Editace stránky Dvanáct rozhněvaných mužů

{{Literární dílo
  | titul = Dvanáct rozhněvaných mužů
  | obdobi = literatura 20. století (žádný zvláštní umělecký směr)
  | druh = drama
  | autor = Reginald Rose
  | zanr = činohra
  | vydani_svet = 1956 (poprvé uvedeno až v roce 1964)
  | vydani_cesko = 1962
  | vydani_kanon = 1962, Orbis, Bedřich Becher
}}

== Děj ==
=== První dějství ===
Na začátku hry soudní sluha připravuje místnost pro porotce a poslouchá z reproduktoru závěrečnou řeč soudce. Ten v ní apeluje na porotce, aby rozhodli spravedlivě a jednomyslně o vině či nevině obžalovaného. Upozorňuje je též na skutečnost, že v případě, že bude jejich verdikt znít "vinen", bude obžalovaný nevyhnutelně popraven. Porotci se poté odeberou do pro ně vyhrazené místnosti, kde si stěžují na horko a mnozí i na zdlouhavost soudního procesu. Porotce č. 7 se těší na baseballový zápas, na který má lístky. Po chvíli nezávazných diskusí si předseda konečně zjedná pořádek a ptá se ostatních, zda chtějí nejprve případ prodiskutovat, či chtějí rovnou přistoupit k orientačnímu hlasování. Většina porotců souhlasí s okamžitým hlasováním, při kterém jedenáct porotců hlasuje pro vinu a jediný (č. 8) pro nevinu. Ostatním porotcům, které jeho rozhodnutí zvětšiny popudí, pak vysvětlí, že není ochoten rozhodnout o smrti jiného člověka během pěti minut. Připomene také ostatním neutěšené sociální podmínky, ve kterých mladý obžalovaný vyrůstal, a prosí je, aby mu alespoň věnovali trochu svého času. To někteří porotci (zejména č. 3, 7 a 10) zatvrzele odmítají a tvrdí, že o jeho vině nemůže být nejmenších pochyb. Porotce č. 10 navíc začne pronášet své teorie o předurčenosti nižších společenských vrstev ke kriminalitě.

Předseda se spolu s racionalistickým porotcem č. 4 pokouší nastalou debatu usměrnit a nakonec přijmou návrh porotce č. 12, aby se každý z porotců během dvou minut pokusil popsat porotci č. 8, proč si je natolik jistý vinou obžalovaného. Začíná tichý a nevýrazný porotce č. 2, jehož projev nevyzní příliš jistě. Číslo 3 připomene svědectví muže bydlícího v domě, v němž se vražda stala. Ten nejprve slyšel, jak obžalovaný křičí "Já tě zabiju!", poté slyšel z hořejšího bytu dopad těla na zem a nakonec zahlédl obžalovaného, jak prchá z domu. Číslo 4 se ve své promluvě zabývá zejména nevěrohodným alibi obžalovaného, který tvrdil, že byl v kině, ale nedokázal si vzpomenout na názvy filmů, které shlédl. Číslo 10 pak naruší domluvené pořadí a připomene svědectví ženy bydlící naproti dotyčnému domu, která vraždu viděla skrze okna projíždějícího neosvětleného vlaku. Porotce č. 8 s ním polemizuje a ptá se, proč je svědectví dané ženy podle čísla 10 spolehlivější, než výpověď obžalovaného, když oba pocházejí z podobného sociálního prostředí. Předseda poté dá prostor porotci číslo 5, ten se však nechce vyjádřit. Porotce číslo 6 se ve své řeči zabývá především možným motivem, kterým podle něj mohla být doložená hádka obžalovaného se zavražděným otcem v 8 hodin, při které otec syna dvakrát udeřil. Č. 8 s ním polemizuje a domnívá se, že tato skutečnost nic nedokazuje. Č. 7 pak připomene problematickou minulost obžalovaného, který kamenem vážně zranil spolužáka, ukradl auto, a dvakrát byl zatčen pro rvačky s nožem. Porotce č. 8 připomíná, jak otec obžalovaného často bil. Č. 3 se domnívá, že děti v současné době neprojevují rodičům náležitou úctu a ukazuje porotci č. 8 fotografii svého syna. Č. 4 prohlásí, že podmínky, v nichž obžalovaný vyrostl jsou pro případ irelevantní. Současně považuje děti vyrůstající v chudinských čtvrtích za rizikové pro společnost. Tohoto výroku se chytne č. 10, který opět začne rozvíjet své teorie. Č. 5, který sám pochází z chudinské čtvrti, se s ním začne hádat. Předseda se pokouší hádky zažehnat a chce pokračovat podle dohodnutého postupu. Č. 10 začne předsedův formalistický přístup kritizovat, což předsedu urazí a nabídne mu, že diskusi může místo něj moderovat on. Ten se pokouší předsedu usmířit, což se mu nakonec podaří.

Č. 8 podrobněji vysvětluje své stanovisko. Říká, že mu obhájce obžalovaného připadal nepřesvědčivý a nevěnoval se podle něj dostatečně svému úkolu. Domnívá se, že základ celé obžaloby tvoří pouze dvě svědectví, která mohou být mylná. Č. 12 s jeho názorem nesouhlasí a domnívá se, že pro jejich zpochybnění není žádný důvod. Č. 2 navrhuje pokračovat v dohodnutém pořadí, č. 3 jej přeruší a chce si promluvit o noži, jímž byla vražda spáchána. Č. 8 souhlasí a žádá předsedu, aby nechal daný nůž přinést. Č. 3 to považuje za zdržování, č. 4 však řekne, že na to porotce č. 8 má právo. Poté se č. 4 pokusí o podrobný popis událostí. Obžalovaný se nejprve pohádal s otcem a poté zamířil do vetešnictví, kde zakoupil vystřelovací (překládáno též jako patentní) nůž. Ten měl specificky vyřezávanou rukojeť a majitel vetešnictví měl takový nůž jediný na skladě. U soudu jej pak poznal, stejně jako přátelé, kterým obžalovaný nůž předtím ukázal. Poté se obžalovaný dle svých slov vrátil domů a kolem 11.30 odešel do kina, ze kterého se vrátil až v 3.15. Nůž nebyl policistům, kteří jej doma posléze zatkli, schopen předložit, a tvrdil, že mu vypadl dírou v kapse. Podle obžaloby však dům opustil až poté, co v 11.50 zavraždil svého otce. Porotce č. 4 též připomene, že obžalovaného v kině nikdo neviděl a pokládá eventualitu, že by někdo nůž našel a zavraždil s ním jeho otce za nepravděpodobnou. Porotce č. 8 se domnívá, že obžalovaný mohl skutečně nůž ztratit, a jeho otce pak mohl někdo zabít podobným nožem. To pokládá č. 4 za nepravděpodobné i vzhledem k velice specifickému tvaru rukojeti. Č. 8 pak k všeobecnému překvapení ukáže stejný nůž, který předtím zakoupil v zastavárně tři bloky od domu, v němž se vražda stala. Ostatní porotce však nález podobného nože o nevině chlapce nepřesvědčí, neboť stále považují eventualitu předkládanou porotcem č. 8 za nepravděpodobnou. Mnozí si také ztěžují na to, že pouze zbytečně ztrácí čas. Porotce č. 8 tedy navrhne, aby všichni ostatní tajně hlasovali. Pokud bude jejich rozhodnutí jednomyslné, nehodlá verdiktu "vinen" nadále bránit.

=== Druhé dějství ===
Předseda předčítá hlasy shromážděné během tajné volby. Jeden z hlasů opět zní "nevinen". Porotce č. 3 se oboří na porotce č. 5 a vyčítá mu, že pouze kvůli dojemnému životnímu příběhu nastíněného porotcem č. 8 přešel na druhou stranu. Č. 4 se pokouší situaci uklidnit, zatímco č. 11 prosazuje svobodu názorů. Č. 7 se ptá č. 5 proč změnil názor a č. 9 vysvětluje, že to byl on, kdo hlasoval pro nevinu. Ocení pak odvahu porotce č. 8 a částečně souhlasí s jeho postojem, kdy chce případ podrobněji prodiskutovat předtím, než dospěje k jednoznačnému rozhodnutí. Č. 7 během jeho řeči ostentativně odejde do umývárny a č. 10 se o jeho názoru vyjádří pohrdlivě. Kvůli odchodu č. 7 diskuse dále nepokračuje a porotci se baví v menších skupinkách. Č. 11 hovoří s č. 12 o své práci v reklamní společnosti. Č. 3 se omlouvá č. 5. Č. 7 hovoří v umývárně s č. 8 a dotazuje se jej na jeho motivaci k jeho snaze o obhajobu obžalovaného. Poté se jej snaží přesvědčit, že je jeho snažení marné a odchází. Poté přichází porotce č. 6, který se č. 8 též snaží dobromyslně přesvědčit, aby změnil názor. Nastiňuje také možnost, že č. 8 všem jejich hlas o vině rozmluví a přitom bude obžalovaný vinen. Č. 8 se obává, že si nikdy nebudou moci ověřit, že bylo jejich rozhodnutí správné. I tak se však chce za každou cenu dobrat co nejblíže k pravdě.

Po návratu č. 8 do jednací síně se č. 3 vrátí ke svědectví muže, který vraždu slyšel a zahlédl obžalovaného prchat z domu. Č. 4 pak připomene svědectví ženy, která vraždu viděla skrze dva poslední vozy projíždějícího vlaku. Č. 12 si zatím začne kreslit nákres visuté dráhy, po níž vlak jel. Porotci č. 3 a č. 10 se chtějí pobavit, a proto na kresbu začnou dokreslovat další vagóny. To popudí porotce č. 8, který považuje jejich chování za ignorantské, a kresbu jim odebere. Č. 3 chce č. 8 napadnout, v čemž je mu předsedou zabráněno. Č. 8 pak začne za použití kresby situaci důkladněji rozebírat. Zastává názor, že vlaku nadzemní dráhy trvá přibližně 10 vteřin, než mine určitý bod. Na základě toho dovodí, že pokud žena bydlící naproti spatřila vraždu skrze jeho poslední dva vagóny, neměl zmíněný muž šanci rozpoznat hlas vraha, ve chvíli kdy křičel "Já tě zabiju!". Ve stejnou dobu totiž přímo u jeho okna projížděl vlak, který patrně vydával značný hluk. Porotce číslo 3 celou jeho teorii zpochybňuje, většina ostatních porotců se však shoduje v názoru, že muž hlas rozeznat nemohl. Č. 9 pak začne rozvíjet teorii, proč by výpověď svědka mohla být nepravdivá, č. 3 jej dosti nezdvořile přeruší. Chování č. 3 ke staršímu člověku popudí porotce č. 6, který začne č. 3 vyhrožovat. Č. 9 pak pokračuje ve své výpovědi, kdy se domnívá, že byl svědčící stařec po celý život zcela nedůležitý a ničeho významného nedosáhl. Domnívá se, že šance na publicitu jej přiměla sama sebe podvědomě přesvědčit, že poznal hlas a poté i tvář obžalovaného. Porotci č. 3 a č. 10 s jeho rozborem, jakož i s rozborem porotce č. 8 nesouhlasí.

Porotce č. 8 pak řekne, že i pokud by obžalovaný skutečně zařval "Já tě zabiju!", nemuselo to znamenat, že chce svého otce skutečně zabít. Pochybuje také o tom, že by tímto způsobem k vraždě přitahoval pozornost. Č. 5 pak oznámí změnu svého hlasu na "nevinen". Č. 7 se ironicky zeptá, proč č. 8 vystupuje jako obhájce obžalovaného. Č. 8 se opět s despektem vyjádří k práci skutečného obhájce a domnívá se, že ve svého klienta dostatečně nevěřil. Porotci č. 11 připadá nelogické, že by se obžalovaný v případě, že by byl vrahem, vracel zpět domů. Mohl podle něj čekat, že vražda nezůstala bez povšimnutí, a že bude na místě zatčen. Č. 10 se zatím pohrdlivě vyjadřuje o jeho výslovnosti a jazykových schopnostech (je původem cizinec). Č. 4 namítá, že se obžalovaný mohl vrátit proto, aby získal zpět nůž, který by jeho přátelé mohli poznat. Č. 11 odvětí, že v tom případě jej zde vůbec nemusel nechávat. Č. 4 oponuje, že mohl utéci v panice a na nůž si vzpomenout až poté, co z místa utekl. Č. 11 namítá, že musel být dostatečně chladnokrevný na to, aby z nože setřel otisky prstů (žádné se nenašly). Č. 12 namítá, že se obžalovaný mohl domnívat, že vražda dosud nebyla objevena. To však č. 11 rozporuje a poukazuje na výpověď ženy, která dosvědčila, že několik sekund po vraždě vykřikla. V tuto dobu už vlak přejel a její výkřik byl tedy pravděpodobně dobře slyšitelný. Č. 4 namítne, že v chudinské čtvrti, ve které obžalovaný žil, mohl být takový výkřik docela běžný. Č. 8 pak požádá o nové hlasování. Zpočátku se zdá, že stav zůstává nezměněn (pro nevinu jsou porotci č. 5, 8 a 9), č. 11 se však v poslední chvíli rozhodne hlasovat pro nevinu.

Č. 5 pak uvažuje, jak dlouho mohlo starci bydlícímu v dolním bytě trvat, než dorazil ke vstupním dveřím. Č. 8 si od předsedy vyžádá plán bytu, ve kterém stařec bydlí. Chce si ověřit, zda výpověď svědka ve všech bodech souhlasí – stařec totiž tvrdil, že se ke dveřím dostal za 15 vteřin, což č. 8 přijde vzhledem k jeho stáří a k chromosti jeho nohy nepravděpodobné. Soudní sluha se vrací s plánem bytu a č. 12 jej žádá, aby jeho ženu informoval o tom, že se vrátí domů o něco později. Č. 8 pak rozebírá celou situaci – stařec ležel v posteli a po vraždě tedy musel vstát, dostat se do chodby svého bytu, celou ji projít a nakonec otevřít vstupní dveře. Č. 3 se s č. 10 namítnou, že trasa není dlouhá, a že ani pro staršího člověka by neměl být problém ji urazit. Č. 8 se rozhodne celou situaci zrekonstruovat. Odpočítá v místnosti vzdálenosti odpovídající rozměrům starcova bytu uvedených v plánku a pokusí se celou trasu projít rychlostí, jakou stařec přibližně chodil u soudu. Celá jeho demonstrace zabere 40 vteřin, což podle porotce č. 8 dokazuje, že stařec nemohl zahlédnout obžalovaného když prchal z domu. Podle něj se pouze domníval, že prchající osobou musí být obžalovaný. Č. 3 se pak s č. 8 začne hádat a apeluje na ostatní, aby nenechali obžalovaného uniknout elektrickému křeslu. Také prohlásí, že by v případě obžalovaného rád osobně zapnul proud. Č. 8 pak obviní č. 3 ze sadismu a č. 3 se na něj vrhne s pohrůžkou, že jej zabije. Ostatní porotci jej však zadrží.

=== Třetí dějství ===
Přichází soudní sluha, aby zjistil, zda je všechno v pořádku. Předseda mu vrací plánek bytu a sluha pak č. 12 informuje, že jej žena, které volal, ten večer vůbec nečekala. Č. 12 se pak domnívá, že si spletl čísla. Č. 11 apeluje na ostatní, aby se pokusili záležitost řešit s větší rozvahou. Č. 6 pak navrhuje znovu hlasovat, pro nevinu jsou tentokrát porotci č. 2, 5, 6, 8, 9 a 11. Diskuse se poté opět rozštěpí. Č. 10 se hádá s porotci č. 9 a 2. Mezitím začne pršet, což předsedovi (který působí jako asistent šéftrenéra) připomene jeden ze zápasů, kdy jeho týmu déšť zhatil šance na vítězství. Č. 3 si č. 4 stěžuje na porotce č. 8, který jej podle něj schválně vyprovokoval. Č. 10 se vrací z umývárny a navrhuje oznámit soudu, že se porota nedokázala usnést na verdiktu. Č. 7 s ním souhlasí, č. 8 a č. 11 mu naopak oponují. Č. 7 se pak pohrdlivě vyjádří o č. 11, zejména proto, že je původem cizinec. Č. 5 jej hájí a cituje text o lidské rovnosti z prohlášení nezávislosti. Č. 8 pak začne podrobněji rozebírat alibi obviněného. Domnívá se, že název filmu, jenž se v kině promítal, mohl zapomenout v důsledku psychického šoku, který utrpěl v důsledku hádky s otcem a jeho následné smrti. Poukazuje také na fakt, že si obviněný název filmu před soudem posléze vybavil. Porotce č. 4 s ním nesouhlasí a domnívá se, že si obviněný veškeré informace mohl před soudem snadno zjistit. Č. 8 se jej pak vyptává na to, jak trávil nedávné večery. Když se dostane k večeru, kdy šel porotce č. 4 do kina, otáže se jej, jaké filmy byly promítány. Na jeden z nich si č. 4 vzpomene, název druhého však značně zkomolí a nedovede si jej celý vybavit. Nedokáže vyjmenovat ani jména herců.

Č. 2 si pak prohlíží nůž a pochybuje o tom, jak by mohl obžalovaný, který byl výrazně nižší než jeho otec, vést ránu shora dolů. Porotce č. 3 se rozhodne celou situaci demonstrovat na porotci č. 8. Přitom zvedne paži a dramaticky sjede nožem těsně k jeho hrudníku, což většině porotců připadá nepřijatelné. Č. 5 ostatní upozorní, že se vystřelovací nože tímto způsobem nepoužívají. Je si jistý, že člověk zběhlý v zacházení s tímto typem nožů by rozhodně nebodal směrem shora dolů, nýbrž by naopak vedl úder zdola nahoru. Porotce č. 4 není přesvědčen a tvrdí, že obžalovanému mohla sklouznout ruka a způsobit tak ránu vedenou popsaným způsobem. Připomíná také poněkud opomíjené svědectví ženy, která celou vraždu viděla. Porotce č. 7 se zatím rozhodne hlasovat nadále pro nevinu. Č. 11 připadá jeho jednání amorální a vyčítá mu, že neodůvodněně změnil hlas pouze za účelem, aby mohl dříve odejít na baseballový zápas. Č. 7 se hájí tím, že opravdu věří v nevinu obžalovaného. Č. 8 žádá předsedu o nové hlasování. Tentokrát pro nevinu hlasují porotci č. 1, 2, 5, 6, 7, 8, 9, 11 a 12.

Porotce č. 10 pak rozhořčeně pronese monolog, ve kterém prohlásí, že lidé pocházející z prostředí, v němž vyrůstal obžalovaný, nepotřebují žádný zvláštní důvod pro vraždu, označí je za lháře a za lidi nebezpečné pro společnost. Ostatní během jeho řeči postupně odcházejí až se č. 10 nakonec pro podporu obrátí k porotci č. 4. Ten je však jeho řečí také znechucen. Č. 8 pak apeluje na ostatní, aby se pokusili oprostit od svých předsudků a žádá porotce č. 3, 4, a 10, aby vysvětlili, proč nadále trvají na vině obžalovaného. Porotce č. 4 považuje za klíčové svědectví ženy, která vraždu viděla z protějšího domu. Č. 8 zprvu nenachází žádných protiargumentů a č. 12 mění svůj hlas zpět na "vinen". Porotce č. 3 to považuje za osobní úspěch a navrhuje jít s nerozhodným výsledkem 8:4 za soudcem. 

Č. 4 navrhuje počkat do sedmé hodiny a dohodnout se během té doby na tom, zda je porota schopna dospět k jednoznačnému závěru. Během své výpovědi si tře kořen nosu, což zaujme porotce č. 9, který se č. 4 otáže na příčinu takového chování. Nakonec se dozví, že je to kvůli brýlím, které mu na nose vytlačily drobné prohloubeniny. Porotce č. 9 pak ostatním sdělí, že svědkyně měla na nose podobné rýhy a během přelíčení si opakovaně třela nos. Předseda, č. 4 a č. 6 pak jeho slova potvrzují a č. 4 souhlasí, že je nepravděpodobné, že by podobné rýhy byly způsobeny něčím jiným, než brýlemi. Č. 3 nesouhlasí a zpochybňuje tvrzení, že by žena u soudu brýle neměla jenom proto, aby vypadala mladší a hezčí. Také připomíná, že daná žena byla v době, kdy k vraždě došlo, doma sama. Porotce č. 4 však dosvědčí, že patrně nikdo nechodí spát s brýlemi na nose. Č. 8 pak pochybuje o tom, že by žena měla čas nasadit si své brýle během toho, co pozorovala  vraždu. Viděla tak podle něj jen stíny, které nedokázala přesně rozeznat. Předpokládala tak, že vrahem musí být syn zavražděného. Č. 3 argumentuje, že zmíněné rýhy mohly být způsobeny brýlemi na blízko či slunečními brýlemi. Č. 8 se domnívá, že nejistota ohledně zraku dané ženy je příliš velká na to, aby byla důvodem pro popravu obžalovaného. Č. 12 mění svůj hlas zpět, č. 10 znaveně rezignuje, č. 4 je argumentací přesvědčen a mění svůj hlas s ohledem na důvodné pochybnosti o vině obžalovaného. Č. 3 jako jediný nadále trvá na vině, přičemž poukazuje na všechny okolnosti svědčící pro vinu, které se podle něj nepodařilo spolehlivě vyvrátit. Poté popíše, jak jej jeho syn chtěl shora probodnout nožem, a jak se mu podařilo v poslední chvíli jeho ruku zachytit. Od té doby jej dva roky neviděl. Nakonec se emočně zhroutí a změní svůj hlas na nevinu. Předseda zavolá soudního sluhu a všichni odcházejí do soudní místnosti. V místnosti zůstávají pouze porotci č. 8 a č. 3 a sdělí si jako jediní svá jména.

== Dodatečné informace ==
Ve Spojených státech vzrostla během 50. let obliba televizních dramatických inscenací, které byly přenášeny živě. V toto období vznikla i první verze Dvanácti rozhněvaných mužů, jejíž inscenace byla odvysílána 20. 9. 1954. Rose při psaní dramatu vycházel z vlastní zkušenosti při působení v porotě, které podle jeho slov skončilo osmihodinovou hádkou v místnosti pro porotce. Díky velkému úspěchu televizní inscenace přepracoval Rose v roce 1956 scénář na divadelní hru. V roce 1957 pak byla natočena známá filmová adaptace režírovaná Sidneyem Lumetem.

Hra poukazuje na nedostatky amerického soudního systému a upozorňuje na skutečnost, že náhodně vybraná laická porota nemusí být zárukou spravedlnosti. Přestože teoreticky by měli být všichni porotci nestranní, někteří z nich si do případu projektují negativní zážitky z minulosti (porotce č. 3) či své předsudky (porotce č. 10). Někteří jsou celým procesem znuděni a hlasují pro možnost, která co nejvíce zkrátí jednání (porotce č. 7). Jsou rozebírány též možné nedostatky systému přidělování obhájců ex offo, kdy povolaní právníci nemají motivaci obviněného dostatečně hájit. Hra je také kritikou mccarthismu<ref group="pozn.>Vyšetřování a procesy, které měly za cíl identifikovat a eliminovat prokomunisticky orientované osoby, se kterými bylo spojené jméno senátora Josepha McCarthyho</ref>, jenž se Reginalda Rose (který byl levicové orientace) osobně dotýkal. Drama tak připomíná důležitost systému "rozumné pochybnosti" (reasonable doubt), kdy je větší tragédií odsoudit nevinného, než nepotrestat zločince.<ref>DIMITROV, Petr. Vybrané ideové motivy filmových ztvárnění Dvanácti rozhněvaných mužů. [https://is.muni.cz/th/178984/ff_b/Dimitrov.txt Dostupné online.]</ref>

== Maturitní úkoly ==
* '''Téma''' – pluralita úhlů pohledů na okolní svět
* '''Motivy''' – soud, smrt, pravda, omezenost
* '''Časoprostor''' – odehrává se v místnosti pro porotce okresního soudu ve východní části New Yorku mezi přibližně 16:30 – 18:30. Datum není přesněji určeno.
* '''Kompoziční výstavba''' – 3 dějství, dále členěno na repliky, četné jsou scénické poznámky podrobněji popisující jednání jednotlivých aktérů i jejich vnitřní motivaci
* '''Literární druh''' – drama, '''literární žánr''' – činohra
* '''Vypravěč''' – není
* '''Postavy''' (charakteristiky částečně vychází z Roseových poznámek pro herce)
** Předseda (Č. 1) – popsán jako "nijak zvlášť chytrý, popudlivý a ješitný". Snaží se co možná nejvíce usměrnit diskuzi a často se chová dosti formalisticky.
** Č. 2 – poněkud nevýrazný člověk, který se nechá poměrně snadno zakřiknout. Povoláním bankovní úředník.
** Č. 3 – sadistický a bezohledný člověk, který je těžce poznamenán svým selháním v roli otce. Je majitelem donáškové služby.
** Č. 4 – dosti vzdělaný a inteligentní člověk, jenž usiluje o co nejobjektivnější zhodnocení případu. Debaty nesouvisející s případem jej nezajímají a proto usiluje o zaměření na fakta. Často však vystupuje poněkud arogantně.
** Č. 5 – plachý člověk pocházející z chudinské čtvrti, jenž stále pronásledován vzpomínkami na své nepříliš šťastné dětství. Často vystupuje nejistě, je však schopen tvrdě vystoupit proti útokům na svou osobu, či na jiné lidi. Nedávno byl propuštěn ze zaměstnání, neboť byl závod, v němž pracoval, plně zautomatizován.
** Č. 6 – jednodušší, dobromyslný člověk. Zaměstnáním je malíř pokojů.
** Č. 7 – bezohledný člověk, který myslí jen na sebe. Osud obžalovaného je mu zcela lhostejný, jeho jediným cílem je dostat se co nejrychleji na baseballový zápas. Povoláním je obchodní cestující.
** Č. 8 – přemýšlivý a ohleduplný člověk, který se pokouší každou otázku prozkoumat z mnoha úhlů pohledu. Usiluje především o spravedlnost pro obžalovaného, i když se místy nechá svým postojem poněkud unést a přehlíží tak okolnosti svědčící pro jeho vinu. Povoláním je architekt.
** Č. 9 – postarší člověk, který si však stále zachovává přirozenou důstojnost a eleganci. Díky svým životním zkušenostem je schopen se vcítit do jiných lidí a rozpoznat možné motivy jejich jednání.
** Č. 10 – bezohledný člověk zatížený řadou předsudků. Vystupuje cholericky a nijak mu nevadí své oponenty urážet. Je majitelem tří benzinových čerpadel.
** Č. 11 – žid, který před Hitlerem uprchl do Ameriky. Díky tomu, že sám byl sám v minulosti pronásledován se pokouší o zjednání spravedlnosti pro ostatní. Jazyk své nové vlasti si dosud zcela neosvojil – mluví s výrazným německým přízvukem. Povoláním je chemik.
** Č. 12 – poněkud výstředně vystupující reklamní poradce. Jde o sebevědomého a arogantního člověka, který se však dovede v případě potřeby tvářit laskavě a mile.
* '''Vyprávěcí techniky''' – zejména dialog, občas monolog
* '''Jazykové prostředky''' – jednotliví aktéři se většinou vyjadřují příslušně svému vzdělání a společenskému postavení. Je tedy užívána široká škála jazykových prostředků.
* '''Kontext autorovy tvorby a informace o autorovi'''
** 1920-2002
** Narodil se v newyorském Manhattanu do právnické rodiny. Studoval na City College, později vstoupil do armády, ve které sloužil v letech 1942-1946 a získal zde hodnost poručíka. Od roku 1951 psal divadelní hry a scénáře pro televizi. Dvakrát se oženil, měl celkem šest dětí. Zemřel v roce 2002 v důsledku srdečního selhání.
** Významná díla
*** ''The Defenders'' – televizní seriál ze soudního prostředí
*** ''The Incredible World of Horace Ford'' (epizoda seriálu ''The Twilight Zone'', scénář) – příběh muže, který je stále fixován na šťastné zážitky ze svého dětství. Zjišťuje, že při návštěvě svého starého domu cestuje v čase do své minulosti. Nakonec je ve své minulosti šikanován a napaden jinými dětmi, uvědomí si idealizaci svého dětství a spokojeně se vrací do přítomnosti.
*** ''Crime in the Streets'' (scénář) – film z prostředí gangů mladistvých
*** ''Divoké husy'' (scénář) – film o skupině vojáků, která má za úkol svrhnout afrického diktátora a osvobodit lídra opozice. Během akce se však diktátor dohodne se zadavatelem úkolu a členové komanda musí bojovat o vlastní život.
*** ''Mořští vlci'' (scénář) – film o skupině veteránů, kteří se rozhodnou za druhé světové války zničit výkonnou vysílačku německé flotily, která však kotví v neutrálním přístavu
*** ''Who Dares Wins'' (scénář) – členové radikální skupiny zaměřené proti jadernému zbrojení unesou několik významných britských a amerických politiků. Celou situaci má vyřešit komando speciálních jednotek.
* '''Literární a obecně kulturní kontext'''
** Významní / související<ref group="pozn.">Vzhledem k tomu, že dílo nelze zařadit k žádnému uměleckému směru a z důvodu nedostatku charakterem podobných děl jsou uvedeni významní dramatici působící na přelomu první a druhé poloviny 20. století</ref> autoři
*** '''Jean-Paul Sartre (Francie, 1905-1980)'''
**** Představitel existencialismu
**** ''Mouchy'' – parafráze Aischylovy Orestei
**** ''Počestná děvka'' – hra kritizující rasismus, příběh prostitutky Lizzie, která po nespravedlivém obvinění černocha z vraždy odhalí policii pravé (bělošské) viníky
**** ''S vyloučením veřejnosti'' (''Za zavřenými dveřmi'') – v pekle spolu debatují tři mrtví, kteří postupně poznávají, že se mají mučit navzájem svými výroky
**** ''Mrtví bez pohřbu'' – hra o francouzských odbojářích zajatých gestapem, kteří zardousí svého nejmladšího člena, Francoise, jenž chce ze strachu z mučení a smrti vypovídat.
**** ''Špinavé ruce'' – hra o členovi komunistické strany Hugovi, který má na příkaz tajné frakce zavraždit generálního tajemníka Hoederera
**** ''Ďábel a Pánbůh'' – příběh vojevůdce Goetze von Birlichingen, který přehodnocuje svůj životní postoj a přijímá násilí jako prostředek pro dosažení spravedlivého společenského systému
**** ''Vězňové z Altony'' – příběh pološíleného Franze, který již třináct let žije v izolaci v jednom z pokojů panství svého otce Gerlacha. Postupně je odhalováno jeho tajemství, kdy se v mládí neúspěšně pokusil zachránit žida uprchlého z koncentračního tábora a musel za trest narukovat na východní frontu, kde se účastnil násilí na civilním obyvatelstvu. Toto odhalení rozbije jeho vztah s Johannou a Franz nakonec spáchá sebevraždu.
*** '''Samuel Beckett (Irsko, 1906-1989)'''
**** ''Čekání na Godota'' – příběh dvou přátel, Estragona a Vladimíra, kteří neúspěšně čekají na neznámého Godota
*** '''Eugène Ionesco (Francie, 1909-1994)'''
**** ''Plešatá zpěvačka'' – hra, v níž dva manželské páry konverzují za pomocí frází, jež nenesou žádné informace a mnohdy nedávají smysl
*** '''Tennessee Williams (Spojené státy, 1911-1983)'''
**** ''Tramvaj do stanice Touha'' – drama o vztazích mezi sestrami Stellou a Blanche a Stelliným mužem Stanleym. Ten nakonec Blanche znásilní, následkem čehož se Blanche psychicky zhroutí. Stella však nevěří jejímu popisu událostí a nechá ji odvézt do ústavu.
**** ''Kočka na rozpálené plechové střeše'' – hra o vztahu mezi bývalým fotbalistou a alkoholikem Brickem a jeho ženou Margaretou. Ta touží po dědictví po bohatém tchánovi a postupně se proměňuje ve zcela bezohlednou osobu. 
*** '''Albert Camus (Francie, 1913-1960)'''
**** Představitel existencialismu
**** ''Caligula'' – netradiční pojetí Caliguly, který není vnímán jako šílenec, ale jako člověk reagující na absurditu bytí zločiny a hrami smrti. Hra je zaměřena proti diktátorským režimům.
**** ''Nedorozumění'' – hra odehrávající se v penzionu v Českých Budějovicích. Do něj přijíždí neznámý host z Afriky, kterého majitelé otráví, aby se mohli zmocnit jeho majetku. Ráno však přichází jeho žena Maria a vyjevuje jim, že zabitý byl jejich příbuzný, který jim chtěl pomoci.
**** ''Spravedliví'' – příběh skupiny ruských revolucionářů, která zabila velkovévodu Sergeje Alexandroviče
*** '''Arthur Miller (Spojené státy, 1915-2005)'''
**** ''Smrt obchodního cestujícího'' – hra kritizující americké hodnoty hromadění majetku. Postarší a vyčerpaný obchodní cestující již prakticky nevydělává a je svým zaměstnavatelem propuštěn. Nakonec se rozhodne spáchat sebevraždu, aby rodina získala peníze z jeho životní pojistky a jeho synové tak měli větší naději na spěch.
*** '''Friedrich Dürrenmatt (Švýcarsko, 1921-1990)'''
**** ''Návštěva staré dámy'' – do zchudlého maloměsta přijíždí miliardářka Claire Zachanassian, která městu přislíbí miliardu, pokud některý z jeho obyvatel zabije muže, který kdysi popřel otcovství u jejího dítěte.
**** ''Fyzikové'' – příběh o dvou agentech, kteří se nechají zavřít do blázince, aby získali od zde pobývajícího fyzika plány ničivé zbraně. Nakonec se zde rozhodnou zůstat a vynález ochraňovat, toho se však nakonec stejně zmocní bezohledná ředitelka ústavu.
*** '''Edward Albee (Spojené státy, 1928-)'''
**** ''Stalo se v zoo'' – divadelní hra zachycující rozhovor dvou postav – Petera a Jerryho – na lavičce v Central Parku. Jerry je natolik izolovaný, že se vnutí do Peterovy přítomnosti, vypráví mu svůj životní příběh a teorii, podle níž všichni lidé žijí v jakési ZOO. V ní jsou izolováni stěnami bytů, v níž žijí. Když chce Petr odejít, Jerry jej napadne a přinutí jej tak zvednout nůž, na který se poté sám napíchne. Hra se zabývá izolovaností a odlidštěním moderního světa.
**** ''Kdo se bojí Virginie Woolfové?'' – absurdní drama zachycující noční rozhovor dvou párů bavících se výstředními hrami
*** '''John Osborne (Spojené království, 1929-1994)'''
**** ''Ohlédni se v hněvu'' – hra o mladém revoltujícím intelektuálovi dělnického původu, Jimmi Porterovi. Ten kritizuje zejména rozvrstvení anglické společnosti na "lepší" a "horší" lidi, svůj hněv však obrací zejména proti svým blízkým, což vede k manželské krizi. Tu se však na konci dramatu podaří vyřešit.

== Poznámky ==
<references group="pozn." />

== Reference ==
<references />

[[Kategorie:Český jazyk]]