Lakomec

← Český jazyk

Literární dílo (rozbor)
Titul	Lakomec
Literární období	klasicismus
Literární druh	drama
Autor	Moliére
Literární žánr	komedie
První vydání	1668
První české vydání	1852
Kanonické vydání	2008, Artur, Vladimír Mikeš

Děj

Jednání první

• Výstup 1
  • Valér s Eliškou probírají budoucnost svého milostného vztahu. Valér se jako správce pokouší vlichotit do přízně Harpagona a doufá, že jej brzy kontaktují jeho rodiče, a že jeho sňatek s Eliškou podpoří. Eliška navrhuje, aby si Valér získal i přízeň jejího bratra, Kleanta, což Valér, vzhledem k rozdílům mezi Kleantem a Harpagonem, pokládá za nemožné. Navrhne jí však, aby se o získání bratrovy podpory pokusila sama.
• Výstup 2
  • Kleant se Elišce svěří, že miluje Marianu, dívku, která žije v chudobě se svou nemocnou matkou. Stěžuje si také na skrblictví svého otce, které mu brání pomoci Marianě a její matce z hmotné nouze.
• Výstup 3
  • Harpagon vyhání Kleantova sluhu Štiku, protože se obává, že by v domě mohl něco ukrást. Před odchodem jej pak ještě pro jistotu prošacuje.
• Výstup 4
  • Harpagon hořekuje nad tím, jak těžké je ukrýt v domě tolik peněz před zloději.
• Výstup 5
  • Harpagon sám k sobě hovoří o tom, jak schoval na zahradě deset tisíc tolarů, když si všimne, že vstoupil Kleantes s Eliškou. Popře tedy před nimi, že by měl tolik peněz, a tvrdí, že řeči o jeho bohatství zlovolně rozšiřují jeho nepřátelé. Vytýká také synovi jeho drahé oblečení a povoz. Nakonec oznámí, že si chce vzít Marianu, což Kleanta silně rozruší a proto odejde.
• Výstup 6
  • Harpagon Elišce oznámí, že pro ni našel ženicha - bohatého kupce Anselma. Eliška sňatek rezolutně odmítá, Harpagon navrhuje, aby jejich spor rozřešil přicházející Valér, s čímž Eliška souhlasí.
• Výstup 7
  • Harpagon se Valéra ptá na jeho názor na nastalý spor. Valér se pokouší jednat zdrženlivě a nakonec předstírá, že je zmožen Harpagonovými argumenty (které spočívají zejména v tom, že je Anselmo ochoten vzít si Elišku bez věna). Harpagon před koncem diskuze odchází, neboť se obává, že někdo krade jeho peníze.
• Výstup 8
  • Eliška Valérovi vyčítá jeho reakci, ten jí však radí, aby předstírala nemoc, a dosáhla tak odložení sňatku.
• Výstup 9
  • Harpagon se vrací a Valér před ním naoko přesvědčuje Elišku, aby se podřídila otcově vůli. Eliška odejde.
• Výstup 10
  • Valér prohlásí, že bude Elišku následovat, a že bude pokračovat ve svém kázání. Harpagon s jeho návrhem nadšeně souhlasí.

Jednání druhé

• Výstup 1
  • Kleant vytýká Štikovi, že nečekal na smluveném místě (což Štika omluví tím, že jej Harpagon vyhnal z domu). Kleantes se pak zeptá, jak šlo vyjednávání půjčky obnosu, který potřebuje pro svůj sňatek s Marianou. Štika mu sdělí podmínky dané půjčky, které jsou vysoce nevýhodné - půjčka má vysoký úrok a navíc má být část peněz nahrazena nábytkem a veteší.
• Výstup 2
  • Zprostředkovatel půjčky, Simon, vede Harpagona k místu setkání s Kleantem. Harpagon i Kleant jsou překvapeni, kdo má být druhou smluvní stranou jejich dohody. Simon při jejich střetu uteče, Štika se ukryje.
• Výstup 3
  • Harpagon vyčítá Kleantovi, že si musí půjčovat, Kleant naopak Harpagonovi jeho lichvu. Kleant odejde.
• Výstup 4
  • Za Harpagonem přichází Frosina, ten však raději jde zkontrolovat své peníze.
• Výstup 5
  • Frosina hovoří se Štikou o Harpagonovi, pro kterého má Frosina dohodnout sňatek s Marianou. Štika ji varuje, že za své úsilí patrně kvůli Harpagonově lakotě nedostane zaplaceno.
• Výstup 6
  • Frosina Harpagonovi lichotí a informuje jej o pokroku, který učinila při domlouvání sňatku. Snaží se též přesvědčit Harpagona, že i když nemá Mariana žádné věno, svým úsporným způsobem života Harpagonovi ušetří mnohé výdaje, navíc má prý rodinný statek. Uklidňuje jej také, že se jí bude líbit jeho vzhled, neboť má prý slabost pro starší pány. To Harpagona potěší, když však přijde řeč na Frosininu odměnu, Harpagon citelně ochladne a spěšně odejde.

Jednání třetí

• Výstup 1
  • Harpagon ve svém domě uděluje služebnictvu a rodině rozkazy. Nejprve nařizuje vše uklidit (ale tak, aby se při tom nábytek neopotřeboval).
• Výstup 2
  • Číšníkům Harpagon nařizuje, aby při obsluze šetřili s vínem a ředili jej vodou. Sluhové si mu stěžují, že mají děravé a zašpiněné oblečení, což se mají podle Harpagona při obsluze snažit skrýt.
• Výstup 3
  • Elišce Harpagon nařizuje, aby se připravila k uvítání Mariany.
• Výstup 4
  • Kleantovi Harpagon nařizuje, aby se k Marianě choval slušně, s čímž Kleant souhlasí, avšak projevuje svou rozmrzelost nad tím, že si ji Harpagon chce vzít.
• Výstup 5
  • Harpagon mluví s Jakubem, svým kuchařem a kočím. Nařízuje mu vystrojit hostinu, nehodlá mu však na ni poskytnout prakticky žádné prostředky, v čemž jej přítomný Valér podporuje. Poté rozkáže Jakubovi, aby připravil kočár s koňmi, kteří však jsou slabí a vychrtlí, neboť nemají dostatek jídla. Jakub si pak postěžuje na Valérovo pokrytectví a řekne Harpagonovi, že se mu každý vysmívá kvůli jeho lakotě.
• Výstup 6
  • Valér se s Jakubem pohádá a dá mu výprask, Jakub mu slíbí pomstu.
• Výstup 7
  • Frosina informuje Jakuba, že už dorazila i s Marianou.
• Výstup 8
  • Mariana není z nastávající svatby s Harpagonem nijak nadšena, Frosina ji však uklidňuje, že je Harpagon už starý, a že jistě brzy zemře.
• Výstup 9
  • Přichází Harpagon a vítá Marianu.
• Výstup 10
  • Přichází Eliška, Mariana se děsí Harpagona a v duchu jej odmítá.
• Výstup 11
  • Přichází Kleant, ve kterém Mariana poznává svého milence. Kleant ji pozdraví, přičemž však projeví svou nelibost nad jejím sňatkem s Harpagonem. Harpagon se rozzuří, Mariana však jeho výrok schvaluje.
• Výstup 12
  • Kleant oznamuje, že jako občerstvení objednal mnoho mís tropického ovoce, což Harpagona při pomyšlení na výdaje zděsí. Navíc nabízí Marianě Harpagonův drahý prsten jako dar a přes Harpagonovy protesty ji přinutí jej přijmout.
• Výstup 13
  • Sluha oznamuje Harpagonovi, že mu kdosi přinesl peníze, ten odchází.
• Výstup 14
  • Přibíhá Štika, který informuje Harpagona, že koně u jeho kočáru nejsou okováni.
• Výstup 15
  • Harpagon nařizuje Valérovi, aby dohlížel na konzumaci přineseného ovoce, aby bylo možné jej opět prodat a získat tak část peněz zpět.

Jednání čtvrté

• Výstup 1
  • Klenat, Mariana, Eliška a Frosina se domlouvají, jak překazit Harpagonovu svatbu a dosáhnout sňatku Kleanta s Marianou. Frosina navrhuje, aby její přítelkyni vydávali za bohatou vévodkyni, která chce na Harpagona po svatbě převést veškeré své jmění a tak dosáhli jeho rozchodu s Marianou.
• Výstup 2
  • Harpagon zpozoruje, jak se Kleant chová k Marianě, a pojme podezření.
• Výstup 3
  • Harpagon předstírá, že by chtěl Kleanta s Marianou oženit, což vede k prozrazení Kleantových pravých citů k Marianě. Harpagon pak Kleantovi přikáže, aby se Mariany zřekl, a vzal si místo ní ženu, kterou mu vybere. To Kleantes odmíná.
• Výstup 4
  • Přichází Jakub a předstírá, že chce hádku Kleanta s Harpagonem urovnat. Přitom jim však oběma lže o výrocích toho druhého a poté odejde.
• Výstup 5
  • Když se Harpagon s Kleantem doví, že jim Jakub lhal, propukne jejich hádka nanovo. Harpagon nakonec odchází.
• Výstup 6
  • Přichází Štika, který Kleantovi oznamuje, že ukradl Harpagonovy peníze.
• Výstup 7
  • Harpagon hořekuje nad ztrátou svých peněz.

Jednání páté

• Výstup 1
  • Harpagon se domlouvá s policejním komisařem na průběhu vyšetřování.
• Výstup 2
  • Komisař chce vyslechnout Jakuba, ten si však myslí, že s ním chce mluvit o chystané hostině. Když se doví, že se jedná o vyšetřování krádeže, obviní Valéra, aby se mu pomstil.
• Výstup 3
  • Přichází Valér, kterého Harpagon okamžitě obviňuje ze zločinu. Valér se domnívá, že s ním mluví o jeho vztahu s Eliškou a snaží se jej uklidnit. Harpagon se tak dovídá, že Valér s Eliškou uzavřeli svatební smlouvu.
• Výstup 4
  • Harpagon vyhrožuje Valérovi s Eliškou tvrdými tresty, zejména proto, že se stále domnívá, že Valér odcizil jeho peníze.
• Výstup 5
  • Přichází Anselm, Valér se zatím hájí, že může prokázat svůj urozený původ - tvrdí, že je synem neapolského kupce. Dle jeho vyprávění Mariana poznává, že je Valér její ztracený bratr. Anselm se pak prohlásí za jejich otce.
• Výstup 6
  • Přichází Kleant, který Harpagonovi oznamuje, že jeho peníze jsou v bezpečí, a že mu budou vráceny, pokud svolí k jeho sňatku s Marianou. Harpagon nakonec souhlasí, poté, co Anselm přislíbí zaplacení věna obou párů a výdajů za komisaře.

Maturitní úkoly

• Téma – lakota
• Motivy – lakota, láska
• Časoprostor – odehrává se v neznámém čase v Harpagonově domě v Paříži, záběr díla je přibližně den
• Kompoziční výstavba – 5 jednání o celkem 44 výstupech, dále členěno na repliky, přítomné jsou scénické poznámky
• Literární druh – drama, literární žánr – komedie
• Vypravěč - není
• Postavy
  • Harpagon – lakotný, bezohledný člověk dbající na svůj majetek více, než na štěstí svých dětí.
  • Kleantes – Harpagonův syn, poněkud vznětlivý, jinak jde ale o kladnou postavu
  • Eliška – o něco mírnější, než její bratr
  • Valér – vychytralý
  • Štika – věrný, též vychytralý
  • Jakub – mstivý, trochu komediantský
  • Anselm – velkorysý a štědrý
• Vyprávěcí techniky – zejména dialog, příležitostně monolog
• Jazykové prostředky – většinou spisovný jazyk, užívána jsou nicméně i slova hovorová
• Kontext autorovy tvorby a informace o autorovi
  • 1622-1673
  • Narodil se do rodiny dvorního čalouníka, vystudoval práva. V roce 1643 vytvořil spolu s Pierrem Corneillem a dalšími herci a dramatiky divadelní soubor Skvělé divadlo a začal používat jméno Molière, aby nízkými komediemi nepošpinil svou rodinu. Divadlo nakonec zaniklo a Molière skončil ve vězení pro dlužníky. Později však Molière získal přízeň králova bratra a později i krále Ludvíka XIV. a začal pro něj organizovat královské slavnosti. Zemřel po produkci své hry Zdravý nemocný, v níž také hrál. Protože nestihl přijmutí svátosti před smrtí a nezřekl se "hříšné" herecké profese, odmítala jej církev až do intervence krále pohřbít.
  • Molièrovy hry kritizovaly společnost a špatné lidské vlastnosti. Napsal celkem 33 her, inspiroval se evropským lidovým divadlem – fraškami a commedia dell'arte, záměrně však narušoval zásady vyžadované klasicistním dramatem, např. jednotu místa, času a děje. Pro komedie též využíval prvků typických pro tragédii. Jeho komediální dílo je rozmanité - psal frašky, veselohry, zápletkové i charakterové komedie. Ve svých hrách kritizoval přetvářku, pokrytectví, lakotu a další špatné vlastnosti. Typickým znakem jeho her je redukovaný počet postav, spletitý děj a překvapivé a rychlé rozuzlení.
  • Významná díla
    • Tartuffe – pokrytec Tartuffe si získá přízeň šlechtice Orgona svým zdánlivě zbožným a ušlechtilým chováním. Ve skutečnosti však usiluje o Orgonův majetek a jeho ženu, Elmíru. Kvůli jeho intrikám také Orgon vyžene svého syna Damise a nechce své dceři Marianě dovolit sňatek s jejím milým, Valérem. Tartuffovu pravou povahu pozná až poté, co na něj převede veškerý majetek. V následujícím sporu se však na jeho stranu postaví sám král a hra končí happyendem. Hra byla až do roku 1669 zakázána pro svou kritiku církve.
    • Zdravý nemocný – hra o hypochondrovi Arganovi, který tyranizuje své okolí a nutí svou dceru Angeliku do sňatku s lékařem
    • Misantrop – hra o "misantropovi" Alcestovi, kterému se hnusí pokrytectví a přetvářka
    • Don Juan – hra o bezohledném a vypočítavém Donu Juanovi, kterého nakonec pohltí peklo, když pro legraci pozve komtura, kterého zabil, na svou hostinu. I tato hra byla dlouho zakázána.
• Literární a obecně kulturní kontext
  • Období klasicismu, 17.-18. století
  • Ze slova Classis
  • Francie – Ludvík XIV.
  • Znovu návrat k antice – důsledné dodržování antických principů
  • Nová estetická pravidla – zdokonalení umělecké formy a zušlechťování jazyka
  • Pravidla klasicismu – vychází z racionalismu, „jediná krása je krása pravdy“
  • Umělecká dokonalost a vysoký estetický účinek má být dosažen zejména dodržováním přísného řádu a systému pevně zakotvených pravidel a metod.
  • Umělecké hodnoty jsou považovány za stálé a neměnné.
  • Za vrchol dokonalosti se považuje antická kultura.
  • Jsou stanovena obecně daná měřítka krásy.
  • Pro jednotlivé druhy umění je určeno jednoznačné uplatnění (např. tragédie jsou určeny vyšším vrstvám, komedie zejména spodině).
  • Obecně daná pravidla tvorby s cílem odlišit vkus elity od nižších vrstev
  • Nicolas Boileau – Umění básnické – receptář básnické tvorby – pravidla klasicismu pro literaturu
  • Žánry klasicismu
    • Vyšší – tragédie, epos, óda
    • Nižší – komedie, satira, bajka
  • Prolínání žánrů je považováno za nepřípustné, zejména vysokých žánrů s nízkými
  • Charakter postav je často postaven na dobovém náhledu na jejich třídu:
    • Šlechtici – zobrazováni jako hrdinové a adresáti vyšší literatury – ušlechtilé city a vlastnosti, důstojné a vybrané způsoby chování
    • Měšťané – 3. stav – naopak zobrazováni jako komičtí a nízcí, nemohou se vyrovnat šlechticům, i když jsou stejně bohatí
  • Francouzský klasicismus
    • Nadčasové hodnoty – obecně platné lidské vlastnosti + moralistní ráz
    • Klasicistní poezie – eposy, ódy, bajky, básně popisné, didaktické a naučné
    • Próza – filozofie – eseje, memoáry, pohádky
    • Drama – klasicistní, musela dodržovat zásadu tří jednot podle antiky
  • Klasicistní literatura vyzdvihovala nutnost společenského řádu, pevné morálky a schvalovala i absolutismus. Na rozdíl od baroka je zastáncem střídmosti, kázně a rozumu
  • Typické jsou literární salony, kde se literární díla předčítala i kritizovala a kde se o literatuře diskutovalo
  • Významní / související autoři klasicismu
    • Pierre Corneille (Francie, 1606-1684)
      • Významný francouzský dramatik, básník a lyrik
      • Cid – příběh Cida, který musí obhájit čest svého otce soubojem s otcem své snoubenky, Ximeny. Když jej v souboji zabije, žádá naopak Ximena Cidovo potrestání, i když jej stále miluje. Nakonec je však díky pomoci krále a Cidova otce situace urovnána a Cid s Ximenou se vezmou.
    • Jean de La Fontaine (Francie, 1621-1695)
      • Bajky s dramatickou podobou
      • Formou alegorie upozorňoval na špatnosti na dvoře a zobrazoval špatné lidské vlastnosti
    • Jean Baptiste Racine (Francie, 1639-1699)
      • Francouzský dramatik z období klasicismu – vrchol francouzské dramatické tvorby 17. st
      • Faidra – žena krále Thésea, Faidra, se zamiluje do jeho syna Hippolyta. Kvůli intrikám Faidřiny chůvy se Théseus domnívá, že Hippolytos chtěl Faidru zneužít, a tak na něj svolá hněv bohů. Faidra nakonec Théseovi sdělí, že byl oklamán a spáchá sebevraždu.
    • Carlo Goldoni (Itálie, 1707-1793)
      • Tvůrce italské národní komedie
      • Sluha dvou pánů – sluha Truffaldino se nechá zaměstnat současně dvěma pány, což vede k řadě problémů a komických situací
      • Poprask na laguně – hra o sporu mezi ženami žijícími ve městečku Chiozza, který vyeskaluje a nakonec skončí až u soudu