Solaris

Z EkzamenoWiki
Přejít na: navigace, hledání


Český jazyk
Literární dílo (rozbor)
Titul Solaris
Literární období literatura 20. století
Literární druh epika
Autor Stanisław Lem
Literární žánr vědeckofantastický román
První vydání 1961
První české vydání 1972 (Československý spisovatel)
Kanonické vydání 2003, Mladá fronta, Pavel Weigel


Děj[editovat]

Na vesmírnou stanici Solaris přijíždí psycholog a solarista Kris Kelvin. Zde však nachází pouze kybernetika Snauta, který mu oznámí, že Gilbarian (vedoucí stanice a Kelvinův přítel) je mrtvý a že si má dávat pozor na neznámé osoby pohybující se po stanici, přičemž mu slíbí, že mu za hodinu sdělí podrobnosti. Při průzkumu Gilbarianovy kajuty Kevin zjistí, že byly s oceánem prováděny zakázané experimenty spočívající v ozařování jeho hladiny tvrdým rentgenovým zářením. Také nalezne zprávu od Gibariana odkazující na některé tituly solaristické literatury a magnetofon s nahranou páskou. Na cestě za Snautem pak potká neznámou černošku, která zmizí v Gibarianově kabině. Při druhé návštěvě Snaut Kelvinovi sdělí, že Gibarian spáchal sebevraždu a že jediný zbývající obyvatel stanice, Sartorius, se zabarikádoval v laboratoři. Nadále však Kelvinovi odmítá předat jakékoliv bližší informace o dění na stanici. Při studiu literatury následně Kelvin zjistí, že se Gibarianova zpráva týkala případu pilota Bertona, který byl podle všeho svědkem velmi znepokojivě vypadající aktivity oceánu, která bezprostředně následovala po nehodě, při níž jeden z vědců spadl do oceánu. Protože však bylo Bertonovo svědectví považováno za halucinaci, nenajde o něm v klasické literatuře žádné informace a knihu, na kterou odkazuje zbytek Gibrianovy zprávy, nenajde. Kelvin se rozhodne navštívit v laboratoři doktora Sartoria, který jej však odmítá vpustit dovnitř a pouze s ním krátce pohovoří na chodbě. Dřív než mu však může cokoliv sdělit, začne kdosi otevírat dveře laboratoře do jejíchž dveří se Sartorius zoufale vrhne. Zevnitř je pak slyšet dětský smích. V chladící místnosti Kelvin objeví Gibarianovo tělo u kterého leží neznámá černoška. Přestože je uvnitř -20°C, černoška žije. Po podivných zážitcích na stanici se Kelvin domnívá, že zešílel, tuto domněnku se mu však za pomocí experimentu podaří vyvrátit. Poté, co se ráno probudí, zjistí, že v místnosti s ním je Harey, jeho bývalá snoubenka, která po hádce s ním spáchala sebevraždu (přičemž si Kelvin její smrt doposud vyčítá, neboť se domnívá, že jí mohl zabránit a částečně ji vyprovokoval). Kopie Harey je mírně zmatená, nemá téměř žádné jasné vzpomínky, nemají na ní vliv uspávací prostředky a má abnormálně velkou sílu. Navíc lpí na tom aby Kelvina neustále viděla. Kelvin se rozhodne ji prozatím zavřít do rakety užívané k přepravě nákladu, kterou není možné otevřít zevnitř. Raketa se však začne otřásat působením extrémně velké síly a proto ji Kelvin odpálí. Ve své kabině najde Kelvin Snauta, který mu vysvětlí okolnosti Gilrianovy smrti (jako prvního jej navštívil „host“ přičemž si Snaut se Sartoriem vysvětlovali jeho chování jako šílenství a rozhodli se vyrazit dveře). Také mu sdělí, že se kopie Harey za chvíli vrátí, přičemž bude ve stejném stavu jako na začátku a že všichni „hosté“ jsou nějak spojeni s „temnými“ skutky či myšlenkami. Žádného z „hostů“ také není možné konvenčními způsoby zabít. Nakonec mu předá knihu zmíněnou v Gibarianově zprávě - „Malý apokryf“. Součástí publikace je i Bertonova zpráva, ve které popisuje útvary vytvořené oceánem, které byly patrně extrahovanými vzpomínkami zemřelého vědce. Další noc se vrátí další kopie Harey. Zděšený Kelvin před ní uteče na chodbu, Harey však v zoufalství zcela zničí dveře, které ji od něj oddělují. Kelvin se rozhodne s Harey experimentovat a zjistí, že není vyrobená z atomů, i když jinak její buněčná struktura odpovídá lidské. Spolu se Snautem a Sartoriem se kterými vede telefonický rozhovor dojde k závěru, že jsou kopie vytvořené z neutrin. Druhý den Snaut seznámí Kelvina se dvěma plány – pokusem o destabilizaci neutrinového systému kopií a ozařováním oceánu rentgenovými paprsky obsahujícími informaci o bdělé mozkové aktivitě. Kelvin se zničením kopií včetně Harey nesouhlasí, a proto se přikloní ke druhé alternativě (přičemž Snautovi podá zkreslené informace o nebezpečnosti první metody). Harey se z Gibarianova magnetofonu dozví o svém původu a pokusí se o sebevraždu vypitím tekutého kyslíku, velice rychle však zregeneruje. Při následném rozhovoru se Snautem vyjádří Kelvin přání odletět s Harey z planety. Snaut tento úmysl zpochybňuje a vyjadřuje své pochybnosti o možnosti existence kopií mimo dosah planety. Další den je pořízen obraz aktivity v Kelvinově mozku a je pravidelně vysílán do oceánu, přičemž oceán na tento podnět nijak nereaguje. Kelvinovi se pouze začnou zdát děsivé sny ve kterých se cítí být podrobně zkoumán, následně se před ním objeví jakýsi neznámý obličej a nakonec ucítí přítomnost čehosi krutého a nepřirozeného. Další jeho sny jsou ještě děsivější. Po několika dnech je osazenstvo stanice svědkem dosud nepozorovaného jevu při němž z oceánu stoupají pěnové oblaky (pozorování dosud neznámých jevů je však na Solarii poměrně běžné), následující večer pak oceán fosforeskuje (což je již dříve popsaný jev). Kelvinův vztah k Harey se nevyvíjí dobře, neboť si oba uvědomují neperspektivnost aktuálního stavu. Harey nakonec Kelvina omámí a přesvědčí Snauta, aby ji destabilizovat a tím i zničil. Kelvin doufá v její rekonstrukci oceánem, ale je Snautem informován, že od pozorovaného jevu vznášející se pěny se kopie již nevracejí. Kelvin chce v návalu vzteku prosadit zničení oceánu za pomocí antihmoty, nakonec si však uvědomí možné dobré úmysly či jednoduše nepochopení oceánu a od svého záměru upustí. Všichni vědci vytvoří hlášení o celé události, které odešlou na Zemi. Nakonec se Kelvin rozhodne prozkoumat mimoid, který se objeví v okolí stanice. Zde se poprvé zblízka setká s oceánem a pozoruje jeho velmi dobře popsané „prozkoumávání“ objektů v jeho okolí. Nedoufá sice v návrat Harey, ale věří, že činnost oceánu má určitý cíl a že dojde k dalším překvapivým jevům.

Popis oceánu, "solaristika"[editovat]

Inteligentní oceán pokrývá prakticky celý povrch planety, jejíž trajektorii upravuje tak, aby nedošlo k jejímu zřícení do hvězdy, kterou obíhá. S oceánem se opakovaně nedaří navázat kontakt, i když do jisté míry reaguje na podněty a upravuje přístroje ponořené pod jeho hladinu. Kolizi s objekty pohybujícími se nad jeho hladinou se všemi možnými způsoby vyhýbá, plazma, ze které je vytvořen se všemožně snaží cizorodým objektům ustoupit.

Oceán na svém povrchu vytváří rozličné útvary z plazmy jejichž účel není zcela znám, a to sice:

  • Hrostromy
  • Dlouže – podlouhlé útvary, které mají na povrchu křehké pěnovité útvary, v hloubce se však skládají z velmi tvrdého materiálu
  • Hřibiska
  • Mimoidy – kruhovité útvary na nichž je velké množství sloupů, které napodobují anorganické objekty v okolí
  • Symetriády – symetrické útvary v nichž je oceán schopen měnit fyzikální zákony a které jsou extrémně sofistikovaným odrazem určitých matematických teorií. Ke konci životnosti je symetriáda oceánem „napadena“, přičemž se aktivita v ní prudce zrychlí.
  • Asymetriády – útvary, ve kterých probíhají procesy na hranicích fyzikálně možných rychlostí. Zanikají explozí.
  • Korálovce
  • Hbitky

Tragédie, při níž zanikla mohutnou explozí doposud klidná symetriáda a při níž zahynulo 106 lidí iniciovala diskuse o užití termonukleárních zbraní proti oceánu. Kvůli až teroristickému odporu zástupce velitele výpravy však bylo od tohoto plánu upuštěno. Přesto však byly výdaje vynakládané na výzkum Solaris postupně omezovány (zejména z důvodu opakovaných neúspěchů při komunikaci s oceánem).

Interpretace a dodatečné informace[editovat]

Základní myšlenkou díla je omezenost lidského poznání daná naším chápáním světa a tím související obtížnost či nemožnost navázání kontaktu s naprosto odlišnou formou života. Některé odvážnější interpretace považují oceán za alegorický obraz Sovětského svazu a obyvatele vesmírné stanice za k němu přidružené státy. Na motivy filmu byly natočeny tři stejnojmenné filmy:

  • 1968 – režisér Boris Nirenburg
  • 1972 – režisér Andrei Tarkovsky
  • 2002 – režisér Steven Soderbergh

Sám Lem nicméně všechna dosavadní filmová zpracování odsoudil za přílišné zaměření na lidské vztahy. Konkrétně se vyjádřil, že „jeho kniha má titul „Solaris“ a nikoliv „Láska v hlubokém vesmíru“.

Maturitní úkoly[editovat]

  • Téma – omezené možnosti lidského poznání
  • Motiv – věda, život, psychologie
  • Časoprostor – v nespecifikované době v budoucnosti, na planetě Solaris, záběr díla – dny až týdny
  • Kompoziční výstavba – chronologický postup s vloženými retrospektivami, kapitoly a dále odstavce
  • Literární druh – epika, literární žánr – vědeckofantastický román v duchu hard science fiction
  • Vypravěč – ich-forma, personální vypravěč
  • Postavy
    • Kris Kelvin – solarista pronásledovaný výčitkami ze smrti své milenky. Zpočátku je zejména popuzený narušením obvyklého řádu, později nastalou situaci akceptuje. Jeho vztah k Harey je komplikovaný, patrně v něm vzbuzuje ambivalentní pocity. Její konečná ztráta jej však silně zasáhne.
    • Snaut – kybernetik pracující na stanici. S nastalou situací se vyrovnává za pomocí černého humoru a alkoholu. Často působí poněkud cynicky.
    • Sartotius – fyzik reagující na nezvyklé situace přehnaným formalismem. Je popsán jako vysoce inteligentní člověk.
    • Harey – oceánem vytvořený obraz Kelvinovy snoubenky. Vysoce starostlivá a citově upnutá k Kelvinovi, kterého chce svou konečnou „asistovanou sebevraždou“ vysvobodit.
  • Vyprávěcí techniky – pásmo vypravěče (které převažuje), přímá řeč (nejčastěji dialog), slohové postupy – uplatňují se všechny slohové postupy – informační, vyprávěcí, výkladový, popisný i úvahový
  • Jazykové prostředky – spisovný jazyk, odborné výrazy – i novotvary
  • Kontext autorovy tvorby a informace o autorovi
    • 1921-2006
    • Polský spisovatel
    • Díla odrážející technický pokrok
    • Časté užití kybernetiky – mimo jiné názor, že kybernetické mozky jednou předčí lidské
    • Častým tématem je nemožnost navázání kontaktu s mimozemskou civilizací
    • Dílo
      • Marťan – novela o zkoumání mimozemšťana z Marsu, který se svou lodí přistane na Zemi. Již v tomto díle se objevuje téma obtížnosti komunikace s jinými civilizacemi.
      • Astronauti – je nalezen záznam z mimozemské rakety, která přiletěla z Venuše a způsobila tunguzskou katastrofu. Následující výprava pak na Venuši objeví pozůstatky civilizace, která chtěla ovládnout Zemi, ale sama se zničila ve válce.
      • Návrat z hvězd – příběh pilota mezihvězdného korábu, který se po návratu musí vypořádat se změnou poměrů na Zemi.
      • Nepřemožitelný – hvězdolet Nepřemožitelný je vyslán na planetu Regis III za účelem vyšetřování ztráty kontaktu s jeho sesterskou lodí Kondor. Na planetě jsou nalezeny nepřátelsky se chovající roje elektronického hmyzu, který je schopen vymazat paměť živým organismům, u kterých poté zůstávají pouze základní reflexy. Posádka hvězdoletu se pokusí s hmyzem bojovat, nakonec si však uvědomuje marnost boje a rozhodne se planetu přenechat hmyzu.
      • Zkouška pilota Pirxe – pilot Pirx se během testovacího letu kolem Saturnu pokouší nalézt robota v posádce
  • Literární a obecně kulturní kontext
    • Vědeckofantastická literatura – umělecký žánr zaměřený na budoucnost, rozvoj technologií a vědecké poznání
    • Za zakladatele jsou považování Jules Verne a Herbert George Wells
    • Další autoři science fiction (se zvláštním zaměřením na hard SF)
      • Jules Verne (Francie, 1828-1905)
        • Ze Země na Měsíc – popis výpravy k Měsíci uskutečněné v projektilu vystřeleném z obřího děla Kolumbiada
        • Dvacet tisíc mil pod mořem – příběh o putování ponorky Nautilus pod velením záhadného kapitána Nema
      • Herbert George Wells (Spojené království, 1866-1946)
        • Stroj času – román o muži, který se přenese do vzdálené budoucnosti, kdy na Zemi žijí dvě rasy – Eloánové a Morloci. Morloci Eloány zásobují a umožňují jim tak bezpracný život, současně si však mezi nimi v noci vybírají oběti k lidožravým hostinám.
        • Ostrov doktora Moreaua – vědeckofantastický román o doktorovi experimentujícím s proměnou zvířat v lidi
        • Válka světů – román popisující invazi marťanů do Anglie
      • Arthur Charles Clarke (Spojené království, 1917-2008)
        • Setkání s Rámou (následované díly Návrat Rámy, Zahrada Rámova a Ráma tajemství zbavený) – série popisující kontakt lidstva s vyspělou civilizací zkoumající ostatní formy života s cílem nalezení harmonie.
        • Vesmírná odysea (2001, 2010, 2061, 3001) – příběh o interakci lidstva s civilizací, jež u něj neprve odstartovala rozvoj logického myšlení a kompetitivnosti, následně proměnila Jupiter ve hvězdu, aby podpořila vývoj života na Europě a nakonec se pokusila lidstvo vyhladit, čemuž bylo zabráněno za pomocí počítačových virů instalovaných do jednoho z monolitů.
      • Isaac Asimov (Rusko, 1920-1992)
        • Já, robot – soubor povídek o robotech řídících se (většinou) třemi zákony robotiky
        • Série o Nadaci – dlouhá sága popisující historii Nadace vytvořené psychohistorikem Hari Seldonem za účelem zkrácení období úpadku za pomocí připraveného plánu.
        • Série o robotech – série detektivních sci-fi románů s vyšetřovatelem Elijášem Baleyem, kterému pomáhá robot R. Daneel Olivaw. Poslední díl série pak popisuje zničení Země za pomocí umělého navyšování její přirozené radioaktivity.
        • Konec Věčnosti – organizace Věčnost dohlíží na běh lidských dějin za použití neustálých řízených zásahů, při kterých je užíváno cestování časem. Celá Věčnost pak byla vytvořena sama sebou pomocí kruhu. Jeden z agentů věčnosti tento kruh cíleně zničí, když se dozví, že existence Věčnosti limituje rozmach lidstva a činí jej vůči mimozemským civilizacím nekonkurenceschopným.
        • Ani sami bohové – lidstvu je z paralelního vesmíru předán návod na výstavbu elektronových pump, které zjišťují prakticky neomezený zdroj energie. Tyto pumpy však narušují stabilitu vesmíru, kteréžto riziko je však lidmi i přes varování „odbojářů“ z paralelního vesmíru ignorováno dokud se nepovede nalézt další zdroj energie vyrovnávající zmíněnou nestabilitu.
      • Greg Egan (Austrálie, 1961-)
        • Město permutací – Paul Durham při experimentech zabývajících se prožitky simulovaných lidských kopií vytvoří teorii umožňující využít entropie ve vesmíru („prachu“) k běhu programů. Vytvoří tedy výkonnou simulaci „Město permutací“, jejíž výkon díky neustále se rozšiřujícím virtuálním počítačům neustále roste. V rámci programu je spuštěna též „subsimulace“ s umělým životem existujícím ve zjednodušeném světě systému Autoverz. Obyvatelé tohoto světa však vytvoří jednodušší teorii o své existenci, kterou nízkoúrovňové virtuální počítače přijmou jako uvěřitelnější, než je program uměle vytvořený Durhamam a Město permutací je zničeno.
      • Alastair Reynolds (Spojené království, 1966-)
        • Série Odhalený vesmír s dalšími pokračováními (Kaldera, Archa…) v níž lidstvo ve vzdálené budoucnosti čelí střetnutí s civilizací „vlků“, která se pokouší zabránit předpovězené katastrofě částečným vyhlazováním civilizací ve vesmíru.