Saturnin

Z EkzamenoWiki
Přejít na: navigace, hledání


Český jazyk
Literární dílo (rozbor)
Titul Saturnin
Literární období literatura 20. století
Literární druh epika
Autor Zdeněk Jirotka
Literární žánr humoristický román
První vydání 1942
První české vydání 1942
Kanonické vydání N/A


Děj

Dle teorie doktora Vlacha lze lidi rozdělit podle toho, jak se budou chovat v kavárně při pohledu na mísu koblih. V první skupině jsou zařazeni lidé, kteří na koblihy pouze bezmyšlenkovitě zírají. Do druhé skupiny jsou řazeni lidé, kteří začnou přemítat o tom, co by se dělo, pokud by někdo začal koblihy házet po okolních lidech. Saturnina pak lze zařadit do třetí skupiny lidí, jejíž členové by byli ochotní zmíněný scénář uskutečnit.

Vypravěč si přes svůj mladý věk najme sluhu, Saturnina. Díky jeho neobvyklému jménu si později vybaví novinovou zprávu, která pojednávala o Saturninově souboji se zlodějem, který při něm utrpěl zranění řemdichem. Před najmutím Saturnina si vypravěč žije velmi poklidně v jednom ze starších měšťanských domů. Saturnin je sice skvělým sluhou, ale libuje si ve vytváření nesmyslných situací, například na svém minulém místě hodil svou zaměstnavatelku do vodotrysku v zámeckém parku. U vypravěče začne tím, že nanosí do jeho bytu lovecké trofeje a vypráví o něm jeho známým různé nepravdivé hrdinské historky. Po čase projeví názor, že byt obývaný vypravěčem je příliš malý, a bez jakéhokoliv předchozího varování jej přestěhuje na obývací loď. Mezitím si vypravěč díky Saturninovým historkám získá pověst neohroženého hrdiny a je dokonce zaměstnanci zoologické zahrady požádán o odchycení lva, se kterým se jen šťastnou náhodou nemusí střetnout.

Vypravěč se později seznámí se slečnou Barborou navštěvující stejný tenisový klub, jako on. Poté co s ní nepříliš úspěšně sehraje tři sety mu Saturnin na lodi sestaví tréningovou stěnu, na které by mohl zkoušet údery. Vypravěč se děsí, jak na Saturninovy úpravy lodi bude reagovat majitel, od kterého Saturnin zapůjčil loď na padesát loď pro účely polární výpravy. Doktor Vlach naopak Saturninovu práci obdivuje a pronese při té příležitosti řeč o úpadku řemesel, kdy se místo jejich starých názvů užívají jiná jména jako "výroba obuvi". Stěžuje si též na kvalitu vyráběného zboží a na neochotu řemeslníků.

Vypravěč dále vypráví o své tetě, která je známá zejména pro své nadužívání přísloví. Její syn Milouš je vysoce rozmazlený a poněkud hloupý, i když podle tety je nesmírně nadaný. Její muž již před časem zemřel, když předtím celý život zasvětil hledáním univerzálního mýdla. Odmítal však jakýmkoliv způsobem studovat chemické poučky a šel cestou ryze empirickou, což vedlo v jeho továrně k řadě nehod. Vypravěč dále popisuje boj o dědečkovo dědictví zuřící v jeho rodině, který vede ke značně napjatým vztahům. Jednoho dne vypravěč nalezne na své lodi tetu Kateřinu i s Miloušem. Ti se na ni bez jakéhokoliv ohlášení nastěhují, přičemž teta Kateřina tvrdí, že je to kvůli Miloušově zdraví. Kateřina následně projeví názor, že rodina je povinná starat se o zdraví jejího dítěte.

Když se teta s Miloušem nastěhují do vypravěčovy kajuty, je nucen přesunout se na příď a dál vzpomíná na tetina manžela strýce Františka. Ten na rozdíl od Milouše nekouřil ani nepil alkohol a věřil, že se díky zdravému životnímu stylu dožije vyššího věku. Nakonec však zemřel ve stáří 48 let. Poté se myšlenky vypravěče stočí na možnosti vyhnání tety Kateřiny z lodi. S lehkým zklamáním též pociťuje skutečnost, že jej Saturnin nebyl schopen nepříjemné návštěvy zbavit. Ten se o něco později vrací z města a táže se, zda by uvítal, pokud by se teta s Miloušem z lodi vystěhovali. Když vypravěč přisvědčí, sdělí mu Saturnin, že Milouš ve skutečnosti nemocen není. Teta Kateřina se pouze natolik rozhádala se svými sousedkami, že jí tyto ženy odmítly vpustit do jejího bytu. Poté vypravěči nabídne, že se pokusí tetu s Miloušem přesvědčit k opuštění lodi. To se mu nakonec povede, když tetě s Miloušem nabídne masku Mikuláše a čerta jako ochranu před krysami, které prý žijí na lodi.

V létě odjede vypravěč na venkov, aby u svého dědečka, známého obdivovatele elektřiny a energetiky, strávil svou dovolenou. Na místě se dozví, že mezi pozvanými hosty je i doktor Vlach a slečna Barbora. Záhy do dědečkovy vily doráží i teta Kateřina s Miloušem, které Saturnin hned po příjezdu urazí. Jinak první dva dny vypravěčovy dovolené uplynou v relativním poklidu, kdy hraje s dědečkem šachy a dvakrát vyslechne jeho historku o tom, jak sloužil jako voják v Itálii. Následující den vyrazí Saturnin s dědečkem autem na výlet a po cestě havarují. Když se dědeček po této události vzpamatuje, hraje opět s vypravěčem šachy a potřetí mu vypráví svou historku. Koncem týdne je již vypravěč znaven posloucháním stále stejné historky a požádá dědečka o jiný program. Dědeček pak chce vypravěči předvést zápas džiu-džitsu, čímž mu zraní kotník.

Následující den odváží vypravěče sanitka do nemocnice a Saturnin jej upozorňuje na nebezpečně vysokou hladinu vody v řece, která odděluje dědečkovu vilu od městečka. Vypravěč v nemocnici během čekání přemýšlí, jestli je povodeň i v Praze, ale Saturnin jej uklidňuje, že loď dal na jeho radu pojistit majitel a vypravěčův majetek dal pojistit Saturnin sám. Poté několikrát přijde ošetřovatelka, které poprvé oznámí, že primář ještě nedorazil, podruhé, že provádí vizitu, a potřetí, že už odešel. To vypravěče poněkud popudí a otáže se, proč primář odešel aniž by jej předtím vyšetřil. Ošetřovatelka tvrdí, že na ně musel zapomenout. Když se však ke svému překvapení doví, že je třeba pouze udělat rentgenový snímek, zavolá doktora Zajíčka. Ten působí poněkud roztržitě a nejprve zhotoví rentgenový snímek zdravé nohy, nakonec však oznámí, že je kotník relativně v pořádku. Saturnin poté požádá řidiče sanitky, aby jeho a vypravěče dovezl zpět do dědečkovy rezidence. Řidič však pro výjezd potřebuje jízdní rozkaz z kanceláře a Saturnin tedy zavolá správci. Ten však tvrdí, že podle předpisů nemůže být sanitní auto použito k cestám z nemocnice. Saturnin se mu pokouší vysvětlit těžkou situaci v níž se vypravěč nachází a nabízí zaplacení celé cesty. Když vrátný nadále odmítá, oboří se na něj Saturnin, neboť spatří automobil slečny Barbory. Na cestě k dědečkově vile si slečna Barbora povšimne, že voda již zaplavila most vedoucí přes řeku. Vypravěč na ni chce udělat dojem, a proto souhlasí s přejetím mostu i za takto riskantních okolností. Přejezd se zdaří a automobil dorazí k dědečkově domu právě ve chvíli, kdy se rozpoutá silná bouře.

Během bouře si teta Kateřina stěžuje na dědečka, kterého bouřky fascinují a vždy během nich vychází ven. Poté přijde za vypravěčem Milouš, který se s ním chce vsadit o to, kdo z nich si dříve získá přízeň Barbory. To vypravěče natolik popudí, že chce Milouše napadnout, to se mu však kvůli jeho zraněnému kotníku nepodaří. Požádá tak alespoň Saturnina, aby Milouše během pobytu u dědečka pronásledoval a různě mu znepříjemňoval život. Poté opět přichází Kateřina, která oznamuje, že kuchařka a služebná zmizeli a v obývacím pokoji se následně shromáždí všichni dědečkovi hosté. Nakonec se domů vrací i dědeček, kterého se teta pokusí ochranitelsky zabalit do přikrývky. Dědeček však odmítá jakoukoliv péči a při snaze vymanit se z přikrývky připlácne Miloušovi na obličej cigaretu. To vede ke zmatku během kterého se Saturnin na Milouše vrhne s dekou prohlašujíce, že mu chytly vousy. Poté, co Milouš s tetou vyběhnou z pokoje, dědeček oznámí, že most spojující jeho dům s civilizací byl stržen, a že kuchařka se služebnou zůstaly na druhé straně. Poté požádá slečnu Barboru, aby se ujala vaření, ta však zjišťuje, že dům je bez elektřiny a že většina jeho vybavení nefunguje.

Další den Saturnin pošle Milouše sbírat červy a Kateřina se urazí kvůli tomu, že jí nebylo svěřeno vaření. Poté se pokusí sama ujmout vaření, což jí ovšem překazí zjištění, že elektrické přístroje v kuchyni nefungují. Barbora zatím připraví oběd na ohništi, což tetu Kateřinu popudí. Odpoledne se alespoň pokouší dědečkovi vnutit různé lahůdky, je však opakovaně odmítnuta. Večer vypravěč ostatním vypráví o příhodě, kdy mu jeho známý vypůjčil svůj domek, ale vypravěč si jej spletl s takřka identickým domkem a jeho pravého majitele následně během noci vyhnal.

Následující den už vypravěče kotník téměř nebolí a může tak pomáhat Barboře s úklidem ohnišť, na kterých připravuje jídlo. Záhy jej však vyruší teta Kateřina, která jej obviní z toho, že zamkl Milouše v jeho pokoji. Poté si stěžuje i dědečkovi, kterého však celá záležitost příliš nezajímá a navrhuje, aby požádala o pomoc Saturnina. Vypravěč poté se Saturninem o samotě mluví a doví se, že Milouše v pokoji zamkl právě on, když v noci obtěžoval slečnu Barboru. Zapomněl však prý, kam klíč založil a předpokládá, že jej nalezne až večer. Odpoledne vyrazí dědeček, doktor Vlach, Barbora a vypravěč na houby. Nejprve tahají sirky o rozdělení do dvou skupin a na vypravěče vyjde Barbora. Následně zjistí, že Barbora při losování podváděla.

Odpoledne teta Kateřina dědečka urazí jakýmsi příslovím, což přiměje doktora Vlacha pronést kritickou řeč o nadužívání přísloví a o jejich nesmyslnosti. Milouš je večer konečně osvobozen a veden tetou Kateřinou sní významnou část zbývajících zásob. Vypravěč s Barborou ještě chvíli pozoruje hvězdy na terase a poté jde spát. Rozpoutá se však bouře, která mu připomene, že při jeho návratu z nemocnice vypojil Saturnin hlavní vypínač na rozvodné desce domu. Rozhodne se proud ještě v noci zapnout, což však rozsvítí světla a rozezvoní domovní zvonek. I když proud ihned vypne, probudí zvonek zbytek osazenstva domu. Vypravěč je poté ve tmě ohrožován Miloušem střílejícím z brokovnice a napaden Saturninem. Nakonec se vyjasní, že slečna Barbora za pomocí zápalky upravila domovní zvonek tak, aby všechny upozornil po zapojení elektřiny, a že Milouš vystřelil omylem, když na schodech upadl. Saturnin pak celou událost se zapnutím a opětovným vypnutím proudu vysvětlí lží, v němž naopak vypravěč hrdinně napadl Saturnina jakožto domnělého lupiče.

Zásoby potravin se vůčihledně tenčí, ale dědeček hosty uklidňuje, že již dříve dohodl se stavitelem Novotným postavení nového mostu v případě, že by byl starý stržen. Stále se však zlobí na tetu Kateřinu, která se jej pokouší všemi možnými způsoby usmířit. Její obdivné poznámky také zkazí dědečkovo večerní vypravování o neuvěřitelných úspěších, jichž v mládí dosáhl jako voják.

Během následujících dní se vypravěč postupně sbližuje se slečnou Barborou a Saturnin pokračuje v pronásledování Milouše. Další večer líčí teta Kateřina svůj "dojemný" životní příběh. Hovoří i o svém literární talentu a o námětu románu, který chtěla sepsat. V něm se dva milenci vlivem nerozvážnosti rozejdou a poté se celkem 3x ožení/vdají, než se konečně dohodnou na společném sňatku. Své vyprávění zakončí tím, že bohužel není dostatečně hmotně zajištěna na to, aby se mohla věnovat umění.

Doktor Vlach po odchodu tety Kateřiny pronese řeč o absurdnosti ženských románů a dosti nelichotivě se vyjádří o jejich čtenářkách. Popisuje například případ ženy, která se ve svých vztazích zcela řídila jistým románem vycházejícím na pokračování v ženském časopise. Společnost následně debatuje o tenčících se zásobách jídla a nakonec se rozhodne vyrazit po dvou dnech na túru ke srubu doktora Vlacha, kde jsou k dispozici nějaké potraviny, a odtamtud nakonec dojít až do městečka. Příští večer vypravuje Saturnin, který si nejprve stěžuje na nedostatek touhy po vzrušení u některých lidí, což dokládá dopisem jiného sluhy, který byl zaměstnán u člověka, jenž si koupil hrad, střetl se se strašidlem a nakonec si vzal do péče dítě, které je horší než strašidlo. Poté vypráví o svých nudných pánech nemajících smysl pro dobrodružství.

Další den ráno je během příprav na cestu zjištěno, že část potravin zmizela. Při následném vyšetřování vyjde najevo, že potraviny vzal Saturnin na rozkaz tety Kateřiny, která je poté s Miloušem snědla. Učinila tak proto, že považovala chování zbytku společnosti vůči ní a Miloušovi za bezohledné. Milouš se posléze od činu své matky distancuje a řekne ostatním, že nebyl obeznámen s původem potravin, které den předtím snědl. Odpoledne doktor Vlach kritizuje lidi, kteří považují dušení choroby za cosi nedůstojného.

Další den se společnost vydá na cestu k doktorově srubu. Zde se pak baví předčítáním dopisu od Vlachova pacienta Korejse, kterému doktor svůj srub zapůjčil, ale klíč mu zanechal na vysoké borovici. Až na nutnost lezení na stromy si Korejs dovolenou užil, klíč od srubu však nechal doktoru Vlachovi v horské tůni. Další den ráno je poněkud chladno, ale vypravěč se i tak chce alespoň rychle umýt. Neopatrně však sbíhá po strmé kamenité stráni a spadne do tůně, přičemž kompletně promočí slečnu Barboru. Saturnin je však na tuto nehodu připraven, a je tak vypravěče schopen zásobit suchým oblečením. Poté výprava vyrazí na cestu do městečka, po cestě se však dědeček rozhodne pronést slavnostní projev. V reakci na něj Saturnin nahlas zařve (později tvrdí, že volal "Sláva!"), což způsobí dědečkův pád z balvanu, na kterém stál. Dědeček je raněn a musí být na další cestě neustále podpírán vypravěčem a Saturninem. Kvůli citelnému zpomalení pochodu musí společnost přenocovat v lese, kde vypravěč poprvé políbí slečnu Barboru, což značně rozesmutní Milouše. Vypravěč se pak v noci nemůže odhodlat k jeho vzbuzení a drží místo něj hlídku u ohně.

Další den pokračuje výprava se značnými obtížemi v cestě. Když konečně dorazí k silnici, na kterou ústila příjezdová cesta k dědečkově domu zakončená můstkem, spatří zde zbrusu nový most spojující oba břehy. Následující dny tráví vypravěč se slečnou Barborou a jeho vzpomínku na uskutečněnou cestu kalí jen dědečkovo zranění. Teta Kateřina navíc trvá na tom, že bude dědečka osobně ošetřovat a odmítá k němu pustit doktora Vlacha, který jí sice zpočátku odporuje, ale nakonec zcela rezignuje. Dědeček posléze začne projevovat známky šílenství, když na dveře svého pokoje zavěsí tabulku s nápisem "Nevstupovat, vstupuje samo", říká doktoru Vlachovi "Svatý otče" apod. Při pohledu na tetu Kateřinu pak projevuje známky zuřivosti a musí být dále ošetřován Saturninem. Teta Kateřina však nadále trvá na tom, že je dědeček duševně zcela zdráv. Doktor Vlach se domnívá, že dědečkův stav vznikl v důsledku vysoce výstředního ošetřování tety Kateřinu, kterou jednou přistihl jak k němu leze po kolenou.

Doktor Vlach po čase oznámí, že dědeček chce sepsat poslední vůli, což velmi potěší tetu Kateřinu. Doktor sice vyjádří přesvědčení, že ke psaní závěti nelze v dědečkově stavu přistoupit. Poté, co mu Kateřina pohrozí svým právníkem však ustupuje a požádá vypravěče se slečnou Barborou, aby se psaní poslední vůle zúčastnili jako svědci. V dědečkově pokoji pak doktor Vlach prohlásí, že žádná závěť sepsána nebude, což slečna Barbora očekává. Vlach poté sdělí tetě Kateřině, že dědeček odkázal veškerý svůj majetek dobročinným spolkům, což tetu nesmírně popudí.

Když vypravěčova dovolená končí, odváží jej slečna Barbora svým automobilem domů. Když vypravěč nahlas lituje dědečka, oznámí mu slečna Barbora, že dědeček svou chorobu pouze předstíral. To poznala díky některým novým dědečkovým hláškám (kterým jej naučil Saturnin) a písmu na tabulce, které bylo psáno stejným perem jako Saturninův deník. Vypravěč poté lituje, že Barbora během jejich společných večerů nikdy nevyprávěla žádný příběh. Vzpomíná také na člověka, se kterým se setkal v jakési lyžařské chatě, který vůbec vyprávět neuměl. V Praze pak pozve slečnu Barboru do divadla, kteroužto nabídku Barbora přijímá a nabízí mu tykání.

O něco později čte vypravěč dopis, ve kterém dědeček podrobně vysvětluje své "šílenství". Líčí, jak se jej teta Kateřina během "ošetřování" neustále pokoušela přesvědčit, aby své jmění odkázal jí a Miloušovi. Nepříjemnou situaci nakonec vyřešil Saturnin, který mu vnuknul nápad na předstírání duševní choroby. Pro své pobavení pak dědeček pokračoval ve své hře i poté, co teta Kateřina odjela. Závěrem svého dopisu žádá dědeček vypravěče o postoupení Saturnina. Ten vypravěči ve svém dopise sděluje podrobnosti o projektu, v rámci kterého se s dědečkem pokouší o ověření příběhů v románech. Přikládá též dvě ukázky jejich práce – první popisuje spor mezi továrníkem Dubským a účetním Slámou usilujícím o ruku jeho dcery, druhý útěk kovboje Dala ze salónu. Na konci dopisu Saturnin vypravěče informuje, že obytná loď patří ve skutečnosti jemu. Závěrem románu se teta Kateřina znovu bohatě vdá.

Význam některých výrazů, jmen a citátů v textu

  • světobol = smutek z rozporu mezi ideály a skutečností
  • Quo usque tandem, Catilina?, celý citát Quo usque tandem abutere, Catilina, patientia nostra? = Jak dlouho ještě, Catilino?, event. Jak dlouho ještě budeš zneužívat, Catilino, naši trpělivost? – Ciceronův citát o římském spiklenci Luciusi Sergiusi Catilinovi
  • Hébé – bohyně mladosti a jara, číšnice olympských bohů
  • Eris (v díle použit tvar Eridě) – bohyně sporů, která jablkem sváru vyvolala Trojskou válku

Dodatečné informace

Román je rozšířenou verzí povídky Můj sluha Saturnin z roku 1940. Podle díla byl v roce 1994 natočen film režírovaný Jiří Věrčákem, který byl později upraven i do podoby televizního seriálu o čtyřech dílech. Kniha v roce 2009 zvítězila v anketě ČT Kniha mého srdce, ve které získala o 25 % víc hlasů, než na druhém místě umístěná Babička – lze ji tedy považovat za jednu z nejoblíbenějších knih v České republice. Na knihu volně navazuje román Saturnin se vrací Miroslava Macka

Maturitní úkoly

  • Téma – Saturninova výstřednost, touha po vzrušení a nezvyklých situacích
  • Motivy – komika, výstřednost, dobrodružství, láska, bezohlednost, absurdnost
  • Časoprostor – první část a závěr knihy se odehrává v Praze, zbytek se odehrává v dědečkově vile. Ta se má nacházet na úpatí hory Hradová, která se nachází poblíž Frýdku-Místku. Záběr díla – přibližně měsíce.
  • Kompoziční výstavba – 24 kapitol, dále členěno na odstavce a věty. V díle se vyskytuje i několik dopisů. Uplatňuje se zejména chronologický postup, je zde však přítomno větší množství retrospektiv.
  • Literární druh – epika, literární žánr – humoristický román
  • Vypravěč – ich-forma, personální vypravěč
  • Postavy
    • Vypravěč (jméno není ve knize uvedeno) – poměrně konzervativní, i když v průběhu románu i u sebe nachází jistý smysl pro nezvyklé a vzrušující situace. Není přespříliš odvážný, kvůli slečně Barboře se však tento povahový rys pokouší potlačit. Často též vystupuje poněkud nesměle.
    • Saturnin – sluha libující si ve vyvolávání nezvyklých až absurdních situací. Při snaze vyvolávat tyto situace často jedná poněkud bezohledně, jeho zásahy několikrát vedou ke zranění či alespoň psychickému šoku zúčastněných. V mnoha případech je však naopak ochoten pomoci, obzvláště, pokud tak může učinit nějakým absurdním způsobem.
    • Teta Kateřina – zcela bezskrupulózní a bezohledná osoba, která je schopná pro peníze udělat cokoliv. Libuje si ve velmi častém užívání přísloví.
    • Doktor Vlach – podle všeho dosti vzdělaný člověk se značným řečnickým nadáním a smyslem pro humor.
    • Dědeček – poměrně milý člověk, který se však místy chová poněkud malicherně (u šachů porušuje pravidla a rozzlobí se, je-li na to upozorněn). Stáří jej učinilo poněkud roztržitým, stále však je patrná jeho inteligence a pevná vůle. Setkání se Saturninem v něm opět probudí dětskou hravost.
    • Milouš – mladý člověk vystupující navenek namyšleně a sebejistě, jeho skutečná povaha je však ve skutečnosti o něco komplikovanější.
    • Slečna Barbora – milá mladá žena mající smysl pro dobrodružství
  • Vyprávěcí techniky – přítomné jsou dialogy, monology i pásmo vypravěče. Ze slohových postupů se uplatňuje zejména vyprávěcí a popisný, v o něco menší míře i úvahový.
  • Jazykové prostředky – převažuje spisovný jazyk, vyskytují se zde však i slova typická pro obecnou češtinu (votrava) a slova hovorová (servus)
  • Kontext autorovy tvorby a informace o autorovi
    • 1911-2003
    • Narodil se v Ostravě, kde od roku 1925 studoval reálné gymnázium, v kvintě byl však vyloučen a vyučil se zedníkem v Hradci Králové. Brzy poté vstoupil do armády, ve které zůstal až do roku 1939. V září 1939 se oženil s učitelkou Helenou Slezákovou. Po vystoupení z armády byl zaměstnán na Ministerstvu veřejných prací, kde pracoval na projektu vodního koridoru Labe-Odra-Dunaj. Záhy však musel toto místo opustit, neboť okupační vláda považovala za nežádoucí, aby bývalí důstojníci plánovali stavbu strategických staveb. Od této doby se Jirotka věnoval spisovatelské a novinářské činnosti, což umožnil zejména úspěch jeho prvního románu Saturnin (který byl Jirotka údajně nucen kvůli zatemnění sepisovat v koupelně). Od roku 1940 byl též spolupracovníkem Lidových novin, v letech 1945-1951 pak jejich redaktorem. Mezi lety 1953-1962 působil v Československém rozhlasu, opakovaně zastával místa v redakci humoristického týdeníku Dikobraz. Kvůli nesouhlasu s intervencí vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byl přidán na seznam zakázaných autorů a nesměl publikovat.
    • Významná díla
      • Muž se psem – humoristický román parodující detektivní příběhy. Strážce majáku a amatérský detektiv Václa Kavaňas se v něm pokouší o dopadení mezinárodně působícího podvodníka Jiřího Testona a sleduje podezřelého pana Maresku.
      • Další dílo zahrnuje rozhlasové hry (Hvězdy nad starým Vavrouchem, Rodinná tradice, Hloupý milionář, Dobrá rada pana Bartoše), scénáře pro Československou televizi (Případ pro tři, Věštec). Podílel se i na populárním rozhlasovém pořadu Sedmilháři.
  • Literární a obecně kulturní kontext
    • Dílo vznikalo v době německé okupace, během které byl okruh možných témat značně omezen. Někteří spisovatelé byli odvezeni do koncentračních táborů, nebo i popraveni. Během této doby se tedy autoři zaměřovali zejména na českou historii či na díla pro děti.
    • Světoví humorističtí autoři
      • Jerome Klapka Jerome (Spojené království, 1859-1927)
        • Jeden z Jirotkových nejoblíbenějších autorů
        • Tři muži ve člunu – humoristický román o výpravě tří přátel po Temži, kteří po cestě zažívají různé komické situace
        • Tři muži na toulkách – volné pokračování Tří mužů ve člunu popisující cyklistický výlet hlavních hrdinů po střední Evropě
      • Pelhalm Grenville Wodehouse (Spojené království, 1881-1975)
        • Autor románů a povídek se sluhou Jeevesem, kterými se Jirotka pravděpodobně inspiroval. V Wodehousových dílech je Jeeves akční protiváhou neschopných mladíků z vyšší společnosti, kterým slouží.
        • Díla Jen tak dál, Jeevesi, Nedostižný Jeeves, Případu se ujímmá Jeeves, Vřelé díky, Jeevesi, Výborně Jeevesi, Jeeves pánem situace...
      • James Thurber (Spojené státy, 1894-1961)
        • Další z Jirotkových oblíbených autorů
        • Americký humorista, spisovatel a kreslíř, autor mnoha povídek; známá je např. sbírka Muž ve středním věku na létající hrazdě.
    • Související čeští autoři
      • Eduard Bass (Česko[pozn. 1], 1888-1946)
        • Klapzubova jedenáctka – humoristická povídka o rodině, jejíž členové vytvoří kompletní fotbalový tým
        • Cirkus Humberto – román o chudém zedníkovi Vaškovi Karasovi, který se vlastní pílí vypracuje na ředitele cirkusu
        • Lidé z maringotek – soubor povídek z cirkusového prostředí, dílo je známé i pod označením "cirkusový dekameron"
      • Karel Čapek (Česko, 1890-1938)
        • Ze života hmyzu – divadelní hra napsaná spolu s Josefem Čapkem. Alegorické zobrazení lidských vlastností, které jsou přeneseny na hmyz.
      • Vladislav Vančura (Česko, 1891-1942)
        • Pekař Jan Marhoul – román o dobrotivém pekaři, který nakonec zkrachuje a musí se nechat zaměstnat – dílo je socialisticky zaměřeno
        • Rozmarné léto – humoristická novela o zapadlém městečku Krokovy Vary, do nějž vnese rozruch příjezd kouzelníka Arnoštka a jeho asistentky Anny. V díle je dobře patrný kontrast mezi vznešeným a archaickým způsobem mluvy postav a bezpředmětností jejich výroků.
      • Karel Poláček (Česko, 1892-1945)
        • Muži v offsidu – román zachycující fotbalové fanoušky vášnivě prožívající každý zápas
        • Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno – románová pentalogie (pátý díl zůstal ve stadiu fragmentu) o obyvatelích poklidného městečka, jejichž dosud jednotvárný život začne ovlivňovat první světová válka.
        • Bylo nás pět – humoristický román o pětici přátel vyrůstajících v českém maloměstě
      • Jiří Voskovec (Česko, 1905-1981) a Jan Werich (Česko, 1905-1980)
        • Dramatická tvorba zaměřená zpočátku humoristicky, posléze satiricky zejména proti nástupu fašismu
        • Osvobozené divadlo
        • Vest pocket revue – hra ovlivněná poetismem, příběh fotografa Blažeje Josseka, který sbírá fotografie rozzuřených lidí a chce získat do sbírky fotografii spisovatele, který je však vyhlášený schopností zachovat klid. Se svými švagry pak pronásleduje spisovatele po celém světě.
        • Caesar – hra zachycující Caesara jako stárnoucího muže toužícího po válce. Caesar je zde alegorickým vyobrazením Benita Mussoliniho.
        • Těžká Barbora – divadelní hra vypovídající o dvou zemích, z nichž jedna chce zaútočit na druhou a vyšlou proto za její hranice dělo – Těžkou Barboru
        • Kat a blázen – hra odehrávající se v Mexiku, která vyznívá jako kritika fašismu
        • Pěst na oko aneb Caesarovo finále – poslední hra dvojice reagující na události roku 1938

Poznámky

  1. Užívány jsou současné názvy daných území

Reference

  • LUSTYKOVÁ, Kristýna. Jazyk a styl a jazyková komika v románu Saturnin Zdeňka Jirotky. Masarykova univerzita. Dostupné online.