Robinson Crusoe

Tato stránka ještě není zcela dokončena. Pro snazší evidenci je zde umístěna tato šablona.

← Český jazyk

Literární dílo (rozbor)
Titul	Robinson Crusoe (Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoa, námořníka z Yorku)
Literární období	osvícenství
Literární druh	epika
Autor	Daniel Defoe
Literární žánr	dobrodružný román, robinzonáda
První vydání	1719
První české vydání	1797, první důvěryhodný překlad z angličtiny 1894, 1933 oba díly
Kanonické vydání	1975, Odeon, Albert Vyskočil, Timotheus Vodička

Děj

Díl první

Robinson Crusoe (*1632) již od mládí touží po cestách po moři, přestože jej od nich jeho rodina pro jejich nebezpečnost zrazuje. Jednoho dne potká v Hullu přítele, který mu nabídne plavbu do Londýna. Na rozbouřeném moři se však loď potopí a posádka je jen šťastnou náhodou zachráněna člunem z jiné lodi. Kapitán lodi jej pak varuje před dalšími námořními cestami, toto varování však Robinson nevyslyší. Absolvuje plavbu do střední Afriky, která se obejde bez větších nehod (nepočítaje horečku, kterou Robinson po cestě trpí) a vydělá na ní 300 liber. Od laskavého kapitána se též naučí nejdůležitějším námořnickým dovednostem. Po návratu uschová 200 liber u vdovy po kapitánovi, který zemřel záhy po návratu, a odpluje na další plavbu do Guiney. Loď je však přepadena tureckými piráty, Robinson je zajat a slouží kapitánovi pirátské lodi jako otrok. Po dvou letech se mu konečně naskytne příležitost k útěku, neboť je mu svěřena dostatečně dobrá loď, kterou unese. Na cestě jej doprovází mladý Xury, který s ním vyplul na lodi. Po několika dnech plavby je Robinson se svým společníkem vzat na palubu portugalské lodi. Její kapitán pak odkoupí většinu Robinsonova majetku a vezme do svých služeb Xuryho. V Brazílii, kde loď zakotví, zakoupí Robinson plantáže a díky další pomoci portugalského kapitána a zboží, které mu doveze z Anglie za peníze uložené u vdovy, začne brzy prosperovat.

V Brazílii se Robinson seznámí s kupci, kteří se zajímají o obchod s otroky. Nabídnou mu podíl na otrokářské výpravě do Guineje, kteroužto nabídku Robinson nerozvážně přijímá, i když si je vědom jejích rizik. Před svým odchodem ještě napíše závěť ve prospěch své rodiny a portugalského kapitána. Loď, na které pluje, však najede v bouři na mělčinu a záchranný člun, v němž se posádka pokouší zachránit, je zničen vlnou. Robinsonovi se nakonec podaří dosáhnout břehu neznámé pevniny, kde vyleze na strom a usne. Ráno se moře uklidní a Robinson se rozhodne zachránit co nejvíc z lodního vraku, který příboj vehnal na nedalekou mělčinu. Díky vorům, které sestaví, se mu podaří během dvanácti výprav přepravit většinu užitečného nákladu na pevnou zem. Poté je vrak potopen bouří. Obhlídkou místa, kde ztroskotal, Robinson zjistí, že se nachází na ostrově. Na příhodném místě si postaví velký stan, který opevní dvěma řadami kůlů. Vyhloubí také jeskyni ve skále přiléhající k jeho obydlí, která mu slouží jako sklep a skladiště. Robinson si vytvoří i kalendář udávající dny od data jeho příchodu na ostrov (30. září 1659). Společnost na ostrově mu dělá pes a několik koček, které zachránil z lodního vraku. Kolovou ohradu kolem svého obydlí později pokryje stříškou, takže vytvoří srub chránící jej před přívalovými dešti. Vyrobí si též jednoduchý nábytek a začne si psát deník. Postupně stále vylepšuje své obydlí a vyrábí si nové nástroje.

Po čase začne Robinson pěstovat na ostrově obilí a rýži. Zažije zde zemětřesení, které jej vyděsí, ale nezpůsobí vážnější škody. Díky němu je však na pevninu vyplaven další náklad ztroskotané lodi a lodní vrak se opět dostane nad hladinu. I když je vnitřek zcela zanesen pískem, podaří se Robinsonovi získat z něj další náklad a zejména materiál pro výrobu člunu. Brzy poté těžce onemocní, ale nakonec se uzdraví. Noční můra vyvolaná nemocí v něm však vzbudí lítost nad nerozvážností, s níž se přes všechna varování vydal na moře a prohloubí u něj náboženské cítění. Začne studovat bibli, která zlepšuje jeho psychický stav. Robinson také začne podrobněji zkoumat ostrov, na kterém ztroskotal a objeví zde mnoho stromů s různými plody – pomeranči, kokosy, citróny, melouny a hroznovým vínem. V údolí, kde tyto plodiny rostou, si Robinson zřídí besídku obehnanou vysokou ohradou. Povšimne si, že z kůlů tvořících ohradu vyrazily nové větve s listy, čehož využije k vytvoření listnaté klenby chránící jej před vedry. Také zasadí podobné kůly v okolí svého obydlí na pobřeží, aby rašící zeleň skryla stopy jeho činnosti na ostrově. Ve druhém roce na ostrově se Robinson začne věnovat košíkářství, díky kterému získá cenné koše pro uskladnění úrody obilí. Při průzkumech ostrova spatří na obzoru neznámou pevninu a chytí a ochočí si papouška a kůzle. Řeší též potíže s ptáky a hlodavci, kteří mu ujídají obilí. Hlodavců se zbaví vybudováním ohrady kolem svého políčka a ptáky zažene vyvěšením jejich zastřelených druhů v okolí pole. Začne se též věnovat hrnčířství a jen s velkými obtížemi se mu nakonec podaří vyrobit neuměle vypadající nádoby. Podaří se mu však keramiku vypálit tak, aby udržela tekutinu.

Robinson velmi usiluje o vlastní chléb, k jeho výrobě však potřebuje moždíř, který si nakonec vyrobí za použití dřeva ze "železného stromu" (majícího velmi tvrdé dřevo). K oddělování zrn od plev potřebuje síto, které si vyrobí z látek, jež zachránil z lodi. Postaví si také vlastní pec, v níž pak peče chléb. Chléb se mu nakonec podaří upéct po asi třech letech na ostrově. Po zvládnutí výroby chleba si chce Robinson zhotovit člun, na kterém by mohl doplout k neznámé pevnině. Rozhodne se vydlabat kmen jednoho ze stromů tak, aby z něj vznikl člun podobající se indiánským pirogám. První takový člun však vyrobí ve vnitrozemí a není schopen dostat jej ke břehu. Práce na tomto člunu provádí během čtvrtého roku tráveného na ostrově. Když se začne rozpadat oblečení, které se mu podařilo zachránit z lodi, vyrobí si nové z kožešin. Vyrobí si také sklapovací slunečník, který mu však při průtržích slouží i jako deštník. Začne pracovat na novém člunu, který je však příliš malý pro výpravu ke vzdálené pevnině. Během šestého roku jeho pobytu na ostrově se tak Robinson alespoň rozhodne ostrov obeplout. Silný proud jej však zažene daleko na moře, po usilovném pádlování však zavane příznivý vítr, který mu umožní návrat. Tato událost v něm potlačí touhu po dalších námořních cestách, a tak tráví následující rok na ostrově v relativním poklidu. Mezitím zdokonalí své hrnčířské umění a vyrobí si dýmku. Protože Robinsonovi postupně dochází střelivo, rozhodne se chytat kozy za pomocí pastí. Díky nim si také zaopatří kozí stádo, které jej zásobuje masem i mlékem.

Po čase u Robinsona poněkud ochabne strach z dalšího neštěstí na moři a díky sledování mořských proudů si je jist, že dokáže ostrov obeplout bez nebezpečí, k čemuž si chce vyrobit nový člun. Po přibližně jedenácti až dvanácti letech na ostrově však Robinson spatří v písku otisk nahé mužské nohy, o které si domyslí, že patří divochovi. Tato stopa jej silně vyděsí a přinutí jej vycházet z opevněného srubu jen s největší opatrností. Kvůli své bezpečnosti si postaví nový val chránící druhý vstup do jeho srubu. Rozdělí také své stádo na dvě místa, aby byl zajištěn i v případě, že by mu divoši některé ze stád vybili. Během těchto prací uplynou další dva roky. Pak Robinson objeví místo, kde nalezne stopy ohniště a mnoho lidských kostí, které zde zřejmě zůstaly po kanibalské hostině divochů. Pohled na toto místo Robinsona tak znechutí, že ztratí touhu po dalších výpravách po ostrově a po další dva roky se zdržuje pouze v okolí staveb, jež doposud vybudoval. Přemýšlí také, jak divochům jejich hostiny překazit a nakonec se rozhodne je během jedné z nich přepadnout a co nejvíc jich pobít. Nakonec však usoudí, že napadnout víceméně bezbranné divochy, kteří jemu osobně nikdy neublížili, by bylo nemorální a od svého úmyslu upustí. Při pálení dřevěného uhlí (které Robinson používá místo dřeva, aby divochy na svou přítomnost neupozornil dýmem z ohňů) náhodou objeví jeskyni, kterou začne využívat jako skrýš. V prosinci dvacátého třetího roku pobytu na ostrově spatří Robinson oheň hořící na cípu na jeho straně ostrova. Nejprve se opevní ve svém srubu, později však vyrazí na výzvědy. Na pobřeží spatří tančící divochy, kteří během přílivu odplují. Pohled na krvavé pozůstatky v Robinsonovi opět vzbudí hněv a opět se rozhodne pobít kanibalské divochy.

Jednou v noci zaslechne Robinson výstřely z děla a tak zapálí na pobřeží oheň, aby jej loď plující poblíž ostrova zachránila. Ráno zjistí že loď ztroskotala na skalisku, žádné přeživší však nezahlédne. Z paluby lodi, ke které dopluje na svém člunu, zachrání pouze psa a část nákladu. Jednou v noci Robinson rozvažuje, jak by se mohl dostat k pevnině. Doufá, že by se podél ní mohl plavit a dostat se tak k nějaké obydlené osadě. Zdá se mu také, jak zachránil jednoho z divochů před snědením. Ten mu pak mohl pomoci s kormidlováním. Tento sen Robinsonovi vnukne nápad, že by se mohl skutečně pokusit osvobodit některého z divochů, a využít jeho služeb při plavbě k pevnině. Po osmnácti měsících spatří na písčině pět pirog. Připraví se tedy k boji a pozoruje divochy dalekohledem. Sleduje, jak jim jeden z jejich zajatců uteče a běží ke srubu. Pronásledují jej pouze dva divoši, které Robinson snadno přemůže. Zachráněného divocha Robinson nazve Pátkem, neboť se s ním setkal v pátek. Postupně jej učí angličtině a jiným dovednostem, takže mu brzy pomáhá s pracemi na ostrově. Robinson se od Pátka také dozví, že plavba mezi blízkými ostrovy je relativně bezpečná, protože proudy v okolí jsou poměrně předvídatelné. Později Robinson zjistí, že ostrov, na kterém ztroskotal, se nachází poblíž řeky Orinoko. Země, která je vidět z ostrova však není jihoamerická pevnina, ale Trinidad. Robinson též od Pátka zjišťuje podrobnosti o kmenech, které žijí v okolí, a o možnostech plavby k nejbližšímu místu, kde žijí běloši. Dozví se, že Pátkův kmen před časem zachránil několik bílých trosečníků, kteří od té doby žijí mezi divochy. Spolu s Pátkem tedy postaví loď, na které by se mohli přepravit na ostrov, na němž žije Pátkův kmen. Robinson také naučí Pátka zacházet s plachtami a kormidlem. Mezitím uplyne dvacáté šesté výročí Robinsonova přistání na ostrově.

Po čase spatří Pátek šest divošských člunů připlouvajících k ostrovu. Robinson zjistí, že jedním ze zajatců, kteří mají být snědeni, je tentokrát běloch, kterého se rozhodne zachránit. Při nastalé potyčce je většina divochů zabita a běloch (Španěl) je osvobozen. Robinson pak osvobodí ještě jednoho zajatce, který je Pátkovým otcem. Pátkův otec Robinsona uklidní, že přeživší domorodci se téměř určitě utopili v bouři, a nebudou se tedy moci vrátit s odvetnou výpravou. Od Španěla pak zjistí, že v osadě Pátkových soukmenovců žije šestnáct Španělů a několik Portugalců, kteří přežili ztroskotání lodi. Žijí sice v míru s domorodci, ale ze ztroskotané lodi se jim nepodařilo nic zachránit, a žijí tedy v bídě. Robinson se rozhodne ztroskotaným evropanům pomoci a převést je na lodi na svůj ostrov. Nejprve však rozšíří svá pole, aby příchozí obyvatele uživil. Španěl s Pátkovým otcem pak odplují za evropany v jedné z pirog, která na ostrově zbyla po pobitých indiánech. Dříve, než se vrátí, však Robinson spatří plachetnici plující směrem k ostrovu. Po chvíli od plachetnice odrazí člun, který přistane na ostrově. Ve člunu je celkem jedenáct Angličanů, z nichž tři jsou však svázaní. I kvůli tomu postupuje Robinson opatrně a rozhodne se prozatím zůstat ve skrytu. Nakonec se mu podaří tajně se přiblížit k zajatcům a dozví se, že na lodi propukla vzpoura a že je vzbouřenci chtějí ponechat na domněle opuštěném ostrově. Poté, co mu kapitán a jeho společníci přísahají věrnost a přislíbí mu dopravu do Evropy, osvobodí je a vyzbrojí je střelnými zbraněmi. Výsadek je poté přemožen, dva velitelé vzpoury jsou při potyčce zabiti a zbytek je zajištěn. Robinson a jeho společníci pak poškodí člun, v němž výsadek přijel, aby jej případná další výprava z lodi nemohla odvléct. Mezitím dává posádka lodi znamení, aby se výsadek vrátil, a když se nedočká reakce, je k ostrovu vyslán druhý člun s deseti námořníky.

Většinu námořníků odláká Pátek s kormidelníkem z lodi svými výkřiky do vnitrozemí, díky čemuž se Robinsonovi lidé zmocní i druhého člunu. Kapitán poté zastřelí další dva z vůdců vzpoury a zbytek výsadku se vzdá. Většinu zajatců se pak podaří přesvědčit k účasti na dobytí lodi, což se nakonec podaří a kapitán se opět ujme řízení lodi. Tři vzbouřenci jsou ponecháni na ostrově poté, co slíbí, že se o vše na něm budou dělit se Španěly. Robinson se pak 29. prosince 1686 vrátí do Anglie. Vdova, která opatrovala jeho peníze, zatím podruhé ovdověla a zchudla, Robinson jí tak s pomocí svých omezených prostředků co nejvíce pomůže. Většina Robinsonovy rodiny je mrtvá včetně jeho otce a matky. Protože byl Robinson považován za mrtvého, proběhlo již dědické řízení, a nemá tak prakticky žádný majetek. Anglický kapitán, kterého zachránil, mu však zajistí 200 liber, za které Robinson odjede do Lisabonu. Zde se setká s portugalským kapitánem, který mu pomůže získat zpět majetek, který zanechal v Brazílii. Ten byl během jeho nepřítomnosti rozmnožen, takže se z Robinsona stal boháč. Chce se pak vrátit do Anglie, má však odpor k cestám po moři, a proto s několika dalšími kupci a šlechtici cestuje po souši. V Pampeluně výpravu zaskočí tvrdá zima, naleznou zde však dobrého průvodce, který dokáže výpravy převést přes Pyreneje i v zimě. Po cestě je průvodce napaden dvěma vlky, jednoho z nich však Pátek zastřelí a druhý uteče. Také vyřídí medvěda, který vlky následuje. Během cesty je pak výprava napadena další smečkou vlků, když je jich však asi šedesát zabito při obraně, zbytek vlků se stáhne. 14. ledna dopluje Robinson šťastně do Doveru. Z Anglie pak svůj majetek v Brazílii výhodně prodá. Poté přijme za své syny svého bratra, ožení se a má tři vlastní děti.

Díl druhý

Robinson se stále nemůže zbavit myšlenek na ostrov a na lidi, které zde zanechal. Zejména se obává, že by se vzbouřenci zde zanechaní mohli obrátit proti Španělům. Milé chování jeho ženy, která je dokonce ochotná odjet na ostrov s ním, jej však alespoň dočasně odvrátí od další cesty. Robinson pak chvíli spokojeně žije na statku v Bedfordském hrabství, po čase však v důsledku smrti své ženy začne opět myslet na cesty po moři. V roce 1693 mu synovec nabídne cestu k jeho ostrovu, což Robinson vděčně přijímá. 8. května 1694 vstoupí na loď, na kterou předtím naložil rozebranou šalupu (v níž se hodlá vrátit domů), několik řemeslníků, které chce nechat na ostrově a mnohé věci potřebné pro obyvatele ostrova. Během plavby spatří posádka hořící loď, která později exploduje. Podaří se však zachránit 64 lidí, kteří dříve opustili loď na člunech. Zachránění jsou pak dopraveni k Newfoundlandu, odkud většina z nich pokračuje do Francie. Pouze kněz a čtyři námořníci z lodi se dál plaví s Robinsonem. Na další cestě se Robinson potká s další lodí, kterou uragán vyhnal z přístavu na moře, když ještě nebyla plně zásobena a nebyl na ní žádný zkušenější námořník. Této lodi tedy posádka poskytne zásobu potravin a pomůže jí vztyčit alespoň provizorní plachtu. Na palubu Robinsonovy lodi pak přejde mladík, jehož matka nepřežila hlad panující na lodi, služka jeho rodiny a kněz.

10. dubna 1695 loď přistane u břehů ostrova, který Robinson obýval. Ten zde potkává Španěla, kterého zachránil a Pátek zde nachází svého otce, který je k jeho překvapení dosud naživu. Španěl pak Robinsonovi podrobně vypráví o dění na ostrově. Tři vzbouřenci předali Španělům dle dohody dopis i zásoby a zpočátku s nimi žili v relativní shodě. Na ostrov pak z lodi prchli ještě další dva vzbouřenci, které však tři ostatní nechtěli přijmout mezi sebe, a museli tak žít v odloučení na severním pobřeží ostrova. Zde je však tři Angličané stále obtěžovali a dokonce chtěli spálit jejich chaty. Když se proti tomuto počínání dva osadníci bránili, začali být tři vzbouřenci pomstychtiví a pravidelně pustošili jejich statky. Dva osadníci se nakonec rozhodli utkat se se třemi Angličany v čestném souboji, jehož svědky měli být Španělé. Jeden z nich si navíc na jejich neutěšenou situaci dříve postěžoval několika Španělům, kteří se pak pokusili odbojné skupině domluvit. Tyto domluvy však tři Angličany ještě více popudily, takže se vydali na trestnou výpravu během níž chtěli oba své krajany zabít a zničit celý jejich majetek. Po cestě usnuli, takže k chatám dorazili až ve chvíli, kdy byli jejich obyvatelé na cestě za Španěly. Tři vzbouřenci se pak domnívali, že Španělé jejich krajany varovali a rozhodli se jim pomstít. Strhli také všechny chaty, pošlapali záhony, vyrvali zasazené stromy a vyplenili zásobárnu. Poté se vrátili ke Španělům, kde vyvolali potyčku, která vedla k jejich odzbrojení. Všichni tři poté odešli do lesů slibujíce pomstu. Mezitím se ke Španělům přestěhovali dva Angličané, jejichž obydlí byla zničena. Hladoví vzbouřenci se po čase vrátili z lesa, postavili dvěma svým krajanům nové chaty a žili nějaký čas ve smíru s ostatními. Když jim však byly vráceny jejich zbraně, stali se stejně nepříjemnými jako předtím.

Na ostrově po čase přistály dvě skupiny divochů, které se zde pustily do boje. Pár divochů uteklo až ke srubu, u nějž je Španělé zajali a učinili z nich své sluhy. Když si tři odbojní Angličané po této události uvědomili nebezpečí, které by pro ně mohli představovat domorodci, začali s ostatními opět spolupracovat. Kvůli lepšímu zabezpečení svého panství evropané rozdělili svá pole a zasadili kolem srubu další stromy, aby byl lépe skryt před vetřelci. Po čase došlo k dalšímu konfliktu mezi třemi Angličany a Španěly, kteří se postavili proti zabití jednoho ze zajatých domorodců. Jeden z Angličanů pak střelnou zbraní zranil dva Španěly, po krátkém boji však byli všichni odbojní Angličané přemoženi a uvězněni. Poté byli opět odzbrojeni a vyhoštěni ze společenství ostatních. Přitom jim bylo pohrozeno, že pokud budou nadále činit potíže, budou okamžitě popraveni. Byly jim však poskytnuty určité zásoby a nástroje, aby měli šanci přežít a zajistit si obživu. Šest měsíců žili ve vyhnanství, během něhož jim Španělé ještě vypomohli s vyhloubením skladiště. Tři Angličané však byli tak líní, že se rozhodli přepadnout některou z divošských osad a získat zde otroky, kteří by pracovali místo nich. Požádali tedy Španěly o zbraně a o člun se slibem, že nadobro opustí ostrov. Španělé jim vyhověli a skupina po čase odplula. Na své cestě dospěla k ostrovu, kde jim místní poměrně přátelský kmen poskytl 16 zajatců jako zásobu jídla na cestu. Angličané po cestě osm vysadili a zbylé (3 muži, 5 žen) dovezli zpět na ostrov k ostatním. Ženy si Angličané rozdělili jako dočasné manželky, muži pak sloužili jako sluhové. Po čase zajali evropané další tři divochy, které jejich kmen ponechal na ostrově bez lodi, ve které by mohli odplout. Jeden z nich však uprchl a pověděl o běloších na ostrově svým soukmenovcům.

Po čase připlulo na ostrov asi šedesát divochů, kteří přistáli poblíž místa, kde žili dva Angličané. Ti si domysleli, že uprchlý divoch vyzradil místo, kde žijí. Zajistili tedy oba jeho druhy, odnesli co nejvíce užitečných věcí, skryli se v lese a pak poslali jednoho ze sluhů ke Španělům s žádostí o pomoc. Divoši mezitím spálili jejich chaty a začali prohledávat okolí. Angličané se vzdálili dále do lesa, ale když i zde hrozilo jejich prozrazení, rozhodli se jednu z divošských skupin přepadnout. Přitom se jim podařilo několik divochů zabít a jednoho zajmout. Chaty, kde Angličané ukryli ženy a část svého majetku naštěstí divoši nenalezli. Potkali se zde však se Španěly, kteří jim přispěchali na pomoc. Divoši po neúspěšném hledání kohokoli živého z ostrova odpluli, Angličané si s pomocí Španělů postavili nové chaty a dostali od nich náhradu za zničené nářadí a potraviny.

Později k ostrovu připlula další divošská armáda na dvaceti osmi kánoích. Osadníci po předchozích zkušenostech nejprve rozebrali chaty obou Angličanů a zahnali kozy ke starému sklepu, neboť očekávali, že divoši zahájí útok na stejné části ostrova. Poté zaujali osadníci obranné postavení pod velením španělského náčelníka a podvelitele Willa Atkinse, jednoho ze tří Angličanů. Během boje pak byl zabit jeden Španěl, jeden Angličan a indiánský sluha, Atkins byl raněn. Nakonec museli evropané ustoupit, což divoši brali jako vítězství a dále neútočili. V noci se ovšem zdálo, že chtějí opět zaútočit, a proto se evropané rozhodli pro noční přepadení. Během následujícího boje bylo zabito nebo raněno asi 150 divochů a mnoho dalších se zabilo na útěku kvůli rozbouřenému moři. Z výpravy zbylo asi sto domorodců, kterým evropané spálili čluny, aby nemohli na ostrov přivést své soukmenovce. Divoši se poté rozprchli do lesů, kde začali působit osadníkům značné škody a byli tedy bez milosti zabíjeni. Nakonec jich zbylo 37, které evropané ušetřili a usadili je v neobydlené části ostrova, kde mohli žít pod slibem, že nebudou dále škodit. Od té doby až do příchodu Robinsona panoval na ostrově klid.