturitní úkoly

  • Téma – morální nevyspělost a nejednotnost lidstva, nebezpečí nástupu nacismu
  • Motivy – válka, pokrok, imperialismus
  • Časoprostor – v neznámém čase na místech po celém světě. Záběr díla – desítky let.
  • Kompoziční výstavba – tři díly o celkem 26 kapitolách, dále členěno na odstavce, případně i novinové zprávy, telegramy, dopisy, vědecké články, dále na věty. Uplatňuje se zejména chronologický postup s vloženými retrospektivami.
  • Literární druh – epika, literární žánr – dystopický román
  • Vypravěč – er-forma, vševědoucí vypravěč
  • Postavy
    • Kapitán Jan van Toch – poněkud nerudný a cholerický člověk, mloky si však nesmírně oblíbí a pokouší se jim co možná nejvíce pomoci
    • G. H. Bondy – miliardář, který je však poněkud znuděn strohým světem obchodu a má poetickou duši toužící po dálkách. Vizionářský člověk, který z pocitu odpovědnosti k zesnulému van Tochovi přijde s myšlenkou užití mloků k práci.
    • Povondra – dosti průměrný člověk, poměrně ignorantský k událostem, které na něj a jeho rodinu nemají přímý vliv. Cítí se být odpovědným za likvidaci světa mloky, neboť se rozhodl pustit van Tocha za Bondym.
  • Vyprávěcí techniky – přítomné jsou dialogy, monology (zvláště vnitřní) i pásmo vypravěče, slohové postupy – uplatňují se všechny slohové postupy – informační, vyprávěcí, výkladový, popisný i úvahový
  • Jazykové prostředky – postavy užívají jazykové prostředky odpovídající jejich postavení a osobnosti.
  • Kontext autorovy tvorby a informace o autorovi
    • 1890-1938
    • Narodil se v Malých Svatoňovicích do lékařské rodiny, záhy se však s rodinou přestěhoval do Úpice, kde absolvoval základní školu. Následně studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku přestoupit na gymnázium v Brně. V roce 1915 úspěšně dostudoval na Filozofické fakultě UK a získal doktorát. V letech 1910-11 byl na studijním pobytu v Paříži a v Berlíně. Trpěl Bechtěrevovou nemocí, závažným onemocněním působícím rapidní snížení pohyblivosti páteře, díky ní však nemusel bojovat v první světové válce. Po ukončení studia působil jako domácí učitel a vychovatel, záhy však přešel k novinařině. Byl redaktorem Národních listů, týdeníku Nebojsa a Lidových novin. Národní listy posléze opustil pro vyjádření nesouhlasu s vyloučením jeho bratra a se směřováním listu. V letech 1921-1923 působil jako dramaturg a režisér Vinohradského divadla, v letech 1925-1933 zastával místo předsedy československého PEN klubu. Se svým bratrem také od roku 1925 organizoval pravidelné páteční schůze osobností politického a kulturního života, pro účastníky těchto setkání se později vžil název "pátečníci" a patřil mezi ně např. Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Josef Šusta či Ferdinand Peroutka. Roku 1935 se Karel Čapek oženil s herečkou Olgou Scheinpflugovou. Po událostech Mnichovské dohody procházel Karel Čapek silnou deziluzí, i když se pokoušel jednání československých státníků v této situaci ospravedlnit. Zemřel v prosinci 1938 v důsledku zánětu ledvin a zápalu plic, které si patrně přivodil při odklízení škod u svého domu po povodni. Gestapo v této době už plánovalo jeho zatčení.
    • Na Čapkova díla měly velký vliv zejména dva směry – pragmatismus a expresionismus. Mnoho děl také odráží jeho obavu z technického pokroku, který by podle něj mohl způsobit zkázu člověka. Ve své tvorbě užíval širokou slovní zásobu, neobvyklá slova a novotvary a často také rozvité větné konstrukce. Jeho dílo je ovlivněno soudobými dějinnými událostmi, částečně první světovou válkou, ale zejména vzestupem nacismu a fašismu. Významná je též jeho novinářská činnost, zejména jeho působení v Lidových novinách. Na části jeho díla s ním spolupracoval jeho bratr, Josef Čapek, který některé z jeho knih také ilustroval.
    • Čapkovo dílo je často rozdělováno do dvou hlavních částí:
      • Část zabývající se hranicemi lidského poznání a různorodostí pohledů na realitu. Zabývá se též noetikou (filozofickou disciplínou zaměřenou na lidské poznání a paměť).
      • Dystopická část (označována také jako utopická část, či část temných utopií), ve které kritizoval problémy moderní společnosti. Vyjadřoval zde také své obavy ze zhoršující se politické situace a z rizik spojených s vědeckým a technickým pokrokem.
    • Významná díla
      • Zářivé hlubiny – sbírka povídek, které napsal společně se svým bratrem
      • R.U.R. – divadelní hra o robotech, kteří se nakonec postaví proti člověku
      • Ze života hmyzu – divadelní hra napsaná spolu s Josefem Čapkem. Alegorické zobrazení lidských vlastností, které jsou přeneseny na hmyz.
      • Továrna na absolutno – román, ve kterém lidstvo objeví nevyčerpatelný zdroj energie, při jehož používání se však současně uvolňuje i "absolutno" působící radikalizaci lidí. Nakonec propuká válka, po které si lidé uvědomí příčinu celé situace a veškerá zařízení vyrábějící "absolutno" jsou zničena.
      • Krakatit – hlavní hrdina inženýr Prokop objeví novou, vysoce účinnou trhavinu (Krakatit). Jeho přítel Tomeš od něj vyzví veškeré podrobnosti a rozhodne se vynález komerčně využít. Prokop se jej pokouší zastavit a nakonec je Tomeš zabit při výbuchu továrny a města, v němž se nacházela.
      • Adam stvořitel – Adam pro svou nespokojenost zničí svět, a dostane tedy od Boha za úkol stvořit nový. Svět, který vytvořil, však není nijak lepší. Dílo je výsledkem spolupráce s Josefem Čapkem.
      • Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy – povídkové sbírky obsahující zejména kriminální příběhy
      • Věc Makropulos – příběh ženy Eliny Makropulos, která žije již 300 let, neboť na ní její otec, alchymista, vyzkoušel elixír mládí. Poté, co je existence návodu na přípravu elixíru odhalena dalším lidem, dojde ke krátké diskuzi ohledně jeho budoucího použití. Poté, co se Elina Makropulos podělí o své negativní zkušenosti s dlouhým životem, je návod zničen.
      • Noetická trilogie – díla demonstrující relativní vnímání světa a rozmanitost pohledů na svět
        • Hordubal – příběh o návratu sedláka Hordubala domů, kde je zavražděn svou ženou a jejím milencem
        • Povětroň̈́ – novela, v níž se tři lidé pokoušejí o rekonstrukci událostí, které se přihodily pilotovi havarovaného letadla
        • Obyčejný život – příběh železničního úředníka na penzi, který sepisuje své životní osudy
      • První parta – příběh o úspěšné záchraně horníků zasypaných v dole. Záhy však dojde k dalšímu závalu, který si vyžádá lidské oběti.
      • Bílá nemoc – diktátor, Maršál, chce rozpoutat dobyvačnou válku, která má jeho zemi přinést slávu. V zemi však propukne epidemie smrtelné bílé nemoci, na kterou lékař Galén nachází lék. Vydíráním mocnářů se pak pokouší zažehnat hrozící konflikt. Maršál, který také onemocní, nakonec na jeho podmínky přistupuje a rozhodne se budovat mír, Galéna však na cestě k Maršálovi zabije zfanatizovaný dav.
      • Matka – drama, v němž se matka svému synovi Tonimu pokouší rozmluvit odchod do války. Když se však dozví o zločinech páchaných nepřítelem, sama mu podává pušku.
  • Literární a obecně kulturní kontext
    • Karel Čapek je řazen do demokratického proudu české meziválečné literatury
    • Příslušníci demokratického proudu byli ovlivněni pragmatismem – filozofickým směrem stavícím do popředí zejména užitečnost věcí a myšlenek. Odmítá variantu, že by myšlenky měly sloužit k popisu či reprezentaci reality – u věd jsou pro pragmatisty důležité zejména jejich praktické přínosy.
    • Všichni autoři demokratického proudu přispívali do Lidových novin
    • Příslušníci demokratického proudu
      • Josef Čapek (Česko[pozn. 3], 1887-1945)
        • Spolupráce s Karlem Čapkem: Zářivé hlubiny, Ze života hmyzu, Adam stvořitel
        • Stín kapradiny – balada o dvou pytlácích, kteří zavraždí lesníka a pokouší se uprchnout před následky svého činu
      • Eduard Bass (Česko, 1888-1946)
        • Klapzubova jedenáctka – humoristická povídka o rodině, jejíž členové vytvoří kompletní fotbalový tým
        • Cirkus Humberto – román o chudém zedníkovi Vaškovi Karasovi, který se vlastní pílí vypracuje na ředitele cirkusu
        • Lidé z maringotek – soubor povídek z cirkusového prostředí, dílo je známé i pod označením "cirkusový dekameron"
      • Karel Poláček (Česko, 1892-1945)
        • Muži v offsidu – román zachycující fotbalové fanoušky vášnivě prožívající každý zápas
        • Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno – románová pentalogie (pátý díl zůstal ve stadiu fragmentu) o obyvatelích poklidného městečka, jejichž dosud jednotvárný život začne ovlivňovat první světová válka.
        • Bylo nás pět – humoristický román o pětici přátel vyrůstajících v českém maloměstě
    • Další významní autoři české meziválečné literatury
      • Ivan Olbracht (Česko, 1882-1952)
        • Žalář nejtemnější – román o muži, u kterého slepota vzbudí silnou žárlivost, následkem níž jej opustí jeho žena
        • Podivné přátelství herce Jesenia – příběh o problematickém vztahu dvou herců s kontrastními osobnostmi – Jesenia a Veselého. Zatímco Jesenius je morální, pilný a vyrovnaný, Veselý je lehkomyslný a bezohledný. Přesto má Veselý větší úspěch až do doby, kdy padne v první světové válce, po čemž si Jesenius osvojí některé jeho vlastnosti, které jej učiní lepším hercem.
        • Anna proletářka – tendenční román popisující příběh služky, ze které se stane revolucionářka
        • Nikola Šuhaj loupežník – románové zpracování příběhu loupežníka Šuhaje, který svůj lup rozdává chudým a nakonec je zrazen svými kamarády.
        • Golet v údolí – povídkový soubor se židovskou tematikou
      • Jaroslav Durych (Česko, 1886-1962)
        • Bloudění (Větší valdštejnská trilogie) – příběh lásky mezi protestantským Jiřím a katolickou Andělkou, který se odehrává po popravě českých pánů
        • Rekviem (Menší valdštejnská trilogie) – soubor tří historických povídek o událostech po smrti Albrechta z Valdštejna
      • Vladislav Vančura (Česko, 1891-1942)
        • Pekař Jan Marhoul – román o dobrotivém pekaři, který nakonec zkrachuje a musí se nechat zaměstnat – dílo je socialisticky zaměřeno
        • Rozmarné léto – humoristická novela o zapadlém městečku Krokovy Vary, do nějž vnese rozruch příjezd kouzelníka Arnoštka a jeho asistentky Anny
        • Markéta Lazarová – baladická próza zachycující příběh dvou rodin loupeživých rytířů
        • Jezero Ukereve – divadelní hra, jejíž děj se odehrává v Ugandě, drama je zaměřeno proti kolonizaci
        • Josefína – divadelní hra, variace na Pygmalion, v níž barovou zpěvačku Josefínu začne učit profesor z konzervatoře. Ta se však nakonec vrací zpět znechucena měšťanským prostředím.
        • Alchymista – drama
      • Jaroslav Havlíček (Česko, 1896-1943)
        • Petrolejové lampy – příběh dívky Štěpky, která touží po manželském štěstí a kvůli nedostatku nápadníků se provdá za bratrance Pavla. Ten však trpí syfilidou a alkoholismem.
        • Neviditelný – román o mladíkovi, Petrovi Švajcarovi, který se kvůli touze po majetku přižení do rodiny, jejíž členové trpí šílenstvím. To nakonec postihuje i Petrovu ženu a jeho syna.
      • Jarmila Glazarová (Česko, 1901-1977)
        • Vlčí jáma – román o manželství mladého starosty a veterináře Roberta s panovačnou ženou Klárou, kteří adoptují mladou dívku, Janu. Ta se do Roberta zamiluje, ten však brzy umírá na srdeční chorobu.
        • Advent – román o matce, jež hledá své ztracené dítě. Nakonec je zachraňuje před smrtí a mstí se surovému muži a jeho milence, kteří způsobili jeho utrpení.
      • Jiří Voskovec (Česko, 1905-1981) a Jan Werich (Česko, 1905-1980)
        • Dramatická tvorba zaměřená zpočátku humoristicky, posléze satiricky zejména proti nástupu fašismu
        • Osvobozené divadlo
        • Vest pocket revue – hra ovlivněná poetismem, příběh fotografa Blažeje Josseka, který sbírá fotografie rozzuřených lidí a chce získat do sbírky fotografii spisovatele, který je však vyhlášený schopností zachovat klid. Se svými švagry pak pronásleduje spisovatele po celém světě.
        • Caesar – hra zachycující Caesara jako stárnoucího muže toužícího po válce. Caesar je zde alegorickým vyobrazením Benita Mussoliniho.
        • Těžká Barbora – divadelní hra vypovídající o dvou zemích, z nichž jedna chce zaútočit na druhou a vyšle proto za její hranice dělo – Těžkou Barboru
        • Kat a blázen – hra odehrávající se v Mexiku, která vyznívá jako kritika fašismu
        • Pěst na oko aneb Caesarovo finále – poslední hra dvojice reagující na události roku 1938
    • Světoví autoři dystopické literatury
      • George Orwell (Spojené království, 1903-1950)
        • Farma zvířat – román alegoricky popisující Stalinovu diktaturu v Sovětském svazu. Na farmě proběhne revoluce spočívající ve vyhnání lidí, původně celkem liberální politický systém se však brzy zvrhne ve tvrdou diktaturu.
        • 1984 – román o totalitní společnosti, v níž neexistuje právo na soukromí
      • Ray Bradbury (Spojené státy, 1920-2012)
        • 451 stupňů Fahrenheita – román popisující diktaturu podporující u občanů povrchní způsob zábavy oproti knihám, které jsou zakázané a jsou aktivně páleny.
        • Marťanská kronika – cyklus povídek popisujících kolonizaci Marsu, během které se projevují špatné lidské vlastnosti. Nálady ve společnosti nakonec vedou až ke globálnímu konfliktu, který s nejvyšší pravděpodobností vyhladil život na Zemi.

Poznámky

  1. Částečně převzato z elektronické knihy vydané Městskou knihovnou v Praze (CC0)
  2. Starší období čtvrtohor, kdy již nežili dinosauři a docházelo k postupnému vymírání megafauny (mamuti, šavlozubí tygři...)
  3. Užívány jsou současné názvy daných území