Robinson Crusoe

Tato stránka ještě není zcela dokončena. Pro snazší evidenci je zde umístěna tato šablona.

← Český jazyk

Literární dílo (rozbor)
Titul	Robinson Crusoe (Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoa, námořníka z Yorku)
Literární období	osvícenství
Literární druh	epika
Autor	Daniel Defoe
Literární žánr	dobrodružný román, robinzonáda
První vydání	1719
První české vydání	1797, první důvěryhodný překlad z angličtiny 1894, 1933 oba díly
Kanonické vydání	1975, Odeon, Albert Vyskočil, Timotheus Vodička

Děj

Díl první

Robinson Crusoe (*1632) již od mládí touží po cestách po moři, přestože jej od nich jeho rodina pro jejich nebezpečnost zrazuje. Jednoho dne potká v Hullu přítele, který mu nabídne plavbu do Londýna. Na rozbouřeném moři se však loď potopí a posádka je jen šťastnou náhodou zachráněna člunem z jiné lodi. Kapitán lodi jej pak varuje před dalšími námořními cestami, toto varování však Robinson nevyslyší. Absolvuje plavbu do střední Afriky, která se obejde bez větších nehod (nepočítaje horečku, kterou Robinson po cestě trpí) a vydělá na ní 300 liber. Od laskavého kapitána se též naučí nejdůležitějším námořnickým dovednostem. Po návratu uschová 200 liber u vdovy po kapitánovi, který zemřel záhy po návratu, a odpluje na další plavbu do Guiney. Loď je však přepadena tureckými piráty, Robinson je zajat a slouží kapitánovi pirátské lodi jako otrok. Po dvou letech se mu konečně naskytne příležitost k útěku, neboť je mu svěřena dostatečně dobrá loď, kterou unese. Na cestě jej doprovází mladý Xury, který s ním vyplul na lodi. Po několika dnech plavby je Robinson se svým společníkem vzat na palubu portugalské lodi. Její kapitán pak odkoupí většinu Robinsonova majetku a vezme do svých služeb Xuryho. V Brazílii, kde loď zakotví, zakoupí Robinson plantáže a díky další pomoci portugalského kapitána a zboží, které mu doveze z Anglie za peníze uložené u vdovy, začne brzy prosperovat.

V Brazílii se Robinson seznámí s kupci, kteří se zajímají o obchod s otroky. Nabídnou mu podíl na otrokářské výpravě do Guineje, kteroužto nabídku Robinson nerozvážně přijímá, i když si je vědom jejích rizik. Před svým odchodem ještě napíše závěť ve prospěch své rodiny a portugalského kapitána. Loď, na které pluje, však najede v bouři na mělčinu a záchranný člun, v němž se posádka pokouší zachránit, je zničen vlnou. Robinsonovi se nakonec podaří dosáhnout břehu neznámé pevniny, kde vyleze na strom a usne. Ráno se moře uklidní a Robinson se rozhodne zachránit co nejvíc z lodního vraku, který příboj vehnal na nedalekou mělčinu. Díky vorům, které sestaví, se mu podaří během dvanácti výprav přepravit většinu užitečného nákladu na pevnou zem. Poté je vrak potopen bouří. Obhlídkou místa, kde ztroskotal, Robinson zjistí, že se nachází na ostrově. Na příhodném místě si postaví velký stan, který opevní dvěma řadami kůlů. Vyhloubí také jeskyni ve skále přiléhající k jeho obydlí, která mu slouží jako sklep a skladiště. Robinson si vytvoří i kalendář udávající dny od data jeho příchodu na ostrov (30. září 1659). Společnost na ostrově mu dělá pes a několik koček, které zachránil z lodního vraku. Kolovou ohradu kolem svého obydlí později pokryje stříškou, takže vytvoří srub chránící jej před přívalovými dešti. Vyrobí si též jednoduchý nábytek a začne si psát deník. Postupně stále vylepšuje své obydlí a vyrábí si nové nástroje.

Po čase začne Robinson pěstovat na ostrově obilí a rýži. Zažije zde zemětřesení, které jej vyděsí, ale nezpůsobí vážnější škody. Díky němu je však na pevninu vyplaven další náklad ztroskotané lodi a lodní vrak se opět dostane nad hladinu. I když je vnitřek zcela zanesen pískem, podaří se Robinsonovi získat z něj další náklad a zejména materiál pro výrobu člunu. Brzy poté těžce onemocní, ale nakonec se uzdraví. Noční můra vyvolaná nemocí v něm však vzbudí lítost nad nerozvážností, s níž se přes všechna varování vydal na moře a prohloubí u něj náboženské cítění. Začne studovat bibli, která zlepšuje jeho psychický stav. Robinson také začne podrobněji zkoumat ostrov, na kterém ztroskotal a objeví zde mnoho stromů s různými plody – pomeranči, kokosy, citróny, melouny a hroznovým vínem. V údolí, kde tyto plodiny rostou, si Robinson zřídí besídku obehnanou vysokou ohradou. Povšimne si, že z kůlů tvořících ohradu vyrazily nové větve s listy, čehož využije k vytvoření listnaté klenby chránící jej před vedry. Také zasadí podobné kůly v okolí svého obydlí na pobřeží, aby rašící zeleň skryla stopy jeho činnosti na ostrově. Ve druhém roce na ostrově se Robinson začne věnovat košíkářství, díky kterému získá cenné koše pro uskladnění úrody obilí. Při průzkumech ostrova spatří na obzoru neznámou pevninu a chytí a ochočí si papouška a kůzle. Řeší též potíže s ptáky a hlodavci, kteří mu ujídají obilí. Hlodavců se zbaví vybudováním ohrady kolem svého políčka a ptáky zažene vyvěšením jejich zastřelených druhů v okolí pole. Začne se též věnovat hrnčířství a jen s velkými obtížemi se mu nakonec podaří vyrobit neuměle vypadající nádoby. Podaří se mu však keramiku vypálit tak, aby udržela tekutinu.

Robinson velmi usiluje o vlastní chléb, k jeho výrobě však potřebuje moždíř, který si nakonec vyrobí za použití dřeva ze "železného stromu" (majícího velmi tvrdé dřevo). K oddělování zrn od plev potřebuje síto, které si vyrobí z látek, jež zachránil z lodi. Postaví si také vlastní pec, v níž pak peče chléb. Chléb se mu nakonec podaří upéct po asi třech letech na ostrově. Po zvládnutí výroby chleba si chce Robinson zhotovit člun, na kterém by mohl doplout k neznámé pevnině. Rozhodne se vydlabat kmen jednoho ze stromů tak, aby z něj vznikl člun podobající se indiánským pirogám. První takový člun však vyrobí ve vnitrozemí a není schopen dostat jej ke břehu. Práce na tomto člunu provádí během čtvrtého roku tráveného na ostrově. Když se začne rozpadat oblečení, které se mu podařilo zachránit z lodi, vyrobí si nové z kožešin. Vyrobí si také sklapovací slunečník, který mu však při průtržích slouží i jako deštník. Začne pracovat na novém člunu, který je však příliš malý pro výpravu ke vzdálené pevnině. Během šestého roku jeho pobytu na ostrově se tak Robinson alespoň rozhodne ostrov obeplout. Silný proud jej však zažene daleko na moře, po usilovném pádlování však zavane příznivý vítr, který mu umožní návrat. Tato událost v něm potlačí touhu po dalších námořních cestách, a tak tráví následující rok na ostrově v relativním poklidu. Mezitím zdokonalí své hrnčířské umění a vyrobí si dýmku. Protože Robinsonovi postupně dochází střelivo, rozhodne se chytat kozy za pomocí pastí. Díky nim si také zaopatří kozí stádo, které jej zásobuje masem i mlékem.

Po čase u Robinsona poněkud ochabne strach z dalšího neštěstí na moři a díky sledování mořských proudů si je jist, že dokáže ostrov obeplout bez nebezpečí, k čemuž si chce vyrobit nový člun. Po přibližně jedenácti až dvanácti letech na ostrově však Robinson spatří v písku otisk nahé mužské nohy, o které si domyslí, že patří divochovi. Tato stopa jej silně vyděsí a přinutí jej vycházet z opevněného srubu jen s největší opatrností. Kvůli své bezpečnosti si postaví nový val chránící druhý vstup do jeho srubu. Rozdělí také své stádo na dvě místa, aby byl zajištěn i v případě, že by mu divoši některé ze stád vybili. Během těchto prací uplynou další dva roky. Pak Robinson objeví místo, kde nalezne stopy ohniště a mnoho lidských kostí, které zde zřejmě zůstaly po kanibalské hostině divochů. Pohled na toto místo Robinsona tak znechutí, že ztratí touhu po dalších výpravách po ostrově a po další dva roky se zdržuje pouze v okolí staveb, jež doposud vybudoval. Přemýšlí také, jak divochům jejich hostiny překazit a nakonec se rozhodne je během jedné z nich přepadnout a co nejvíc jich pobít. Nakonec však usoudí, že napadnout víceméně bezbranné divochy, kteří jemu osobně nikdy neublížili, by bylo nemorální a od svého úmyslu upustí. Při pálení dřevěného uhlí (které Robinson používá místo dřeva, aby divochy na svou přítomnost neupozornil dýmem z ohňů) náhodou objeví jeskyni, kterou začne využívat jako skrýš. V prosinci dvacátého třetího roku pobytu na ostrově spatří Robinson oheň hořící na cípu na jeho straně ostrova. Nejprve se opevní ve svém srubu, později však vyrazí na výzvědy. Na pobřeží spatří tančící divochy, kteří během přílivu odplují. Pohled na krvavé pozůstatky v Robinsonovi opět vzbudí hněv a opět se rozhodne pobít kanibalské divochy.

Jednou v noci zaslechne Robinson výstřely z děla a tak zapálí na pobřeží oheň, aby jej loď plující poblíž ostrova zachránila. Ráno zjistí že loď ztroskotala na skalisku, žádné přeživší však nezahlédne. Z paluby lodi, ke které dopluje na svém člunu, zachrání pouze psa a část nákladu. Jednou v noci Robinson rozvažuje, jak by se mohl dostat k pevnině. Doufá, že by se podél ní mohl plavit a dostat se tak k nějaké obydlené osadě. Zdá se mu také, jak zachránil jednoho z divochů před snědením. Ten mu pak mohl pomoci s kormidlováním. Tento sen Robinsonovi vnukne nápad, že by se mohl skutečně pokusit osvobodit některého z divochů, a využít jeho služeb při plavbě k pevnině. Po osmnácti měsících spatří na písčině pět pirog. Připraví se tedy k boji a pozoruje divochy dalekohledem. Sleduje, jak jim jeden z jejich zajatců uteče a běží ke srubu. Pronásledují jej pouze dva divoši, které Robinson snadno přemůže. Zachráněného divocha Robinson nazve Pátkem, neboť se s ním setkal v pátek. Postupně jej učí angličtině a jiným dovednostem, takže mu brzy pomáhá s pracemi na ostrově. Robinson se od Pátka také dozví, že plavba mezi blízkými ostrovy je relativně bezpečná, protože proudy v okolí jsou poměrně předvídatelné. Později Robinson zjistí, že ostrov, na kterém ztroskotal, se nachází poblíž řeky Orinoko. Země, která je vidět z ostrova však není jihoamerická pevnina, ale Trinidad. Robinson též od Pátka zjišťuje podrobnosti o kmenech, které žijí v okolí, a o možnostech plavby k nejbližšímu místu, kde žijí běloši. Dozví se, že Pátkův kmen před časem zachránil několik bílých trosečníků, kteří od té doby žijí mezi divochy. Spolu s Pátkem tedy postaví loď, na které by se mohli přepravit na ostrov, na němž žije Pátkův kmen. Robinson také naučí Pátka zacházet s plachtami a kormidlem. Mezitím uplyne dvacáté šesté výročí Robinsonova přistání na ostrově.

Po čase spatří Pátek šest divošských člunů připlouvajících k ostrovu. Robinson zjistí, že jedním ze zajatců, kteří mají být snědeni, je tentokrát běloch, kterého se rozhodne zachránit. Při nastalé potyčce je většina divochů zabita a běloch (Španěl) je osvobozen. Robinson pak osvobodí ještě jednoho zajatce, který je Pátkovým otcem. Pátkův otec Robinsona uklidní, že přeživší domorodci se téměř určitě utopili v bouři, a nebudou se tedy moci vrátit s odvetnou výpravou. Od Španěla pak zjistí, že v osadě Pátkových soukmenovců žije šestnáct Španělů a několik Portugalců, kteří přežili ztroskotání lodi. Žijí sice v míru s domorodci, ale ze ztroskotané lodi se jim nepodařilo nic zachránit, a žijí tedy v bídě. Robinson se rozhodne ztroskotaným evropanům pomoci a převést je na lodi na svůj ostrov. Nejprve však rozšíří svá pole, aby příchozí obyvatele uživil. Španěl s Pátkovým otcem pak odplují za evropany v jedné z pirog, která na ostrově zbyla po pobitých indiánech. Dříve, než se vrátí, však Robinson spatří plachetnici plující směrem k ostrovu. Po chvíli od plachetnice odrazí člun, který přistane na ostrově. Ve člunu je celkem jedenáct Angličanů, z nichž tři jsou však svázaní. I kvůli tomu postupuje Robinson opatrně a rozhodne se prozatím zůstat ve skrytu. Nakonec se mu podaří tajně se přiblížit k zajatcům a dozví se, že na lodi propukla vzpoura a že je vzbouřenci chtějí ponechat na domněle opuštěném ostrově. Poté, co mu kapitán a jeho společníci přísahají věrnost a přislíbí mu dopravu do Evropy, osvobodí je a vyzbrojí je střelnými zbraněmi. Výsadek je poté přemožen, dva velitelé vzpoury jsou při potyčce zabiti a zbytek je zajištěn. Robinson a jeho společníci pak poškodí člun, v němž výsadek přijel, aby jej případná další výprava z lodi nemohla odvléct. Mezitím dává posádka lodi znamení, aby se výsadek vrátil, a když se nedočká reakce, je k ostrovu vyslán druhý člun s deseti námořníky.

Většinu námořníků odláká Pátek s kormidelníkem z lodi svými výkřiky do vnitrozemí, díky čemuž se Robinsonovi lidé zmocní i druhého člunu. Kapitán poté zastřelí další dva z vůdců vzpoury a zbytek výsadku se vzdá. Většinu zajatců se pak podaří přesvědčit k účasti na dobytí lodi, což se nakonec podaří a kapitán se opět ujme řízení lodi. Tři vzbouřenci jsou ponecháni na ostrově poté, co slíbí, že se o vše na něm budou dělit se Španěly. Robinson se pak 29. prosince 1686 vrátí do Anglie. Vdova, která opatrovala jeho peníze, zatím podruhé ovdověla a zchudla, Robinson jí tak s pomocí svých omezených prostředků co nejvíce pomůže. Většina Robinsonovy rodiny je mrtvá včetně jeho otce a matky. Protože byl Robinson považován za mrtvého, proběhlo již dědické řízení, a nemá tak prakticky žádný majetek. Anglický kapitán, kterého zachránil, mu však zajistí 200 liber, za které Robinson odjede do Lisabonu. Zde se setká s portugalským kapitánem, který mu pomůže získat zpět majetek, který zanechal v Brazílii. Ten byl během jeho nepřítomnosti rozmnožen, takže se z Robinsona stal boháč. Chce se pak vrátit do Anglie, má však odpor k cestám po moři, a proto s několika dalšími kupci a šlechtici cestuje po souši. V Pampeluně výpravu zaskočí tvrdá zima, naleznou zde však dobrého průvodce, který dokáže výpravy převést přes Pyreneje i v zimě. Po cestě je průvodce napaden dvěma vlky, jednoho z nich však Pátek zastřelí a druhý uteče. Také vyřídí medvěda, který vlky následuje. Během cesty je pak výprava napadena další smečkou vlků, když je jich však asi šedesát zabito při obraně, zbytek vlků se stáhne. 14. ledna dopluje Robinson šťastně do Doveru. Z Anglie pak svůj majetek v Brazílii výhodně prodá. Poté přijme za své syny svého bratra, ožení se a má tři vlastní děti.

Díl druhý

Robinson se stále nemůže zbavit myšlenek na ostrov a na lidi, které zde zanechal. Zejména se obává, že by se vzbouřenci zde zanechaní mohli obrátit proti Španělům. Milé chování jeho ženy, která je dokonce ochotná odjet na ostrov s ním, jej však alespoň dočasně odvrátí od další cesty. Robinson pak chvíli spokojeně žije na statku v Bedfordském hrabství, po čase však v důsledku smrti své ženy začne opět myslet na cesty po moři. V roce 1693 mu synovec nabídne cestu k jeho ostrovu, což Robinson vděčně přijímá. 8. května 1694 vstoupí na loď, na kterou předtím naložil rozebranou šalupu (v níž se hodlá vrátit domů), několik řemeslníků, které chce nechat na ostrově a mnohé věci potřebné pro obyvatele ostrova. Během plavby spatří posádka hořící loď, která později exploduje. Podaří se však zachránit 64 lidí, kteří dříve opustili loď na člunech. Zachránění jsou pak dopraveni k Newfoundlandu, odkud většina z nich pokračuje do Francie. Pouze kněz a čtyři námořníci z lodi se dál plaví s Robinsonem. Na další cestě se Robinson potká s další lodí, kterou uragán vyhnal z přístavu na moře, když ještě nebyla plně zásobena a nebyl na ní žádný zkušenější námořník. Této lodi tedy posádka poskytne zásobu potravin a pomůže jí vztyčit alespoň provizorní plachtu. Na palubu Robinsonovy lodi pak přejde mladík, jehož matka nepřežila hlad panující na lodi, služka jeho rodiny a kněz.

10. dubna 1695 loď přistane u břehů ostrova, který Robinson obýval. Ten zde potkává Španěla, kterého zachránil a Pátek zde nachází svého otce, který je k jeho překvapení dosud naživu. Španěl pak Robinsonovi podrobně vypráví o dění na ostrově. Tři vzbouřenci předali Španělům dle dohody dopis i zásoby a zpočátku s nimi žili v relativní shodě. Na ostrov pak z lodi prchli ještě další dva vzbouřenci, které však tři ostatní nechtěli přijmout mezi sebe, a museli tak žít v odloučení na severním pobřeží ostrova. Zde je však tři Angličané stále obtěžovali a dokonce chtěli spálit jejich chaty. Když se proti tomuto počínání dva osadníci bránili, začali být tři vzbouřenci pomstychtiví a pravidelně pustošili jejich statky. Dva osadníci se nakonec rozhodli utkat se se třemi Angličany v čestném souboji, jehož svědky měli být Španělé. Jeden z nich si navíc na jejich neutěšenou situaci dříve postěžoval několika Španělům, kteří se pak pokusili odbojné skupině domluvit. Tyto domluvy však tři Angličany ještě více popudily, takže se vydali na trestnou výpravu během níž chtěli oba své krajany zabít a zničit celý jejich majetek. Po cestě usnuli, takže k chatám dorazili až ve chvíli, kdy byli jejich obyvatelé na cestě za Španěly. Tři vzbouřenci se pak domnívali, že Španělé jejich krajany varovali a rozhodli se jim pomstít. Strhli také všechny chaty, pošlapali záhony, vyrvali zasazené stromy a vyplenili zásobárnu. Poté se vrátili ke Španělům, kde vyvolali potyčku, která vedla k jejich odzbrojení. Všichni tři poté odešli do lesů slibujíce pomstu. Mezitím se ke Španělům přestěhovali dva Angličané, jejichž obydlí byla zničena. Hladoví vzbouřenci se po čase vrátili z lesa, postavili dvěma svým krajanům nové chaty a žili nějaký čas ve smíru s ostatními. Když jim však byly vráceny jejich zbraně, stali se stejně nepříjemnými jako předtím.

Na ostrově po čase přistály dvě skupiny divochů, které se zde pustily do boje. Pár divochů uteklo až ke srubu, u nějž je Španělé zajali a učinili z nich své sluhy. Když si tři odbojní Angličané po této události uvědomili nebezpečí, které by pro ně mohli představovat domorodci, začali s ostatními opět spolupracovat. Kvůli lepšímu zabezpečení svého panství evropané rozdělili svá pole a zasadili kolem srubu další stromy, aby byl lépe skryt před vetřelci. Po čase došlo k dalšímu konfliktu mezi třemi Angličany a Španěly, kteří se postavili proti zabití jednoho ze zajatých domorodců. Jeden z Angličanů pak střelnou zbraní zranil dva Španěly, po krátkém boji však byli všichni odbojní Angličané přemoženi a uvězněni. Poté byli opět odzbrojeni a vyhoštěni ze společenství ostatních. Přitom jim bylo pohrozeno, že pokud budou nadále činit potíže, budou okamžitě popraveni. Byly jim však poskytnuty určité zásoby a nástroje, aby měli šanci přežít a zajistit si obživu. Šest měsíců žili ve vyhnanství, během něhož jim Španělé ještě vypomohli s vyhloubením skladiště. Tři Angličané však byli tak líní, že se rozhodli přepadnout některou z divošských osad a získat zde otroky, kteří by pracovali místo nich. Požádali tedy Španěly o zbraně a o člun se slibem, že nadobro opustí ostrov. Španělé jim vyhověli a skupina po čase odplula. Na své cestě dospěla k ostrovu, kde jim místní poměrně přátelský kmen poskytl 16 zajatců jako zásobu jídla na cestu. Angličané po cestě osm vysadili a zbylé (3 muži, 5 žen) dovezli zpět na ostrov k ostatním. Ženy si Angličané rozdělili jako dočasné manželky, muži pak sloužili jako sluhové. Po čase zajali evropané další tři divochy, které jejich kmen ponechal na ostrově bez lodi, ve které by mohli odplout. Jeden z nich však uprchl a pověděl o běloších na ostrově svým soukmenovcům.

Po čase připlulo na ostrov asi šedesát divochů, kteří přistáli poblíž místa, kde žili dva Angličané. Ti si domysleli, že uprchlý divoch vyzradil místo, kde žijí. Zajistili tedy oba jeho druhy, odnesli co nejvíce užitečných věcí, skryli se v lese a pak poslali jednoho ze sluhů ke Španělům s žádostí o pomoc. Divoši mezitím spálili jejich chaty a začali prohledávat okolí. Angličané se vzdálili dále do lesa, ale když i zde hrozilo jejich prozrazení, rozhodli se jednu z divošských skupin přepadnout. Přitom se jim podařilo několik divochů zabít a jednoho zajmout. Chaty, kde Angličané ukryli ženy a část svého majetku naštěstí divoši nenalezli. Potkali se zde však se Španěly, kteří jim přispěchali na pomoc. Divoši po neúspěšném hledání kohokoli živého z ostrova odpluli, Angličané si s pomocí Španělů postavili nové chaty a dostali od nich náhradu za zničené nářadí a potraviny.

Později k ostrovu připlula další divošská armáda na dvaceti osmi kánoích. Osadníci po předchozích zkušenostech nejprve rozebrali chaty obou Angličanů a zahnali kozy ke starému sklepu, neboť očekávali, že divoši zahájí útok na stejné části ostrova. Poté zaujali osadníci obranné postavení pod velením španělského náčelníka a podvelitele Willa Atkinse, jednoho ze tří Angličanů. Během boje pak byl zabit jeden Španěl, jeden Angličan a indiánský sluha, Atkins byl raněn. Nakonec museli evropané ustoupit, což divoši brali jako vítězství a dále neútočili. V noci se ovšem zdálo, že chtějí opět zaútočit, a proto se evropané rozhodli pro noční přepadení. Během následujícího boje bylo zabito nebo raněno asi 150 divochů a mnoho dalších se zabilo na útěku kvůli rozbouřenému moři. Z výpravy zbylo asi sto domorodců, kterým evropané spálili čluny, aby nemohli na ostrov přivést své soukmenovce. Divoši se poté rozprchli do lesů, kde začali působit osadníkům značné škody a byli tedy bez milosti zabíjeni. Nakonec jich zbylo 37, které evropané ušetřili a usadili je v neobydlené části ostrova, kde mohli žít pod slibem, že nebudou dále škodit. Od té doby až do příchodu Robinsona panoval na ostrově klid.

Robinson poté osadníkům předá náklad nástrojů, který na ostrov přivezl. Na ostrově již žije dvacet dětí a všichni obyvatelé jednají ve shodě, neboť i Will Atkins zmoudřel a zařídil si na ostrově kovárnu. Řemeslníci, které Robinson dovezl brzy vyrobí pohodlný nábytek i šaty pro osadníky a zásoby z lodi doplní zbrojnici ostrovanů. Mladík se služkou cestující na lodi pak projeví přání na ostrově (alespoň dočasně) zůstat. Kněz, který cestuje na lodi pak oddá všechny anglické námořníky s jejich ženami a navíc i služku s jedním z řemeslníků. Robinson pak nechá veškerou půdu na ostrově spravedlivě rozdělit mezi osadníky, aby později nedocházelo ke sporům. Poté Robinson opět odpluje.

Po čase loď za bezvětří dostihne armáda divochů v kánoích. Po drobné šarvátce pošle Robinson Pátka, aby s nimi vyjednával, ten je však zabit jejich šípy. Poté začnou námořníci střílet a pálit z děl, což domorodce zažene. Pátek je pochován do moře. Poté loď dopluje bez větších nehod do Brazílie, kde Robinson dá složit šalupu, jež přepravuje na lodi a pošle ji s nákladem, jedním námořníkem, jeho divošským sluhou, rodinou jednoho bezvěrce pronásledovaného v Brazílii inkvizicí a třemi ženami zpět na ostrov. Náklad na lodi tvoří zejména sazenice cukrové třtiny a dobytek. Robinson se poté pro svou dobrodružnou povahu rozhodne pokračovat do Východní Indie. Na ostrov se již nikdy nevrátí a poslední dopisy, které z něj o několik let později obdrží, jej informují o nepříjemných šarvátkách s domorodci, smrti Williama Atkinse a odchodu pěti Španělů. Ostatní Španělé v něm pak Robinsona žádají, aby je z ostrova odvezl.

Loď na své cestě do Indie po čase dosáhne Mysu dobré naděje, kde na palubu vstoupí obchodní dozorce, který dohlíží na dodržování lodní úmluvy. Loď pak zakotví u Madagaskaru, kde námořníci získají od domorodců různé potraviny. V noci však dojde k potyčce mezi posádkou a divochy a Robinson jen s velkými obtížemi zachrání z pevniny sedm mužů. Při následném vyšetřování vyjde najevo, že potyčka byla způsobena jedním z námořníků (jménem Tomáš Jeffrey), který se pokoušel odvléct jednu z domorodých dívek. Ten je po potyčce pohřešován. Tři dny po boji vyrazí Robinson na výzvědy spolu s dvaceti ozbrojenými námořníky a s dozorcem. Na pobřeží naleznou třicet dva mrtvých divochů a Robinson se chce vrátit zpět na loď, ostatní však chtějí podniknout trestnou výpravu do černošské vesnice. Robinson se jim jejich záměr pro jeho nebezpečnost pokouší rozmluvit, nakonec se však výpravy neúčastní jen pět lidí včetně Robinsona a dozorce. Zbytek směřuje do vnitrozemí až dojde k velké vesnici čítající asi dvě stě chatrčí. Zde námořníci naleznou mrtvolu Tomáše Jeffreyho, kvůli čemuž se rozhodnou černochům pomstít a celou vesnici vypálit. Zvuky boje znepokojí Robinsonova vnuka velícího lodi, takže vyrazí s dalšími třinácti námořníky na pomoc. Robinson jej po příjezdu přemlouvá, aby zůstal na břehu a nevydával se v nebezpečí, on však tvrdohlavě odmítá. Nakonec se k němu tedy přidá na cestě k vesnici. Zde se zděsí hromadného vraždění černochů a pokouší se námořníky uklidnit a odvolat. Většina se však po spatření mrtvoly Tomáše Jeffreyho k vražednému řádění připojí a Robinson nakonec odchází pouze v doprovodu dozorce a dvou dalších námořníků. Robinson pak námořníkům a zejména svému synovci, který vraždění z pravomoci kapitána nezastavil, vyčítá jejich chování. Těmito opakovanými řečmi posádku tak popudí, že muži v Bengálu pohrozí jeho synovci hromadnou výpovědí pokud nepoplují dál bez něj. Robinson nevidí jiného východiska, než jejich požadavkům vyhovět. Z lodi jsou mu pak poslány jeho věci, velké množství peněz a dva sluhové.

Anglický kupec mu pak v Bengálu nabídne podíl na obchodní cestě do Číny. Na lodi, kterou zakoupí, se pak společně plaví a obchodují s opiem, čímž velmi vydělají. Na druhé cestě obchodují s kořením v Indonésii a i na této cestě utrží velký zisk. Poté odkoupí holandský škuner, o kterém později zjistí, že byl částí posádky násilně převzat a že muž vydávající se za kapitána byl pouhý dělostřelec. Později chtějí s lodí plout přes Siam do Číny. Po cestě však zjistí, že má loď trhlinu a proto zakotví u ústí řeky Kambodže. Zde Robinsona neznámy Angličan varuje, aby s lodí co nejdříve odpluli, jinak bude loď přepadena dvěma anglickými a třemi holandskými loďmi a členové posádky budou oběšeni jako piráti. Vyjde najevo, že se předchozí posádka živila pirátstvím, a proto má být jejich loď stíhána. Aby se Robinson Angličanovi odvděčil za varování, najme jej spolu s jeho holandským přítelem jako námořníky. Loď okamžitě vypluje a začne být skutečně pronásledována pěti loďmi. Posádka se nejprve pokouší naznačit pronásledovatelům, že chce vyjednávat vyvěšením bílé vlajky. Když na to ostatní lodě nereagují, potopí dvě z lodí pronásledovatelů střílením z děl. Druhé potopené lodi však pošlou záchranný člun, na němž dopraví na palubu tři námořníky. Zbývající tři lodi se vzdají pronásledování a raději se snaží pomoci posádkám dvou potopených šalup. Od zachráněných námořníků se doví, že loď byla pěti námořníky uloupena a poté byla prodána námořním lupičům. Poté loď koupil Robinson s kupcem a i o nich se říkalo, že se živí pirátstvím.

Robinson s kupcem se nakonec rozhodnout zamířit do Makaa, kde by mohli uniknout pronásledování. Po cestě nejprve zamíří do Tonkinské zátoky, kde provádí údržbu lodi. Místní obyvatelé si však o škuneru nakloněném pro účely údržby na bok myslí, že ztroskotal, a chtějí jej vyplenit. Nakonec svedou s posádkou potyčku, kterou i přes přesilu útočníků podaří evropanům vyhrát, a to zejména díky použití horké smoly sloužící k opravě lodi jako zbraně. Poté urychleně dokončí údržbu lodi a odplují. Během plavby k nim přirazí člun portugalského lodivoda, který jim nabídne své služby. Robinson mu po chvíli vysvětlí jejich postavení, kdy jsou všemi anglickými a holandskými loděmi mylně pronásledováni jako piráti. Lodivod mu nabídne dovést loď do Nankingu, kde ji budou moci prodat. Lodivod sám pak oznámí velitelům pronásledujících lodí, že loď byla poctivě koupena, a že je zbytečné ji dále pronásledovat. Po cestě se však doví, že do Nankingu míří dvě holandské lodi, a proto raději zamíří do Kinčangu. Zde se seznámí se třemi misionáři, přičemž jeden z nich nabídne Robinsonovi cestu do Pekingu. Mezitím se podaří japonskému kupci prodat celý lodní náklad a pronajmout mu loď na plavbu na Filipíny a do Japonska. Poté se lodi přislíbí ujmout jeden ze společníků, jež Robinsonovi zanechal jeho synovec, kterému Robinson s anglickým kupcem darují polovinu lodi, a zisk z druhé poloviny jim má vyúčtovat po návratu do Anglie. Robinson zatím krátce navštíví Nanking a poté spolu s misionáři vyrazí na cestu do Pekingu. Cestují přitom v průvodu jednoho z místokrálů, takže se obyvatelstvo uctivě stará o jejich pohodlí (za což však musí místokráli platit značné poplatky). Na cestě je doprovází i portugalský lodivod, který se osvědčí i jako tlumočník. Ten také v Pekingu vyzví, že odtud bude brzy odjíždět karavana kupců směřujících do Moskvy. Robinson se svým společníkem se rozhodnou ke karavaně připojit a přemluví k cestě i portugalského lodivoda, kterému slíbí zaplatit veškeré cestovní výdaje. Při přípravách se kupci zdrží, takže karavana vyjede až za čtyři měsíce.

Mezitím Robinson s kupcem zakoupí zboží, které budou moci po cestě prodat. Po cestě se pak Robinson podivuje obřímu domu vystaveného z porcelánu. Prochází také Velkou čínskou zdí, kterou však považuje za "nicotnost", neboť by nepřestála útok moderního evropského dělostřelectva. Na honu, kterého se Robinson účastní dojde k menší potyčce s Tatary, při které však není nikdo z výpravy zraněn. Po cestě dojde také k další nepříjemnosti, když Robinsona a portugalského lodivoda přepadnou Tatarští zloději. Těm se však nakonec s jistými potížemi podaří ubránit. Na cestě do Naumu karavanu dostihnou poslové, kteří je varují, že před městem je asi deset tisíc Tatarů. Karavaně je však dán ozbrojený doprovod s jehož pomocí odrazí drobnější útok Tatarského vojska, které pak usoudí, že výprava za vážnější útok nestojí. Po překročení hranic s Ruskem pak karavana cestuje díky četným městům s vojenskými posádkami bezpečně. Robinson je rád, že konečně cestuje po území křesťanského státu, popudí jej však pohanství lidí žijících na venkově. Rozhodne se tedy zničit jednu z jejich model, aby jim dokázal bezmocnost jejich boha. Při vyprávění svého příběhu však sám uznává, že jeho tehdejší počínání bylo nemorální a nerozumné. Tehdy jej však od jeho záměru neodradí ani varování moskevského obchodníka, který mu sdělí, že by jeho čin mohl vyprovokovat válku s Tatary. Také mu vypráví o Rusovi, který se pokusil o stejný čin, ale byl při něm zabit vesničany. Robinson se domnívá, že k dané události došlo ve vesnici, kterou navštívil, a chce ji (v rozporu se svou dřívější povahou) vypálit stejně, jako jeho námořníci vypálili vesnici na Madagaskaru. Když je mu však vysvětleno, že ke zmíněné události došlo na zcela jiném místě, rozhodne se pouze zničit modlu.

K trestné výpravě se nakonec připojí i moskevský kupec a pár dalších lidí. Robinsonův obchodní společník však považuje celou výpravu za zbytečnou a nesmyslnou, a odmítne se jí zúčastnit. Robinson se svými společníky pak spoutá vesničany, kteří by mohli modlu zachránit. Poté modlu za použití hořlavin a střelného prachu zničí. Druhý den si jdou rozezlení vesničané stěžovat ruskému guvernérovi, který se je pokouší uklidnit. Za karavanou pak vyšle vyšetřovatele, kteří jejím členům poradí, aby se co nejrychleji vzdálili. Přislíbí také, že se guvernér pokusí shromážděné Tatary co nejdéle zdržet. Ti je však přesto pronásledují, až je nakonec dostihnou. Situaci zachrání kozák, který se vydává za posla ze Silky a tvrdí Tatarům, že ti co zničili modlu odešli právě tam. Protože kozák vypadá jako Tatar a mluví plynně jejich řečí, všichni mu uvěří a co nejrychleji odtáhnou. Po čase se Robinson se svými společníky od karavany odpojí a rozhodne se přečkat zimu v Tobolsku, odkud bude pak moci pokračovat do Anglie. Zde žije také mnoho lidí poslaných sem carem do vyhnanství. Jednomu z nich Robinson nabídne možnost úniku, protože by jej mohl provést kolem ruských vojenských osad a dopravit jej do Anglie. Ten nabídku odmítá, neboť v Tobolsku nalezl štěstí a klid. Rozhodne se však poslat s Robinsonem svého syna. Robinson se svým společníkem také v Tobolsku prodají velkou část zboží z Číny. Na cestě do Archangelska se setkají se skupinou Tatarských lupičů před kterými se opevní v nedalekém lesíku. Tataři na ně několikrát zaútočí, díky dobré obraně organizované portugalským lodivodem se ale po chvíli stáhnou. Ráno se však vrátí s posilami asi tří set mužů. Když vidí obránci obří přesilu, rozhodnou se v noci tajně uniknout a nakonec se šťastně dostanou až do Archangelska. Zde se nalodí na loď do Hamburku, kde prodají další zboží a kde se od výpravy odpojí syn ruského knížete. Robinson dále cestuje do Haagu a odtud do Anglie, kam dorazí 10. 1. 1705. Zde se rozhodne žít dále poklidným životem.