Frankenstein: Porovnání verzí

Z EkzamenoWiki
Přejít na: navigace, hledání
(N, některé části mohou být převzaty z odpovídajících článků na Wikipedii)
 
m (kat.)
Řádek 75: Řádek 75:
 
**** ''Odpoutaný Prometheus'' – filozofické drama, zpracování báje o Prométheovi, který lidem přinesl oheň, a byl za to Diem potrestán. V Shelleyově díle se na rozdíl od antické báje Prométheus nepodvolí, nýbrž vytrvá až do Diova svržení. Uplatňuje se zde titanismus, Shelley v díle vyjadřuje své představy o lidské svobodě a o vítězství dobra nad zlem.
 
**** ''Odpoutaný Prometheus'' – filozofické drama, zpracování báje o Prométheovi, který lidem přinesl oheň, a byl za to Diem potrestán. V Shelleyově díle se na rozdíl od antické báje Prométheus nepodvolí, nýbrž vytrvá až do Diova svržení. Uplatňuje se zde titanismus, Shelley v díle vyjadřuje své představy o lidské svobodě a o vítězství dobra nad zlem.
 
**** ''Óda na západní vítr'' – jedna ze Shelleyových nejznámějších básní líčící rozbouřenou přírodu jako symbol svobody a nespoutanosti
 
**** ''Óda na západní vítr'' – jedna ze Shelleyových nejznámějších básní líčící rozbouřenou přírodu jako symbol svobody a nespoutanosti
 +
 +
[[Kategorie:Český jazyk]]

Verze z 29. 3. 2018, 14:24


Český jazyk
Literární dílo (rozbor)
Titul Frankenstein
Literární období romantismus
Literární druh epika
Autor Mary Wollstonecraft Shelley
Literární žánr hororový román
První vydání 1818
První české vydání 1966 (Práce)
Kanonické vydání {{{vydani_kanon}}}


Děj

  • Samotný děj začíná čtyřmi dopisy Roberta Waltona své sestře paní Savillové. V nich líčí přípravy a průběh své expedice k Severnímu pólu. Čtvrtý dopis už je psán na palubě lodi a přechází v deníkové záznamy. V tom je vylíčeno, jak byla loď obklopena svírajícím se ledem, a také, jak spatřili asi půl míle daleko psí spřežení řízené jakýmsi obrem, které jim však nakonec zmizelo za hrbolky rozsáhlé ledové plochy. Ráno po této příhodě se loď setká s ledovou krou, na které jsou podobné sáně, jako viděli den předtím, a člověk, kterého námořníci zachrání. Walton se nakonec s cizincem (Frankensteinem) spřátelí, a ten mu vypráví svůj příběh jako varování – poznává v něm stejný zápal, jako měl dříve sám a obává se, aby Walton neskončil stejně špatně, jako on.
  • Frankenstein pochází z jedné z nejpřednějších ženevských rodin, jeho otec vykonával mnoho let důležité veřejné funkce. S Frankenstinovou matkou se seznámil, když se snažil pomoci příteli, který byl řadou náhod přiveden na mizinu a nakonec zemřel, byla totiž jeho dcera. Po přítelově smrti se jí ujal, a nakonec se vzali. Ihned po sňatku se Frankensteinovi rodiče vydali na cesty, sám Frankenstein se narodil v Neapoli. Oba rodiče Frankensteina milovali, a tak měl velmi šťastné dětství. Dlouhou dobu byl jedináčkem, až, když bylo Frankensteinovi pět let, jeho rodiče adoptovali dívku pocházející ze šlechtické rodiny, jejíž matka zemřela při porodu a jejímuž otci zkonfiskovali majetek – Alžbětu. Frankenstein si Alžbětu velmi oblíbil, nebyly mezi nimi žádné neshody. Zatímco Alžběta byla klidnější a soustředěnější, Frankenstein byl praktičtější a hluboce zasažen touhou po vědění. Svět byl pro něj tajemstvím, které toužil odhalit. Když je Frankensteinovi sedm, narodí se jeho rodičům druhý syn Arnošt. Po jeho narození rodiče zanechají svých cest a usadí se v Ženevě. Ve škole se Frankenstein spřátelí se synem ženevského obchodníka – Jindřichem Clerevalem. Frankenstein náhodou v lázních objeví spisy o přírodní filozofii (staré teorie o alchymii, metafyzice a magii), do kterých se zcela ponoří. Jednou však spatří, jak blesk rozbije jeden starý dub na padrť. V té chvíli je u nich náhodou na návštěvě i jakýsi znalec přírodních věd, který se, podnícen tímto úkazem, pustí do výkladu vlastní teorie elektřiny a galvanismu. Jeho přednáška zcela zastíní přírodní filozofii, kterou nakonec začne Frankenstein opovrhovat. To jej na chvíli odvrátí od studia přírodních věd a začne se raději věnovat matematice a podobným odvětvím. V jeho sedmnácti letech se rodiče rozhodnou dát jej na univerzitu v Ingolstadtu. Alžběta však dostane neštovice, její matka jí sice vyléčí, ale sama se nakazí a zemře. Po několika týdnech Frankenstein odjíždí do Ingolstadtu (v této části je vyobrazen Frankensteinův odpor k poznávání nových lidí, považuje se za „neschopného přizpůsobit se společnosti cizích lidí“ – znak romantického hrdiny?). Prahne však po vzdělání. Po příjezdu jej náhoda nejprve zavede k profesoru Krempovi – přírodovědci. Jeho nepříjemné vystupování však Frankensteina od jeho oboru spíše odrazuje. Seznámí se však se vstřícným profesorem chemie – Waldmanem, jehož přednášky ho zaujmou a přivedou zpět ke studiu přírodních věd, do kterých se Frankenstein zcela ponoří. Nejvíce jej uchvátí fyziologie a anatomie a snaží se zjistit, co je podstatou života. Zkoumá tedy již mrtvá těla v hrobkách a márnicích, na kterých zkoumá posmrtné procesy. Nakonec se mu skutečně podaří odhalit tajemství vzniku života a rozhodne se, že vytvoří umělého člověka. Protože by malé rozměry normálního lidského těla značně zpomalily jeho práci, rozhodne se vytvořit třímetrového obra. Tělesné části sbírá z mrtvých živočichů, dokonce pro svůj pokus trápí živá zvířata. Jedné listopadové noci spustí své přístroje a jednu hodinu po půlnoci se stvoření, které vytvořil, probudí. Teprve tehdy si však Frankenstein uvědomí, jak zrůdného netvora stvořil, a uteče před ním. Ráno rozrušeně prochází Ingolstadtskými ulicemi a potká Clervala. Toho opatrně dovede k sobě domů, a zjistí, že netvor zmizel. Poté, co odvede Clerevala do pokoje se však nervově zhroutí a několik měsíců je upoután na lůžko. Díky Clerevalově péči se však nakonec vzpamatuje. Pomůže mu i dopis od Alžběty. Po svém uzdravení zanechá studia přírodních věd a raději se věnuje studiu orientální literatury. Téměř dva roky poté, co stvořil netvora však dostane dopis od otce, ve kterém mu oznamuje, že jeho malý bratr Vilém byl uškrcen. Frankenstein se rozhodne okamžitě odjet do Ženevy. Po cestě obdivuje nádhernou švýcarskou přírodu, která jej uklidňuje (motiv přírody se v knize stále opakuje a je patrné, že je v ní Frankenstein spokojený – další znak romantismu?). Když dorazí do okolí Ženevy, jsou městské brány už zavřené, a proto musí trávit noc ve vesnici asi půl míle od města. Rozhodne se prohlédnout si místo, kde byl Vilém zavražděn. Strhne se bouře (která je z pohledu Frankensteina krásná i strašná zároveň), ale Frankenstein pokračuje v cestě. Najednou v šeru spatří obří postavu – netvora, kterého stvořil, a kterého ihned začne podezírat z vraždy svého bratra. Chce netvora pronásledovat, ale ten mu snadno uteče. Ráno spěchá k domu své rodiny a zvažuje, jestli má odhalit pravdu o netvorovi. Nakonec se rozhodne o něm pomlčet – domnívá se, že by mu stejně nikdo nevěřil. Doma se setkává se svým bratrem Arnoštem, od kterého se doví, že z vraždy se stala podezřelou Justýna Moritzová (kterou k nim dříve přijali jako služebnou, protože s ní její matka po smrti jejího otce dost ošklivě zacházela). V den Vilémovi smrti totiž onemocněla a později se u ní našel i medailónek, který měl Vilém ten den na sobě, a který v den vraždy zmizel. Na základě toho byla Justýna zatčena. Frankenstein pevně doufá, že bude Justýna zproštěna obvinění, neboť stále věří v netvorovu vinu. Justýna je však nakonec kvůli různým podezřelým okolnostem, a kvůli tomu, že se sama přizná, odsouzena. Frankenstein s Alžbětou jí později navštíví ve vězení, kde jim Justýna prozradí, že se přiznala jen kvůli zpovědníkovi, který jí zastrašoval a hrozil jí vyobcováním z církve. Následujícího dne je Justýna přes protesty Alžběty s Frankensteinem popravena. Frankensteina pronásleduje pocit viny za smrt Justýny a svého bratra, což způsobuje i to, že se snaží vyhýbat lidem. Později se přestěhují do Bellerive, což Frankensteinovi vyhovuje, protože jeho toulky po přírodě a po jezeře neomezuje zavírání městských bran. Rád tráví svůj čas se člunem na jezeře. Prožitá neštěstí také otřesou zdravím Frankensteinova otce, a Alžbětu uvrhnou do stavu malomyslnosti – přestane věřit ve spravedlnost. Jednoho dne odejde Frankenstein z domova a vypraví se do blízkých údolí, kde chce ve velebnosti alpské krajiny zapomenout na své starosti. Jeho cílem je Chamonixké údolí. Při cestě skrz údolí se opět na chvíli cítí šťastný – příroda jej blaží a utěšuje. Brzy však zase upadne do svých zoufalých úvah. Nakonec konečně dorazí do Chamonix, odkud zpoza okna pozoruje bouři zuřící nad Mont Blancem a naslouchá šumění Arve, což jej opět uklidní. Zastaví se ještě u pramene Arveironu napájeného ledovcem a nakonec se rozhodne vystoupit na vrcholek Montanvertu. Sestoupí na ledovec a náhle zahlédne postavu, která se k němu přes trhliny v ledu neobyčejně rychle blíží a on pozná, že to je netvor, kterého stvořil. Rozhodne se s ním bojovat na život a na smrt. Netvor mu však nabídne, že pokud splní jeho podmínky, nechá jeho i všechny ostatní lidi na pokoji, pokud však Frankenstein odmítne, bude vraždit jeho zbývající příbuzné a přátele. Frankenstein se na něj vrhne, ale netvor jej snadno odstrčí. Netvor Frankensteinovi připomene jeho povinnosti k němu, jako ke svému dílu, a prosí jej, aby ho učinil šťastným, tvrdí, že na začátku byl hodný a dobrý a pouze utrpení jej učinilo zlým. Žádá Frankensteina, aby vyslechl jeho příběh, a teprve poté jednal. Frankenstein se nakonec rozhodne, že alespoň vyslechne netvorovo vyprávění. Netvor jej tedy doprovodí do chatrče, kde mu vylíčí svůj příběh.
  • Netvor líčí, jak si jen matně pamatuje své počátky i odchod z domu v Ingolstadtu. Před příliš jasným světlem utekl do lesa, kde se živil jakýmisi bobulemi. Postupně jej začne těšit denní světlo a zpěv ptáků. Jednoho dne nalezne oheň po tulácích a přijde na to, že je k vytvoření ohně třeba dřevo. Najde tu také po tulácích různé zbytky a opéká si na ohni ořechy a kořínky. Nakonec však už v okolí není dost potravy, a tak odejde. Najde jakousi chýši, odkud svým děsivým vzhledem vyžene jejího obyvatele – ovčáka. Po odpočinku v chýši pokračuje v cestě a nakonec dorazí do vesnice. Je hladový a vejde do jednoho z nejvýstavnějších domů, jehož obyvatele vyděsí. Nakonec se na něj vesničané vrhnou a zaženou ho. Netvor se ze strachu ukryje v jakési kůlně, která přiléhá k domku. Skulinou může pozorovat, co se děje v domku. Obyvatele domku si na první pohled oblíbí, ale po předchozích zkušenostech se jim bojí ukázat, rozhodne se je nejprve po nějaký čas pozorovat. V domě žijí dva mladí lidé a jeden slepý stařec. Zprvu jim netvor krade jídlo, ale když zjistí, v jaké žijí chudobě a uvědomí si, že jim tím škodí, přejde opět na bobule a kořínky. Také jim pomáhá – například jim nosí zásoby dříví. Časem zjistí, že si obyvatelé domku dokáží sdělovat informace s pomocí zvuků. Tomu se snaží také naučit a časem se mu podaří pochytit názvy některých nejběžnějších věcí. Také zjistí jména obyvatel domku – Starci říkají otče, dívka se jmenuje Agáta, mladík Felix. Netvor doufá, že když se naučí mluvit, bude je moci přesvědčit o svých dobrých úmyslech a získat si jejich přízeň. Jednoho dne přijede do domku další žena – Safie. Ostatní obyvatelé domku začnou Safii učit svou řeč (je cizinka), kteréžto příležitosti využije i netvor ke zdokonalení své řeči. Za dva měsíce již dokáže dobře rozumět hovoru. Také se časem naučí číst. Po čase se také dozví víc o rodině, která žije v domku.
  • Stařec se jmenuje de Lacey a pochází z urozené francouzské rodiny. Ještě několik měsíců před netvorovým příchodem žila rodina v přepychu. Safiin otec – turecký obchodník – je však jednou nespravedlivě odsouzen, a Felix je náhodou přítomen soudu. Rozhodne se Turkovi pomoci a pozná Safii, do které se zamiluje. Safie je na rozdíl od svého otce křesťanka. Felix pomůže turkovi utéci právě noc před dnem jeho plánované popravy, a pomůže jim otéct do Livorna. Turek slíbí Felixovi Safii za ženu, ve skutečnosti však nechce svou dceru prodat za křesťana a má jiné plány. Felixův čin navíc brzy vyjde najevo a Alžběta s de Laceyem jsou uvězněni. Felix odjede, aby se je pokusil osvobodit. To se mu však nepodaří, rozsudkem je jim zabaveno celé jmění a jsou vyhoštěni z Francie. Útočiště naleznou v Německu. Turek se zatím projeví jako hanebný člověk, který opustí se Safií Itálii a pošle mu jen nepatrný obnos jako odměnu za pomoc. Safie se nakonec dozví místo Felixova pobytu a tak za ním odjede.
  • Později najde netvor v lese nějaké šatstvo a knihy, které si přečte (Ztracený ráj – Milton, Životopisy – Plutarchos, Utrpení mladého Werthera – Goethe). Také v kapse obleku, který vzal ve Frankensteinově laboratoři, najde deník s popisem jeho stvoření a s informacemi o Frankensteinově rodině. Netvor se rozhodne získat si laskavost a pochopení rodiny, v jejíž kůlně žije, a očekává příležitost, aby s nimi mohl promluvit. Rozhodne se promluvit nejprve se slepým starcem – toho nevyděsí netvorův vzhled. Stařec jej celkem mile přivítá, netvor se mu svěří, že je nešťastný a odpudivý, a že veškeré naděje vkládá ve své přátele, o kterých doufá, že mu pomohou. Nakonec starci odhalí, že to jeho rodina jsou oni přátelé, zrovna, když se zbytek rodiny vrací. Agáta omdlí, Safie uteče a Felix se na netvora vrhne. Netvor má nejprve chuť Felixe zabít, ale ovládne se a raději uteče. Tam rozzlobeně a žalostně skučí a ničí vše, co mu přijde do cesty. Za chvíli se však uklidní a uvědomí si, že by si ještě mohl získat přízeň rodiny. Chce si tedy znovu promluvit se starcem a získat jej zcela na svou stranu. Zaslechne však Felixe, jak se baví s majitelem domku o tom, že se stěhují. To jej rozhněvá natolik, že nanosí kolem domku různé snadno zápalné předměty, a v noci celé stavení zapálí. Rozhodne se jít za svým stvořitelem – Frankensteinem, který by jej mohl pochopit. Na své cestě zachrání před utopením jakousi dívku, ale její společník jej postřelí. To vzbudí netvorův hněv a přísahá strašlivou pomstu. Po několika týdnech se netvorovo zranění zahojí a on pokračuje v cestě do Ženevy. V okolí Ženevy poté spatří Viléma a doufá, že je ještě mladý a nepředpojatý. Ukáže se mu, a prosí jej, aby ho vyslechl. Vilém mu však nadává, že je stvůra a netvor, a že to poví tatínkovi panu Frankensteinovi. To netvora popudí, a tak jej zabije. Poté spatří, že má Vilém medailónek. Ten vezme, a začne hledat přístřeší. Ve stodole najde Justýnu, které dá medailónek, aby byla odsouzena za vraždu. Nakonec netvor požádá Frankensteina, aby mu stvořil ženu, která by byla stejně hrůzná jako on a neštítila by se ho tedy.
  • Frankenstein zpočátku netvorovo přání odmítá. Netvor Frankensteinovi slíbí, že poté, co mu stvoří ženu, odejde do pustin Jižní Ameriky, kde nebudou nikomu škodit. Frankensteinovi je nakonec netvora líto a rozhodne se mu jeho přání splnit. Netvor mu řekne, že postup jeho práce bude sledovat, a že se nemusí obávat, že by za ním netvor přišel, dokud nebude práce hotova. Frankenstein se vrátí ke své rodině. Otec se jej doma zeptá, jestli by se nechtěl oženit s Alžbětou. Frankenstein se však obává oženit se dokud nebude jeho práce na ženském netvorovi dokončena. Pro svou práci potřebuje znalosti některých odborníků v Anglii, a také se mu příčí začít práci na dalším netvorovi v otcově domě. Vymůže si proto u otce souhlas k návštěvě Anglie. Doprovází jej Clereval. V Londýně kontaktuje zdejší přírodovědce, aby od nich získal pro jeho práci potřebné výsledky jejich bádání. Po delším pobytu v Londýně dostanou dopis od skotského přítele, který je zve na návštěvu. To Frankensteinovi vyhovuje – rozhodne se dokončit svůj experiment v nějakém ztraceném koutě Skotska. Chvíli cestuje po Anglii společně s Clerevalem, nakonec se však začne obávat netvorova hněvu z jeho nečinnosti. Obává se, aby netvor neublížil jeho rodině nebo Clerevalovi. Frankenstein tedy s výmluvou, že si chce sám procestovat Skotsko Clerevala opustí rozhodnut začít se svou prací. Nakonec se usadí na jednom z pustých ostrůvků Orknejí. Tam pomalu postupuje se svou strašlivou prací. Jednoho dne však Frankenstein uvažuje nad možnými důsledky svého počínání – je možné, že by se netvor s ženským netvorem rozešli a pak škodili lidem tím více. Také jej napadne, že by mohla z jejich dětí vzniknout rasa stvůr ohrožující lidi. Při těchto úvahách spatří za oknem odporného netvora, v jehož obličeji najde výraz zloby a proradnosti. V hrůze tedy zničí a roztrhá rozdělané tělo ženského netvora. Když to spatří netvor za oknem, zmizí s výkřikem plným ďábelského zoufalství a pomsty. V noci ještě Frankensteina navštíví a znovu mu vyhrožuje – řekne mu, že o jeho svatební noci bude s ním. Frankenstein se na něj vrhne, ale netvor mu uteče a odpluje z ostrova. Druhý den dostane psaní od Clerevala, ve kterém jej prosí, aby za ním přijel. Frankenstein se tedy rozhodne opustit ostrov. Před svým odchodem ještě zahladí stopy své práce na novém netvorovi. Poté odpluje z ostrova, vítr jej však zažene daleko od břehu, takže mu hrozí, že bude zahnán na širé moře. Nakonec se však vítr uklidní a Frankenstein spatří v dálce obrys pevniny. Ze svého oděvu vytvoří plachtu a zamíří k pevnině, které nakonec dosáhne. Po Frankensteinově příjezdu se seběhne zástup lidí, který se k němu chová chladně a nepřátelsky. Řeknou mu, že je podezřelý z vraždy, a odvedou jej za soudcem Kirwinem. Tam obyvatelé ostrova vylíčí podrobnosti nálezu těla a řeknou, že po vraždě viděli muže nasedat do podobného člunu, jaký má Frankenstein. Také řeknou, že muž, kterého našli, byl uškrcen. To vyděsí Frankensteina, který si vzpomene na Vilémovu vraždu. Poté je Frankenstein odveden do místnosti s mrtvým, kde s hrůzou spatří mrtvého Clerevala. Frankenstein si začne nahlas vyčítat přítelovu smrt a nervově se zhroutí. Dva měsíce je nemocen a blouzní. Po dvou měsících opět nabude plného vědomí, a zjistí, že je ve vězení. Pan Kirwin se k němu chová laskavě a dokonce pozve na návštěvu jeho otce. Po třech měsících ve vězení je Frankenstein osvobozen, protože byl v době zločinu prokazatelně na Orknejích. Vrací se tedy s otcem do Ženevy, ale stále jej pronásleduje pocit viny a strach z netvora. V Paříži dostane dopis od Alžběty, která jej ujišťuje, že na jejich vzájemném sňatku netrvá, pokud Frankenstein už miluje jinou. To Frankensteinovi připomene netvorova slova, že o jeho svatební noci bude s ním. Domnívá se, že to znamená, že jej chce netvor o svatební noci zabít. Rozhodne se svůj sňatek neodkládat, a netvorovi se postavit. Napíše tedy Alžbětě, že s jejich sňatkem zcela souhlasí, a že den po svatbě jí prozradí strašlivé tajemství. Po návratu je dohodnuto datum sňatku, a Frankenstein se ozbrojí pro boj s netvorem, stále u sebe nosí pistole a dýku. Po skončení obřadu odjede s Alžbětou na lodi do Evianu. Během cesty se Frankenstein kochá horami a naposledy v životě prožívá štěstí. K večeru se Frankenstein začne obávat návštěvy netvora a připraví se na boj. Aby Alžbětu svým soubojem nezneklidnil, pošle jí do jejího pokoje. Po chvíli z něj zaslechne Alžbětin výkřik, a teprve tehdy si uvědomí netvorův pravý záměr. Běží do jejího pokoje, ale najde jí už mrtvou. Za otevřeným oknem ještě spatří netvora, po kterém vystřelí. Netvor se však jeho výstřelu vyhne, odběhne k jezeru a skočí do vody. Frankenstein jej dá pronásledovat, ale nikdo jej nenajde. Rozhodne se alespoň ochránit svého otce a Arnošta, proto se okamžitě vydá do Ženevy. Otec po několika dnech zemře zármutkem, Frankenstein se opět zhroutí. Poté, co se vzpamatuje, začne přemýšlet o tom, jak netvora pronásledovat a pomstít se mu. Zajde tedy za soudcem, kterému vylíčí svůj příběh, a požádá jej, aby dal netvora stíhat. Soudce mu řekne, že mu rád pomůže, ale že netvor je natolik mocný, že by bylo velmi obtížné jej nají, nebo dokonce chytit. Frankenstein si myslí, že mu soudce nevěří a rozhodne se pomstít se netvorovi sám. Poté začne Frankenstein po netvorovi samostatně pátrat. Navštíví hřbitov, kde jsou pohřbeni Vilém, Alžběta i otec. Tam jim přísahá, že bude netvora pronásledovat, dokud on nebo netvor nezemře. Netvor, který jeho přísahu vyslechl se mu však vysměje. Frankenstein jej pak mnoho měsíců pronásleduje. Netvor za sebou občas nechává vzkazy vyryté do kůry stromů nebo vytesané do kamenů. Netvor pokračuje v cestě na sever, Frankenstein za ním. Nakonec si Frankenstein obstará psí spřežení, a dostává se k netvorovi stále blíže. Od lidí v jedné vesnici se doví, že netvor ukradl psí spřežení a pokračuje na sever směrem, kde není žádná pevnina. Frankenstein pokračuje v pronásledování. Po čase spatří v dálce postavu netvora, ke kterému se začne stále více přibližovat. Když je však už téměř u něj tak led, po kterém jede, pukne a Frankenstein je na kře odnesen na moře. Nakonec spatřil loď, na které se právě nachází, ze saní si udělala vesla a podařilo se mu dostat až k lodi. Na konci svého vyprávění požádá Frankenstein Waltona, aby pomstu v případě jeho smrti dokončil.
  • Frankenstein s Waltonem se plaví dále na sever, brzy je však obklopí obří hory ledu, které by mohly loď rozdrtit. Námořníci odmítají cestovat dál na sever, i pokud by se cesta uvolnila. Frankenstein se je pokusí přesvědčit, ale Walton nakonec souhlasí s návratem v případě, že se uvolní cesta. To se skutečně stane a radost námořníků z návratu probudí Frankensteina. Ten chce pokračovat dál na sever za netvorem, ale nemá už k tomu dostatek sil. Lékař mu dává jen několik hodin života. Frankenstein ještě před svou smrtí Waltonovi řekne, že jeho další postup k netvorovi ponechá na jeho uvážení. Po Frankensteinově smrti nalezne Walton ve Frankenstinově kabině netvora, který lituje svých zločinů. Slíbí Waltonovi že se už žádných dalších nedopustí a že odejde na severní pól, kde se sám zpopelní. Poté vyskočí z okna kabiny a ztratí se v dálce.

Maturitní úkoly

  • Téma – pomsta
  • Motivy – pomsta, příroda, monstrum
  • Časoprostor – odehrává se roku "17.." (ve Waltonově deníku jsou i data, ovšem přesný rok není nikdy uveden) na různých místech (zejména Švýcarsko, Německo, Spojené království, polární oblasti)
  • Kompoziční výstavba – rámcové uspořádání, jinak chronologický a retrospektivní postup, členěno na kapitoly (první část i na dopisy), dále odstavce a věty
  • Literární druh – epika, literární žánr – raný vědeckofantastický/gotický/hororový/romantický román
  • Vypravěč – ich-forma, vypráví buď Walton, Frankenstein nebo netvor – personální vypravěč
  • Postavy
    • Viktor Frankenstein – inteligentní člověk, který si však není vždy zcela schopen uvědomit následky svých činů. Současně je i poněkud asociální, raději než lidskou společnost vyhledává přírodu. Netvorovy činy v něm vyvolají silnou touhu po pomstě.
    • Netvor – též velmi inteligentní. Zpočátku je dobrý a laskavý, po opakovaných projevech nenávisti ze strany lidí se však stane nenávistným a propadá záchvatům zuřivosti. Je dosti asertivní a výřečný, čímž dokáže na Frankensteina dočasně přesvědčit ke spolupráci. Po jeho smrti začne litovat svých zločinů a svého chování vůči svému stvořiteli, a proto se rozhodne spáchat sebevraždu.
    • Henry Clereval – upřímný Frankensteinův přítel, který se o něj staral během nemoci. S Frankensteinem sdílí i lásku k přírodě.
    • Alžběta Lavenzová – milá a laskavá
    • Robert Walton - dobrodruh bažící po vědění stejně jako kdysi Frankenstein
  • Vyprávěcí techniky – užíváno pásmo vypravěče i přímá řeč (dialogy)
  • Jazykové prostředky - spisovný jazyk
  • Kontext autorčiny tvorby a informace o autorce
    • 1797-1851
    • Anglická spisovatelka v období romantismu, autorka gotických románů
    • Narodila se v Londýně do rodiny feministické učitelky a spisovatelky Mary Wollstonecraftové a filosofa a romanopisce Williama Godwina. Matka zemřela 11 dní po porodu, byla vychovávána otcem a nevlastní matkou. 1814 se blíže seznámila s Percym Bysshem Shelleym, se kterým udržovala milostný poměr až do sebevraždy jeho ženy v roce 1816, kdy s ním uzavřela sňatek. Frankenstein byl údajně sepsán na popud Lorda Byrona, který při cestě se Shelleyovými do Švýcarska navrhl, aby se pokusili sepsat hororový příběh. Po sepsání Frankensteina pobývala Shelleyová v Itálii, odkud se však po smrti svého manžela vrátila do Anglie, kde dožila.
    • Frankensteinovi se nevyrovnalo žádné další její dílo, jediným významnějším dílem je Poslední člověk - apokalyptický román pojednávající o životě hlavního hrdiny v budoucí Anglii, kde je zřízena republika. Po osobních tragédiích hlavního hrdiny je svět zasažen morovou pandemií. Dílo výrazně ovlivnilo pozdější anglickou science fiction
  • Literární a obecně kulturní kontext
    • Základním prvkem romantismu je deziluze – zklamání z nenaplnění ideálů osvícenství
    • Romantici se upínají ke gotice
    • Konec 18. st. až 1. pol. 19. st.
    • 4 principy
      • Touha po nepřítomném – potřeba úniku – únik v čase a prostoru – orientace na středověk, antiku apod. orientace na exotické krajiny – Amerika, Tichomoří apod., touha po ideálním společenském řádu a také bezcílná touha
      • Vypjatý individualismus (osobitost) – hlavní hrdina často osamělý, nerad se stýká s lidmi a prchá do přírody
      • Zobrazení jevů v polaritě – hlavní hrdinové romantických příběhů např. i loupežníci nebo psanci, také vnější a vnitřní rozdíly – vnější ošklivost, ale uvnitř výtečné vlastnosti, lyrickoepické žánry – balada (lyrika, epika i drama) – původ žánrů v lidovém prostředí
      • Intenzivní citovost – zaměření se na pocity postav, vzniká horor a detektivní příběh, zalíbení v tajemnu apod.
    • Zaměření se na iracionalitu
    • Hrdinové romantických děl vědí, že svět nelze změnit, z čehož pramení jistá melancholie, pesimismus, zklamání a skepse
    • Časté je použití dramatického prostředí – hory za bouře, zříceniny, polární krajiny...
    • Oblíbené žánry – lyrická balada, poema, básnická povídka, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň, historický román a povídka
    • Významní / související autoři romantismu
      • Ann Radcliffová (Spojené království, 1764-1823)
        • Autorka gotického románu
        • Záhady Udolfa - příběh o dívce Emily, která se po smrti svých rodičů přestěhuje k necitelné tetě a nakonec je okradena lupičem žijícím na hradě Udolfo
      • Ernst Theodor Willhelm Hoffmann (Německo, 1776-1822)
        • Romány
          • Ďáblovy elixíry – o Metardovi, který vypije ďáblův elixír
          • Louskáček a myší král – o dívce, která dostane na Štědrý večer dřevěného panáčka – louskáčka. Její bratr s ním ale začne louskat ořechy a poškodí jej. Dívka nakonec usne pod vánočním stromkem a zdá se jí, jak louskáček oživne a spolu s ostatními hračkami porazí zlého Myšího krále, poté se promění v krásného prince a dívku provede kouzelnou zemí. Známé baletní zpracování od Čajkovského
          • Slečna se Scuderie – zlatník vyrábí šperky a vždy, když si od něj někdo nějaký koupí, zlatník ho zabije a vezme si šperk zpátky
        • Povídky
          • Zlatý hrnec – prolínání reálného a fantastického světa
          • Mistr Blecha – Hoffmanem označena za nejpodivnější z pohádek. Opět prolínání nadpřirozeného s přirozených. Příběh je vyprávěn cyklicky – pouze se mění postava, z jejíž hlediska je příběh vyprávěn
          • Martin, mistr bednářský, a jeho tovaryši
          • Pískoun – Nathanael má trauma z brutálních příběhů o Pískounovi. Nathanael nejprve ztotožňuje Pískouna s advokátem Coppeliem, později s optikem Coppela. Poté se zamiluje do Olympie – loutky, kterou vyrobil Coppelius (tato loutka je však všeobecně dlouho považována za živou). Coppelius nakonec Olympii zničí a Nathanael propadá záchvatům šílenství. Žije však přesto šťastně se svou ženou Klárou, dokud nevystoupí na věž, kde znovu spatří Coppelia. Po tomto setkání se pokusí zabít Kláru, sám nakonec spáchá sebevraždu.
      • George Gordon Byron (Spojené království, 1788-1824)
        • Významný autor poem (básnických povídek)
          • Vězeň chillonský – báseň o bratrech, kteří jsou z politických důvodů vězněni a postupně umírají
          • Lara – příběh mladého šlechtice, který bojuje za svobodu nevolníků a nakonec umírá
          • Džaur – příběh mnicha, který pomstil smrt své milenky a poté odešel do kláštera
        • Manfréd – veršované filozofické drama, hlavní hrdina Manfréd zaviní smrt Astarté a snaží se zbavit pocitu viny. To se mu však nedaří ani v přírodě, ani s pomocí kosmických duchů, nepomůže mu ani opat kláštera.
        • Childe Haroldova pouť – rozsáhlá lyricko-epická skladba o čtyřech zpěvech líčící putování hlavního hrdiny po různých zemích. Skladba začíná jako satira na rytířské romány a dále pokračuje jako básníkův deník.
      • Percy Bysshe Shelley (Spojené království, 1792-1822)
        • Odpoutaný Prometheus – filozofické drama, zpracování báje o Prométheovi, který lidem přinesl oheň, a byl za to Diem potrestán. V Shelleyově díle se na rozdíl od antické báje Prométheus nepodvolí, nýbrž vytrvá až do Diova svržení. Uplatňuje se zde titanismus, Shelley v díle vyjadřuje své představy o lidské svobodě a o vítězství dobra nad zlem.
        • Óda na západní vítr – jedna ze Shelleyových nejznámějších básní líčící rozbouřenou přírodu jako symbol svobody a nespoutanosti