Pes baskervillský: Porovnání verzí

Z EkzamenoWiki
Přejít na: navigace, hledání
m (Maturitní úkoly: +záběr díla)
(+kat)
Řádek 90: Řádek 90:
 
== Poznámky ==
 
== Poznámky ==
 
<references group="pozn." />
 
<references group="pozn." />
 +
 +
[[Kategorie:Český jazyk]]

Verze z 3. 4. 2018, 20:46


Český jazyk
Literární dílo (rozbor)
Titul Pes baskervillský
Literární období realismus (?)
Literární druh epika
Autor Sir Arthur Ignatius Conan Doyle
Literární žánr detektivní román
První vydání 1902
První české vydání 1903 (patrně vůbec první český překlad Doylova díla)
Kanonické vydání {{{vydani_kanon}}}


Děj

Kniha začíná v pracovně slavného detektiva Sherlocka Holmese, který si prohlíží hůl, jenž zde byla zanechána jedním z klientů, který zde však detektiva nezastihl, a po chvíli čekání odešel zanechavše zde svou hůl. Holmes spolu s doktorem Watsonem z hole vyčtou, že jde patrně o venkovského lékaře, který dostal hůl jako dárek od kolegů v nemocnici, ze které odešel na venkov. Domněnky se veskrze potvrzují, když host přichází podruhé. Jmenuje se doktor Mortimer a přichází se s detektivem poradit o případu zavražděného sira Charlese[pozn. 1] Baskervila, majitele Baskervillského zámku. Sir Charles byl prý pověrčivý a přikládal velkou váhu staré legendě o psu Baskervillském, který má pronásledovat jeho rod od dob Hugona Baskervilla. Ten totiž prý byl velmi prchlivé povahy a jednou si vyhlédnul dceru místního statkáře, počkal si, až bude doma sama a unesl ji na své sídlo. Tam ji uvěznil, avšak zatímco se veselil se svými kumpány, dívka uprchla. Snažila se uniknout přes močál, ale Hugo za ní poslal smečku psů a sám ji začal stíhat na svém koni. Jeho společníci se po chvíli vydali za ním, avšak když ho dohonili, spatřili nejen tělo mrtvé dívky, která zemřela únavou a strachem, ale i tělo Hugona Baskervilla, které bylo rozdíráno obrovskou černou stvůrou podobnou psovi.

Tuto legendu mnoho lidí pokládalo za povídačky, ale sir Charles ji bral vážně. Proto byl již týdny před svou smrtí značně neklidný. Okolnosti jeho smrti samotné však byly také velmi podivné. Sir měl zvyk chodit každý večer alejí vedoucí od jeho domu. Jednoho večera, když se ze své procházky dlouho nevracel, vyšel ho sluha Barrymore hledat. Ke svému zděšení našel sira Charlese ležet na cestě mrtvého s děsivou grimasou ve tváři, značící strach, ve kterém zemřel. Na jeho těle však nebyly žádné známky násilí. Ze stop kolem těla vyplývalo, že sir se zastavil před brankou vedoucí na močál, kde stál asi deset minut, což poznal doktor Mortimer ze sklepaného popela. Poté se měl po špičkách vydat směrem od domu, avšak po pár metrech zemřel strachem kvůli svému nemocnému srdci. Za jediného dědice je považován Charlesův synovec Henry[pozn. 2] Baskerville, který má co nevidět přijet z Ameriky, kde doposud žil. Dohledány byly sice také zmínky o zločinném bratrovi sira Charlese - Rodgerovi, který je však považován za zesnulého.

Mortimer však má o skutečné příčině smrti sira Charlese jisté pochybnosti – zejména proto, že na místě nálezu jeho těla nalezl stopy obrovského psa. Přijel se proto poradit, co má učinit, neboť nechce, aby Henry zemřel stejně jako jeho strýc. Holmes proto pozve na příští den i Henryho Baskervilla a slíbí, že se do té doby bude případu plně věnovat. Později Watsonovi sdělí, že dle jeho názoru sir Charles rozhodně nešel od branky po špičkách, nýbrž běžel, jak nejrychleji mohl a byl tak vyděšen, že pozbyl veškeré rozvahy, když se vydal směrem od domu.

Další den přichází doktor Mortimer spolu s Henrym Baskervillem, který Holmesovi ukazuje anonymní výstražný dopis, který ho textem vystříhaným z novin zrazuje od příjezdu na Dartmoor. Holmes z něj vydedukuje, že byl psán ve spěchu a že by odeslán z nějakého hotelu. Sir Henry také zmiňuje, že mu byla odcizena zcela nová bota, ovšem jen jedna z páru. I přesto se však Henry hodlá nastěhovat do Baskervillského sídla a odchází spolu s Mortimerem. Holmes s Watsonem je sledují, neboť předpokládají, že je sleduje ještě někdo jiný, kdo poslal i onen dopis. Opravdu spatří drožku, která Henryho a doktora pronásleduje, avšak pasažér drožky si jich všimne a ujede. Stihnou si všimnout jeho tváře, která je však kryta bujným černým plnovousem. Holmes poté vyšle svého poslíčka, aby prohledal odpadky z hotelů v naději, že najde rozstříhané noviny, ze kterých byl dopis vystříhán. Při návštěvě u sira Henryho vylíčí Holmes příhodu s drožkou a Mortimer udává, že v Datrmooru je popisu podobný pouze Barrymore. Proto je poslán telegram, aby si detektiv ověřil jeho přítomnost v Devonu. Mezitím je nalezena bota sira Henryho, místo ní se však začne pohřešovat jedna z jeho starých bot. Henry je i přes podezřelé události stále rozhodnut odjet do Dartmooru a Holmes vysílá Watsona s ním, zatímco sám zůstává v Londýně. Ještě před odjezdem dostává detektiv telegram od Henryho, že Barrymore v Dartmooru opravdu je a druhý od chlapce, který píše, že rozstříhané noviny bohužel nenašel.

Po příjezdu do Dartmooru se Watson se svými společníky dovídá, že z místní věznice uprchl velmi nebezpečný vězeň, což příliš nepřispívá k již tak chmurné náladě. Poté dochází k seznámení se služebnictvem, tedy s Barrymorem a jeho ženou. Zbytek dne probíhá vcelku poklidně, i když sídlo působí dosti chmurným dojmem. V noci však Watson slyší hořký pláč nějaké ženy. Ráno se na to vyptává sira Henryho, který rovněž potvrzuje, že pláč slyšel. Proto se optají Barrymora, ten však tvrdí, že jeho žena to rozhodně být nemohla. Toto tvrzení je však vyvráceno když Watson potkává paní Barrymorovou se zarudlýma očima. Ještě ten den se Watson na své procházce seznamuje se sousedem Stapletonem, místním přírodozpytcem, který mu vypráví o močálu a spolu také slyší hrozivý ryk, který prý vydává pes baskervillský. Když Stapleton na chvíli odběhne za motýlem, přiblíží se k Watsonovi jeho sestra, která ho v domnění, že jde o sira Henryho, varuje, aby okamžitě odjel. Když se však vrátí její bratr a ona si uvědomí svůj omyl, běží pak tajně za Watsonem, aby mu řekla, aby varování nebral vážně, a aby o něm neříkal jejímu bratru. Stapletonovi se pak vydávají na návštěvu, aby se představili i siru Henrymu, který se okamžitě zamiluje do slečna Stapletonové. Tráví spolu pak hodně času a zdá se, že i ona je mu příznivě nakloněna.

Watson pak ještě poznává posledního obyvatele Dartmooru pana Franklanda, který se velmi rád soudí. Jedné noci slyší Watson, jak se někdo plíží po chodbě a když vyhlédne ven, zjistí, že jde o Barrymora. Ráno se o tom baví se sirem Henrym a dohodnou se, že další noc si na něj počíhají. Po snídani však Henry vyrazí projít se ven, a když chce Watson jít s ním, aby jej mohl chránit, řekne mu Henry, že se jde projít se slečnou Stapletonovou a byl by tedy radši, kdyby watson nešel. Ten však má výčitky vůči Holmesovi, kterému slíbil, že Henryho nespustí z očí, a proto se tajně vydává za ním. Je však svědkem scény, při které sira se slečnou překvapí její bratr a velmi se rozzuří. Henry proto naštvaně odchází domů, kde se mu Watson ke svému sledování přiznává. Ještě to odpoledne však Stapleton přichází, aby se baronetovi omluvil za svůj zlostný výbuch. Prosí jej však, aby s námluvami počkal alespoň tři měsíce, aby se za tu dobu mohl vyrovnat s částečnou ztrátou své sestry.

V noci podle domluvy Henry čeká s Watsonem na Barrymora, který nejprve zapírá, ale poté se jeho žena přizná, že uprchlý trestanec Selden je její bratr, kterému do močálu nosí jídlo, aby nezemřel hlady. Z okna mu dávají signály, aby poznali, kde se skrývá. Watson s Henrym se rozhodnou nebezpečného zločince polapit, ale nepovede se jim to, neboť jim Selden uteče. Vidí však ještě jiného muže, který je z dálky pozoruje a slyší rovněž hrozivé vytí psa, což značně otřese sirem Henrym. Vrací se proto do zámku a zbytek noci probíhá klidně. Ráno jim Barrymore vyčítá, že uspořádali lov na Seldena a prosí je, aby ho nechali na pokoji, že se může zaručit, že nikomu neublíží a brzy odcestuje. Oba muži mu to přislíbí a Barrymore je jim natolik vděčný, že poví doktoru Watsonovi a siru Henrymu že po smrti sira Charlese našel u krbu spálený dopis, na němž však byla čitelná poslední slova, ve kterých jej píšící žena prosí o schůzku v době jeho smrti u oné branky a popis L. L. Ani sluha ani Watson netuší, o koho jde, ale když se na to později Watson zeptá doktora Mortimera, sdělí mu, že jde patrně o paní Lauru Lyonsovou, dceru Franklanda, která se nešťastně vdala proti otcově vůli a on ji proto zavrhl. Díky dobrodiní sira Charlese, doktora Mortimera a Stapletona si však našla práci a žije si poměrně dobře.

Watson poté využije chvíle kdy Barrrymore servíruje čaj a optá se ho na druhého muže, kterého zpozorovali se sirem Henrym při lovu Seldena. Barrymore odpoví, že mu Selden vyprávěl, že na močále je s ním ještě jeden muž, který přebývá ve starých kamenných příbytcích po starobylých národech. Další den se Watson rozhodne navštívit paní Lyonsovou a zeptá se jí na onen dopis. Laura řekne, že doufala, že ji baronet poskytne peníze na rozvod, ale nakonec si to rozmyslela. Watson jí příliš nevěří, ale odchází pryč. Rozhodne se ještě prozkoumat ony kamenné domy, aby nalezl neznámého cizince, který dle jeho mínění je stejný muž, který zprvu sledoval Henryho v drožce. Cestou však potkává Franklanda, který mu vypráví, že zpozoroval chlapce, jak nosí do močálu uzlíčky s potravou a myslí si, že je nosí pro onoho uprchlého vězně. Watson s ním hocha pozoruje teleskopem, aby viděl, kam chlapec jídlo nosí, neboť ví, že ho nenosí pro vězně, ale pro onoho cizince. Poté se vypraví do močálu, aby se setkal s oním mužem, ale protože ho nenalezne v příbytku, čeká na něj uvnitř. K jeho překvapení však zjišťuje, že oním cizincem je Sherlock Holmes. Holmes Watsonovi vypráví své poznatky, totiž že zjistil, že Stapletonovi jsou manželé, nikoliv sourozenci, že Stapleton je oním cizincem z drožky a že navázal těsný kontakt s Laurou Lyonsovou. Jejich rozhovor je však přerušen hrozivým výkřikem přicházejícím z bažiny. Oba běží za výkřikem, ale přichází pozdě, nalézají zde, jak na první pohled usuzují, mrtvolu sira Henryho. Poté si však všimnou, že je to mrtvola Seldena, který má na sobě baronetovy šaty, které Henry daroval Barrymorovi. Ten je patrně poskytl Seldonovi.

Brzy přispěchá Stapleton, který je velmi překvapen, když zjistí, že mrtvým je Selden a nikoliv Henry. Watson se spolu s Sherlockem vrací na zámek, kde je radostně přivítán sirem Henrym. Zjišťuje, že sir Henry je pozván ke Stapletonovým na večeři a podá mu přesné instrukce, jak jednat. Má k nim dojet kočárem, ale zpět se vrátit pěšky přes močál. Holmes sám se i s Watsonem mezitím vrátí do Londýna a má je tedy u Stapletonových omluvit. Sir Henry to nepřijímá nejradostněji, ale nakonec se s tím smiřuje. Detektiv s doktorem odjíždí, ale nikoliv do Londýna, nýbrž za paní Lyonsovou, které řeknou o manželském svazku mezi Satapletonovými a ona jim řekne, že jí Stapleton dopis pro Charlese nadiktoval, ale poté jí řekl, že jí peníze dá sám a ať na schůzku nechodí. Nabídl jí sňatek, a proto jej uposlechla. Lze si tedy domyslet, že když sir Charles na Lauru čekal, poštval na něj Stapleton psa, který pověrčivého sira tak vyděsil, až mu leknutí způsobilo smrt. Poté do Dartmooru přijíždí Lestrade, policejní komisař, který je již s případem obeznámen. Všichni tři se pak přesouvají k domu Stapletonových, kde čekají, až sir Henry vyjde ven. Jakmile se tak stane, vyběhne za ním obrovský černý pes, kterého vypustil Stapleton. Trojici sledující Henryho se ho však povede psa zastřelit, než stihne Henrymu ublížit. Pes je natřen fosforem, aby vypadal ještě děsivěji. V domě nalézají svázanou paní Stapleonovou, která je ráno dovede ke skrýši, v níž Stapleton ukrýval psa. Tomu dříve poskytl Henryho botu, aby dokázal rozeznat svou kořist. Proto mu byla zcela nová nenošená bota k ničemu. Holmes s ostatními Stapletona dále pronásledují, zjišťují však, že utonul v bažině.

Na konci příběhu se sir Henry vydává na cestu kolem světa s doktorem Mortimerem, aby se zotavil. Holmes nakonec Watsonovi sdělí, že Stapleton je ve skutečnosti synem Rodgera Baskervilla, který toužil po rodinném jmění a proto chtěl zabít oba Baskervilly.

Maturitní úkoly

  • Téma – zločin
  • Motivy – vražda, dedukce
  • Časoprostor – většina děje se odehrává v Dartmooru, menší část v Londýně, časově během 19. - 20. století, záběr díla – dny
  • Kompoziční výstavba – chronologický postup s vloženými retrospektivami, děleno na kapitoly a dále odstavce a věty. Části textu jsou psány formou dopisu či výňatků z deníku.
  • Literární druh – epika, literární žánr – detektivní román
  • Vypravěč – ich-forma, personální vypravěč – Watson
  • Postavy
    • Sherlock Holmes – vysoce inteligentní, spravedlivý, místy též poněkud arogantní
    • John Watson – též poměrně inteligentní (i když v tomto ohledu zdaleka nedosahuje Holmesových kvalit), čestný, odvážný, duchapřítomný, vytrvalý
    • Sir Henry Baskerville – vcelku odvážný, čestný, nesobecký
    • Doktor Jakub Mortimer – starostlivý, mírně pověrčivý
    • John Stapleton (Rodger Baskerville) – lstivý, krutý, bezohledný
    • Beryl Stapletonová – bázlivá, naivní
  • Vyprávěcí techniky – pásmo vypravěče, přímá řeč (nejčastěji dialog), slohové postupy – zejména vyprávěcí a popisný
  • Jazykové prostředky – zejména spisovný jazyk
  • Kontext autorovy tvorby a informace o autorovi
    • 1859-1930
    • Britský spisovatel, významný autor detektivního žánru. Původním povoláním byl lékař, kromě spisovatelství se věnoval též žurnalistice, politice, sportu (zejména automobilismu a lyžování) a spiritismu.
    • Narodil se v Edimburghu do katolické rodiny státního úředníka. Studoval na jezuitské internátní škole Stonyhurst v Anglii, dále studoval na jezuitské koleji v Rakousku. Univerzitní vzdělání získal na Edinburské univerzitě, kde vystudoval lékařství. Na námořních lodích se plavil v okolí Grónska a západní Afriky. Přestože pocházel z katolické rodiny, sám se považoval za agnostika. v Portsmouthu provozoval svou lékařskou praxi, věnoval se však také psaní románů a povídek. Prvním románem o Sherlocku Holmesovi byla Studie v šarlatové. Později se se svou praxí přesunul do Londýna, psal povídky pro Strand Magazine. Protože nechtěl pokračovat se sepisováním příběhů Sherlocka Holmese, nechal jej v povídce Poslední případ zahynout. Později byl však v důsledku nátlaku čtenářů nucen své rozhodnutí změnit a proto jej nechal opět oživnout v povídce Prázdný dům. Později se Doyle věnoval obhajobě nespravedlivě odsouzených, svou snahou přispěl též ke zřízení odvolacího soudu v Anglii. V průběhu první světové války organizoval dobrovolníky a vrátil se též k postavě Sherlocka Holmese románem Údolí strachu (v jehož významné retrospektivní části se ovšem Holmes vůbec nevyskytuje). Ke konci svého života se Doyle věnoval obhajobě spiritismu, který v této době ovlivnil i jeho tvorbu. Angažoval se mimo jiné v obhajobě fotografií Elsie Wrightové a Frances Griffithsové, které měly vyobrazovat víly, a později byly prokázány jako padělky. Zemřel na infarkt v Crowborough v roce 1930.
    • Významná díla
      • J. Habakuk Jephson's Statement – první Doylovo úspěšné dílo inspirováno tajemným zmizením posádky na jinak nepoškozené lodi
      • Sherlock Holmes
        • Studie v šarlatové – první případ Sherlocka Holmese, příběh o vrahovi mstícího se za zničení života jeho blízkých
        • Znamení čtyř / Podpis čtyř
        • Údolí strachu – novela o fingované vraždě významného detektiva pronásledovaného zločineckou organizací
        • Dobrodružství Sherlocka Holmese, vzpomínky na Sherlocka Holmese, Návrat Sherlocka Holmese, Poslední poklona Sherlocka Holmese, Archiv Sherlocka Holmese – povídkové knihy
      • Profesor Challenger
        • Ztracený svět – příběh o expedici do Jižní Ameriky, kde je objevena plošina, na níž dosud žijí dinosauři a další živočišné druhy považovány za vyhynulé
        • Jedovaný pás, Země mlhy a další romány již kvality Ztraceného světa nedosáhly
      • Dále řada historických, spiritistických děl apod.
  • Literární a obecně kulturní kontext
    • Edgar Allan Poe (Spojené státy, 1809-1849)
      • Všeobecně uznávaný za autora první detektivní prózy.
      • Významnou inspirací pro postavu Sherlocka Holmese byl C. Auguste Dupin, amatérský detektiv řešící případy řetězcem přesných logických úvah. Z Poeova díla také pochází myšlenka méně inteligentního společníka takového detektiva.
      • Vraždy v ulici Morgue
      • Záhada Marie Rogetové
      • Odcizený dopis
    • Charles Dickens (Spojené království, 1812-1870)
      • Ponurý dům – dílo, jehož podzápletka má znaky detektivního příběhu. Inspektor Bucket z Metropolitní policie zde vyšetřuje vraždu právníka Tulkinghorna.
      • Další kriticky realistická díla (Oliver Twist, David Copperfield, Nadějné vyhlídky) nejsou z hlediska detektivního žánru příliš relevantní.
    • William Wilkie Collins (Spojené království, 1824-1889)
      • Měsíční kámen – dílo, které je často považováno za vůbec první detektivní román. Příběh o odcizeném diamantu nedocenitelné finanční i náboženské hodnoty.
    • Émile Gaboriau (Francie, 1835-1873)
      • Jeden z průkopníků detektivní literatury, jeden z prvních tvůrců detektivních románů.
      • Tvůrce postavy policisty Gastona Lecoqa, kterým se Doyle též inspiroval a převzal pro Holmese některé vzory jeho chování.
      • Zločin v Orcivalu (též V bludišti vášně či Ženy oklamané) – případ záhadné vraždy hraběnky de Trémorel
      • Akta č. 113 (též Zločin v bankovním domě) – případ krádeže v bankovním domě
      • Upíři velkoměsta
      • Pan Lecoq – příběh Lecoqova prvního případu
    • Agatha Christie (Spojené království, 1890-1976)
      • Jedna z nejvýznamnějších autorek detektivní literatury
      • Sherlock Holmes a John Watson byli inspirací pro její vlastní postavy – Hercula Poirota a Arthura Hastingse.
      • Záhada na zámku Styles – první kniha, v níž vystupuje Hercule Poirot
      • Vražda v Orient-expresu
      • Opona: Poslední případ Hercula Poirota

Poznámky

  1. Někdy též překládáno jako Karel.
  2. Někdy též překládáno jako Jindřich