Reportáž psaná na oprátce: Porovnání verzí
(začátek děje, oprava nepříjemného reliktu z iboxu Saturnina) |
(+) |
||
| Řádek 16: | Řádek 16: | ||
Následuje popis událostí Fučíkova zatčení 24. dubna 1942. Na tento večer byla naplánovaná schůzka s Fučíkovým pobočníkem Mirkem Klecanem,<ref group="pozn.">Vlastním jménem Jaroslav Klecan</ref> která měla proběhnout v bytě u manželů Jelínkových. Na schůzku neopatrně dorazili i manželé Friedovi, kteří by zde podle pravidel utajení na místě vůbec neměli být. | Následuje popis událostí Fučíkova zatčení 24. dubna 1942. Na tento večer byla naplánovaná schůzka s Fučíkovým pobočníkem Mirkem Klecanem,<ref group="pozn.">Vlastním jménem Jaroslav Klecan</ref> která měla proběhnout v bytě u manželů Jelínkových. Na schůzku neopatrně dorazili i manželé Friedovi, kteří by zde podle pravidel utajení na místě vůbec neměli být. | ||
| + | |||
| + | == Pravdivost Reportáže == | ||
| + | Výpovědi Fučíkových spolupracovníků, vyšetřovatelů a spoluvězňů a výzkumy historiků později ukázaly, že se Fučík pokoušel svou osobnost v Reportáži mírně idealizovat. Na začátku Reportáže například uvádí, že po svém příchodu k Jelínkovým nabádal ostatní k větší opatrnosti. Očitá svědkyně Riva Krieglová (tehdy Friedová) však později popřela, že by Fučík něco takového dělal. Naopak se prý ostatní pokoušeli poněkud usměrnit Fučíkovy romantické představy o práci v odboji, kdy až divadelně předstíral kulhavou chůzi (historikové se však později shodli, že přestože Fučíkovo počínání bylo poněkud výstřední, nemohlo zásadně ohrozit jeho utajení). Skutečnost, že se takové množství osob pracujících v ilegalitě po dvě hodiny zbytečně zdržovalo v jednom bytě, byla později historiky hodnocena jako velké konspirační selhání. | ||
| + | |||
| + | Krieglová též polemizovala s důvody, pro které Fučík údajně při akci Gestapa nepoužil zbraní. Komunistické instrukce, se kterými byl Fučík prokazatelně obeznámen, tehdy požadovaly, aby se zatýkané osoby ozbrojeně bránily a nakonec spáchaly sebevraždu. Fučík v Reportáži udává, že se nepokusil klást odpor proto, že v tu chvíli Gestapo již mířilo na Jelínkovi a Friedovi. Historici však pokládají za nepravděpodobné, že by zkušení členové Gestapa stříleli na neozbrojené osoby ve chvíli, kdy by se za jejich zády ozvala střelba. Pokud by se navíc Fučíkovi podařilo usmrtit sebe i Klecana, nedošlo by k prozrazení významné části komunistické sítě. Někteří pak považují celé Fučíkovo chování za zbabělost, kdy se prý pokusil zbraně ukrýt u Jelínkových, aby na ně svedl obvinění z nepovoleného přechovávání zbraní (za které byl za protektorátu trest smrti). Dle názoru jiných historiků je však tato možnost vzhledem k velmi krátkému času, který měl Fučík na rozmyšlenou, značně nepravděpodobná. Jeho pasivitu také částečně omlouvá skutečnost, že i mnozí vojáci účastnící se odboje přes přísné rozkazy v okamžiku zatčení ozbrojený odpor nekladli. | ||
== Poznámky == | == Poznámky == | ||
Verze z 28. 4. 2018, 10:19
| Literární dílo (rozbor) | |
|---|---|
| Titul | Reportáž psaná na oprátce |
| Literární období | literatura 20. století |
| Literární druh | epika |
| Autor | Julius Fučík |
| Literární žánr | autobiografický román |
| První vydání | 1945 |
| První české vydání | 1945 (první úplné a kritické vydání až 1995, první vydání faksimile rukopisu 2008) |
| Kanonické vydání | N/A |
Děj[pozn. 1]
V úvodní části rukopisu popisuje Fučík podobu "domácího vězení" zřízeného v Petschkově paláci, které bylo vězni nazváno "biograf" podle šesti lavic pro vězně proti kterým byla bílá stěna.
Následuje popis událostí Fučíkova zatčení 24. dubna 1942. Na tento večer byla naplánovaná schůzka s Fučíkovým pobočníkem Mirkem Klecanem,[pozn. 2] která měla proběhnout v bytě u manželů Jelínkových. Na schůzku neopatrně dorazili i manželé Friedovi, kteří by zde podle pravidel utajení na místě vůbec neměli být.
Pravdivost Reportáže
Výpovědi Fučíkových spolupracovníků, vyšetřovatelů a spoluvězňů a výzkumy historiků později ukázaly, že se Fučík pokoušel svou osobnost v Reportáži mírně idealizovat. Na začátku Reportáže například uvádí, že po svém příchodu k Jelínkovým nabádal ostatní k větší opatrnosti. Očitá svědkyně Riva Krieglová (tehdy Friedová) však později popřela, že by Fučík něco takového dělal. Naopak se prý ostatní pokoušeli poněkud usměrnit Fučíkovy romantické představy o práci v odboji, kdy až divadelně předstíral kulhavou chůzi (historikové se však později shodli, že přestože Fučíkovo počínání bylo poněkud výstřední, nemohlo zásadně ohrozit jeho utajení). Skutečnost, že se takové množství osob pracujících v ilegalitě po dvě hodiny zbytečně zdržovalo v jednom bytě, byla později historiky hodnocena jako velké konspirační selhání.
Krieglová též polemizovala s důvody, pro které Fučík údajně při akci Gestapa nepoužil zbraní. Komunistické instrukce, se kterými byl Fučík prokazatelně obeznámen, tehdy požadovaly, aby se zatýkané osoby ozbrojeně bránily a nakonec spáchaly sebevraždu. Fučík v Reportáži udává, že se nepokusil klást odpor proto, že v tu chvíli Gestapo již mířilo na Jelínkovi a Friedovi. Historici však pokládají za nepravděpodobné, že by zkušení členové Gestapa stříleli na neozbrojené osoby ve chvíli, kdy by se za jejich zády ozvala střelba. Pokud by se navíc Fučíkovi podařilo usmrtit sebe i Klecana, nedošlo by k prozrazení významné části komunistické sítě. Někteří pak považují celé Fučíkovo chování za zbabělost, kdy se prý pokusil zbraně ukrýt u Jelínkových, aby na ně svedl obvinění z nepovoleného přechovávání zbraní (za které byl za protektorátu trest smrti). Dle názoru jiných historiků je však tato možnost vzhledem k velmi krátkému času, který měl Fučík na rozmyšlenou, značně nepravděpodobná. Jeho pasivitu také částečně omlouvá skutečnost, že i mnozí vojáci účastnící se odboje přes přísné rozkazy v okamžiku zatčení ozbrojený odpor nekladli.
Poznámky
- ↑ Popis děje vychází z prvního vydání faksimile rukopisu dostupného na webových stránkách Městské knihovny v Praze.
- ↑ Vlastním jménem Jaroslav Klecan
